Lakomec Flashcards
literární druh a žánr
drama, komedie
časoprostor
Francie - paříž (harpagonův dům, zahrada), rok 1670, zásada 3 jednot
téma a motivy
Téma: peníze přednější než lidský život, peníze měnící charakter člověka
motivy: chamtivost, sobectví, láska, peníze, bohatství, zrada
vypravěč, lyrický subjekt
neuvádí se, vypravěč nezasahuje do díla, dialogy posouvají děj
postavy
Harpagon - lakomý vdovec, lichvář, lakomý, pro peníze je ochoten obětovat úplně všechno, 60+
Eliška - dcera Harpagona, zamilována do Valéra, bojuje za své štěstí, věří v pravou lásku, obětavá
Kleantes - Syn harpagona, zamilovaný do chudé Mariany, chce se vzepřít svému otci
Ansel - otec Valéra a Mariany
Mariana - krásná dívka, musí se starat o svou nemocnou matku
Valér - zamilován do elišky, pracoval v domě
kompoziční výstavba
komedie o 5 dějstvích
kompozice chronologická
dodržena časová posloupnost - jeden děj, odehrává se v jeden čas na jednom místě (zásada 3 jednot)
psána prózou
typy promluv
spisovný jazyk, někdy archaický
dialogy, monolog, scénické poznámky, repliky
využity vulgarismy, neologismy a hovorové prvky
kontext autorova života
Moliére (1622–1673)
- vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen]
- z rodiny dvorního čalouníka a truhláře
- výborné vzdělání – studoval práva, měl být notářem
- největší francouzský autor komedií
- život zasvětil divadlu – autor, herec, režisér, ředitel divadelní společnosti
- r. 1643 založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre, úspěch po pozvání králova bratra
ke dvoru
- zemřel krátce po odehrání hry Zdravý nemocný
kontext autorova díla
humor a absurdita: Molière nejvíce proslul svými komediemi plnými humorných zápletek
kritika společnosti: pomocí ironie a satiry kritizoval poměry v soudobé francouzské společnosti
jednoduchý jazyk: autor chtěl, aby jeho hrám rozuměl každý, proto používal zejména jednoduchý a běžný jazyk
díla
Tartuffe - politická satira
Misantrop - komedie
doba směr, příp. skupina
Klasicismus
- umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolutistické vlády Ludvíka XIV. („Stát jsem já.“)
- 2. polovina 17. století – konec 18. století
- smysl umění je v napodobení přírody – v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
- vzorem je antika
- ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád
- podle antického vzoru stanovena jasná pravidla: vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira,
komedie) žánry
- vysoké žánry: zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové
- nižší žánry: náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí
další autoři
Pierre Corneille - klasicismus - Cid, lhář
Goldoni - osvicenství - díla sluha dvou pánů
Veršová výstavba
není
