První sada otázek Flashcards
Etiopatogeneze psychických onemocnění z psych. hlediska.
Psychiatrie rozlišuje 3 kategorie psych. onemocnění
- z důvodu zevních příčin (poranění,intoxikace)
2.psychogenní poruchy vzniklé pod vlivem psych. zátěže (rozhodující je patologický/maladaptivní způsob zpracování takové zátěže)
3.biochemická porucha mozkové činnosti (vrozneé, děd. dispozice, psych. zátěž - endogenní psychózy, hlavně schizofrenie a endogenní deprese)
Jednotlivé symptomy(poruchy vnímání,porucha paměti,řeči, vůle) se združují v symdromy, na základě bioch. či org. poruchy
na komplexní úrovni se združují symptomy a syndromy v typický obraz onemocnění - např. schizofrenie (porucha osobnosti, spojená se ztrátou smyslu pro realitu –>viz. S. Spielreinová)
Formy schizofrenie
Předpokladem je biochemická porucha v mozku (může být podmíněna psych. zátěží)
Z psych. hlediska je jádrovým příznakem schizofrenie kogn. dysfunkce s poruchou rozpoznávání a hodnocení schopností
Rozlišujeme tyto formy s.
- paranoidní (halucinace,bludy)
-hebefenní (karik. pub. období)
-katatimní (poruchy hybnosti,běsnění)
-simplexní (nerozhodnost, ned. vůle,ztráta zájmů)
Druhy alkoholové a drogové závislosti
1.alfa (snižování pocitů viny, odpovědnosti)
2.beta (společenský návyk, překonání poč. rozpaků
3.gama (navození meší, či větší opilosti)
4.delta (ve Francii, nevede ke zvyš. množství a opilosti, ale často k jat. poškození)
5. kvartální epis. pití
drogy
–> rozlišujeme psyc. a fyz. závislost s různ. poruchami osobnosti
úzkostnou a závislou (depr.) poruchu os. (sebemedikace)
emočně nestabilní až disoc. poruchu (vymizení pocitů měněcennosti, rozp. zábran)
- obecně navozuje pocity štěstí, zaj. zážitky (kokain,heroin)
uklidnění (canabis)
zvýšení výkonnosti (kofein, amfetamin)
léčba sleduje 2 cíle - odvykání (zlepšení sebedisciplíny) a psychoterapii ( co vám alk./droga nahrajuje?)
Poruchy intelektu
“Use it or lose it” - prevence odumíraní mozk. buněk
- při organickém základu psych. onemocnění je důležitá péče psychiatra a neurologa (mentální retardace, atrofie mozku - Alzheimerova choroba,demence)
Demence - globální porucha itelektu,paměti a osobnosti
vzniká až po 2. roce života (po vývoje kogn. funkcí) x mentální retardace (vrozená)
typy demence 1) atr.-degenerativní (stařecká) - Alzheimer
2) sekundární (sympt.) demence
3)ost. sek demence (AIDS,nádor m.)
Poruchy nálady
Depresivní<—–> manická
D.typické příznaky - depr. nálada,ztráta zájmu,poruchy spánku, snížená energie a chuť k jídlu, sexu
M. Hlavním příznakem je rozjařenost, nadměrně dobrá nálada z nepochopitelné motivace. Někdy ale bývá manický pacient naopak podrážděný, zlostný, agresivní, hlavně je-li mu v něčem bráněno. Duševní činnost je zrychlená, dochází až k k myšlenkovému trysku, ulehčená, řeč je překotná jako vodopád, někdy až nesouvislá. Nemocný mánií má vysoké sebehodnocení, dělá unáhlené závěry, cítí se s nadlidskými schopnosti, neunavitelný, nemá potřebu spát
Klasická endogenní deprese, zvaná též velká
Tato deprese odpovídá zhruba popisu depresivního syndromu.
Bipolární afektivní porucha
Stav, při kterém se, zjednodušeně řečeno, střídají syndrom depresivní a manický, kdy nálada cykluje “odshora dolů”, většinou ale nepravidelně.
Rekurentní depresivní porucha
Jedná se o je opakovaný výskyt (několikrát během života) pouze depresivních epizod.
Dysthymie
Chronická deprese lehčího typu, často dlouhá léta trvající, nedosahuje takové intenzity jako depresivní stav těžký, nálada kolísá mezi menší depresí a normální náladou.. Začíná pozvolna, plíživě.
Sezonní afektivní porucha (atypická deprese)
Tato porucha se od klasické deprese liší tím, že nemocný má kromě únavy a nezájmu naopak velkou chuť k jídlu, přejídá se sladkostmi, stále by ležel a spal. Objevuje se hlavně v podzimních a zimních měsících. Svým průběhem se podobá zimnímu spánku medvědů.
Reaktivní deprese
Deprese je zaviněná vnějšími nepříznivými okolnostmi, často ztrátou milované osoby, katastrofickou událostí apod. Bez vyvolávající příčiny by nezačala. Bývá spojena s úzkostí.
Deprese spojené s různými obdobími života
Deprese ve stáří se někdy hůře rozeznává, bývá většinou spojena s jinými chorobami, sníženou mobilitou seniorů, truchlením nad ztrátou blízkých osob apod. Někdy bývá zaměňována s demencí, ale zde se po nasazení antidepresiv kognitivní stav seniorů zlepšuje. Staří lidé někdy mají tendenci depresi vysvětlovat tělesnými onemocněními. Deprese ale ke stáří automaticky nepatří!
Deprese v dětském věku má některé odlišnosti, zejména to, že se nemusí projevovat smutnou náladou dítěte, ale spíše “poruchami chování”, zlobením a záškoláctvím nebo nezájmem o své okolí, hry apod. Často se zhorší situace dítěte v kolektivu, upadá školní prospěch.
Poporodní deprese se objevuje u žen relativně často a je způsobena prudkým poklesem estrogenů a progesteronu v poporodním období. Je doprovázena emoční labilitou, plačtivostí, často úzkostnými stavy, strachem o dítě, nebo naopak nezájmem. Je nutno na ni myslet a sledovat, zda se stav matky nezhoršuje, v případě velkého prohloubení deprese může být ohrožen i život dítěte a je na místě hospitalizace depresivní matky.
Rozdíl mezi neurózou a strukt. poruchou
Neurotické poruchy jsou poruchy, které se zaměřují na problémy v oblasti emocionálního projevu a zvládání stresu. Lidé s neurotickými poruchami mohou zažívat výrazné úzkosti, obavy, deprese a další emoční obtíže. Tyto poruchy mohou ovlivnit jejich náladu, myšlení a chování. Mezi neurotické poruchy patří například generalizovaná úzkostná porucha, panická porucha, fobie, obsedantně-kompulzivní porucha a posttraumatická stresová porucha. Neurotické poruchy obvykle neovlivňují celkovou osobnost jedince, ale soustředí se spíše na konkrétní symptomy a problémy ve sféře emocí a stresu.
Poruchy osobnosti odrážejí základní strukturální a vývojové problémy, které ovlivňují jednotlivcovu osobnost a jejich schopnost fungovat v různých oblastech života.
Poruchou osobnosti se myslí nevyvážená osobnost, u níž jsou některé její složky (vlastnosti) příliš zdůrazněny, zatímco jiné ustupují do pozadí. Tyto vlastnosti tak negativně ovlivňují chování i uvažování postiženého jedince. Mají problém vyrovnat se složitým situacím, ztěžují jeho zařazení do společnosti, vytváření a udržování mezilidských vztahů. Postižený jedinec má pocit, že je naprosto vpořádku (zdráv) a chyba je na straně ostatních.
Za poruchu osobnosti lékaři označují soubor trvalých povahových odchylek, které vytvářejí nevyváženou a „nenormální“ osobnost. Poruchy osobnosti se rozvíjejí během dospívání a přetrvávají po celý život. Ve stáří se však stávají méně výraznými. Patří sem např. Narcistická porucha osobnosti, Hraniční porucha osobnosti, Disociální porucha osobnosti.
Jak vznikají neurotické symptomy?
Neurotik se snaží potlačovat, vytěsňovat, projektovat či emočně izolovat své emoční reakce a tím chránit svou rovnováhu před neúnosnými konflikty, narcista, borderline pacient a ještě více psychotik vnímají již v předpolí selektivně, či ignorují realitu. Neurotik se brání proti průniku svého nevědomí do vědomí, psychotik proti průniku pro něj neúnosné reality – oboje vyvolává typické symptomy.
Z hlediska sebepojetí a výstavby osobnosti se jedná o stále hrubší poruchu koherence (soudržnost) sebe sama, vlastního sebeobrazu, o stále zřetelnější úzkost z rozpadu vlastní osobnosti (tzv. psychotická úzkost) a o stále silnější kompenzační reakce na tuto úzkost.
Jaké jsou hlavní lidské motivace?
Hlavní lidské motivace jsou základní pudy, potřeby a cíle, které nás pohánějí k jednání a uspokojování našich potřeb. Základní fyzické potřeby (patří potřeba potravy, vody, spánku, pohybu a sexuálního uspokojení), potřeba bezpečí, sociální potřeby (lidé mají přirozenou touhu být součástí skupiny, vytvářet vztahy, sdílet zážitky a cítit se spojeni sostatními), potřeba uznání a seberealizace (lidé mají potřebu být uznáváni, oceněni a dosahovat osobního růstu a seberealizace), potřeba autonomie a kontroly (lidé mají potřebu cítit se svobodní, mít kontrolu nad svým životem a rozhodováním), potřeba poznání a nových zkušeností.
Typický vztahový modus u hysterické poruchy osobnosti?
Hysterie jer psychický stav, pro který je charakteristická výrazná a nestabilní emotivita (citlivost), sklon k primitivním reakcím, pocity životního neuspokojení. Nápadná je snaha o předvádění duševních stavů pro okolí, projevující se v nejvýraznější formě jako hysterický záchvat (třes, zmítání, křeče, zrychlené dýchání, některé poruchy vědomí, někdy až vyklenutí celého těla do oblouku – na rozdíl od jiných záchvatů je však tento určen divákům, event. pády jsou opatrně „sehrány“). Někdy se objevují tzv. konverze připomínající jiná onemocnění (obrny, slepotu apod.) – disociační či konverzní poruchy. Na rozdíl od nich se však neřídí základními fyziologickými zákony (atypické obrny, slepota nevede ke srážkám s předměty apod.). Někdy však není lehké odlišit udávané příznaky ze strany vnitřních orgánů od skutečného organického onemocnění (simia morborum).
Souhrnně lze hovořit o přesunutí genitálního libida, respektive jeho části, reprezentované určitou fantazií či zážitkem, na sexuální orgán či část těla. Obraná funkce spočívá vtom, že si pacient neuvědomuje, že se jedná o náhražku sexuálního uspokojení, respektive, že se vyhnul riziku přímého uspokojení a vneposlední řadě i úzkosti stím spojených zakázaných přání. Náhradní upokojení ve formě hysterického záchvatu přináší úlevu, odtud onen dojem, že dramatičnosti příznaků neodpovídá přiměřeně silná touha se jich zbavit.
Poněvadž se však jedná jen o náhražku uspokojení, nedojde kúplnému vybití této nashromážděné energie a jisté napětí trvá nadále.
Vytěsnění a konverze
Vytěsnění (Wiki.:)(někdy též potlačení) jedruh obranného mechanismu, při němž jsou nepříjemné myšlenky, motivy a fantazie, nevědomě přesunuty z vědomí do nevědomí. Jako pojem zavedla vytěsnění Anna Freudová v publikaci Já a obranné mechanismy. Navázala tak na práci svého otce, Sigmunda Freuda.
Vytěsnění (WikiSofia) - iracionální útěk od myšlenek, které jsou většinou sexuální povahy- ego vytlačuje myšlenku do nevědomí → libido ale není odstraněno → uplatňují se další obranné mechanismy → přetahování o nadvládu mezi ego a id → úzkost- příčina je skryta- příznaky: podrážděnost, nesoustředěnost- snaha dostat se na povrch nepřímými cestami, když je ego oslabeno (přeřeknutí)
Co je “oidipální komplex”?
Oidipův komplex (Wiki) je pojmenování pro instinktivní náklonnost chlapce (obvykle ve věku 3–6 let) k matce, doprovázený agresivním chováním k otci. Odvolává se na starořeckou báji, podle níž král Oidipus v nevědomosti zabil svého otce a zplodil dítě s vlastní matkou (zpracoval psychoanalytik Sigmund Freud). Ženskou obdobou je komplex Elektřin (pojem zavedlCarl Gustav Jung).
Oidipovský komplex je vyřešen v té chvíli, kdy chlapec přijme svou roli a místo a nechce již nahradit svého otce ve vztahu ke své matce.
Oidipův komplex(WikiSofia)
Oidipův komplex(chlapci) aElektřin konflikt(dívky)
- dítě se zamilovává do rodiče opačného pohlaví a cítí nepřátelství vůči rodiči stejného pohlaví
Jaký smysl mají nutkavé příznaky?
Nutkavé příznaky, známé také jako obsese a kompulze, jsou charakteristické pro obsedantně-kompulzivní poruchu (OKP) a další podobné poruchy. Tyto příznaky se vyznačují opakovanými nechtěnými myšlenkami, obavami (obsese) a opakujícími se rituály, činnostmi nebo přehnanými kontrolami (kompulze). I když se na první pohled mohou zdát nesmyslné nebo bezúčelné, nutkavé příznaky mají několik možných významů a funkcí:
Zmírnění úzkosti: Pro mnoho lidí s nutkavými příznaky mají rituály a kompulze účel snížit nebo zmírnit úzkost, kterou pociťují v souvislosti s obsesemi. Provádění určitých rituálů nebo opakování určitých činností jim může dočasně přinést úlevu a snížit nepříjemné pocity úzkosti.
Prevence katastrofických událostí: Nutkavé příznaky mohou sloužit jako forma sebeobrany nebo ochrany před představovanými katastrofickými událostmi. Lidé s OKP se často obávají, že něco špatného se stane, pokud nebudou vykonávat své rituály nebo kompulze. Provádění těchto činností jim může poskytovat falešný pocit kontroly nad nebezpečím.
Regulace emocí: Nutkavé příznaky mohou sloužit jako způsob regulace emocí. Někteří jedinci s OKP používají své obsese a kompulze jako prostředek k uklidnění nebo vyrovnání se s negativními emocemi, jako je úzkost, strach nebo nejistota. Tímto způsobem mohou být jejich nutkavé příznaky jakýmsi emocionálním ventilem nebo prostředkem pro vyrovnání se s obtížnými emocemi.
Symbolický význam: Pro některé jedince mohou nutkavé příznaky mít symbolický význam nebo reprezentovat něco jiného v jejich životech. Například rituály nebo opakování určitých činností mohou symbolizovat snahu o uspořádání a kontrolu nad chaotickými myšlenkami nebo životními situacemi.
Jaký je typický vztahový modus u nutkavé poruchy osobnosti?
Obsedantní, nutkavý neurotik stojí před dilematem, nakolik může připustit zvůli, násilí či vzpouru a nakolik musí být poslušný, disciplinovaný – a jak toho (např. tvrdou disciplinovaností i k ostatním nebo intrikováním) docílit. Jde o konflikt mezi libovůlí a kontrolou. Symptomy vyjadřují buď více impulsivní stranu konfliktu, např. nutkavé neslušné či rouhavé myšlenky v kostele, či onu úzkostnou stranu, např. nutkavé přesvědčování se, zda je zavřený plyn (i zde je v pozadí impuls někoho otrávit či nechat byt vybuchnout), nutkavé mytí rukou (opět jakési smývání něčeho nečistého, zakázaného) či různé magické praktiky, jako je počítání, zaříkávání apod.
V psychopatologii „všedního dne“ vídáme na jedné straně perfekcionismus, avšak vždy i opak, např. nepořádek v příruční kabelce. I když je symptom často spjat spudovým či emočním impulzem, např. jako nutkavé myšlenky na zabití, jsou tyto představy odtrženy od emočního prožívání, dokonce od sebe samého jako původce těchto myšlenek, takže příslušná abreakce či dokonce uskutečnění těchto představ není možné, poněvadž není v souladu sprožíváním pacienta.
Čeho se nutkaví neurotici nejvíce obávají?
Nejvíce se bojí jakékoli změny. Nutkavý neurotik se snaží zachovat rovnováhu, neměnnost, blokuje vše, co by mohlo znamenat změnu. Jak co se týče pudových zakázaných impulzů, většinou ze sexuální či agresivní oblasti, tak i co se týče stím spojených výčitek svědomí, od kterých opět izoluje emoční složku, či se snaží svědomí magicky ovlivnit rituály, které mívají charakter pokání.
Protože je zúzkostňují emoční, nepředvídatelní situace, upínají se na jejich verbální znázornění, čímž se snaží upřít takto znázorněné skutečnosti emoční náboj.
