Druhá sada otázek Flashcards
Co je podstatou úzkosti?
Na rozdíl od fobického pacienta je úzkostná porucha charakterizována úzkostí, jež se neváže k žádné konkrétní situaci, či se generalizuje na všechny možné situace. Někdy se hovoří o psychastenii, tj. celkové psychické slabosti. Takový pacient, trpí povšechnou sníženou frustrační tolerancí, jindy jde o neurastenii, jsou-li v popředí tělesné vegetativní příznaky jako pocení, tachykardie, kolísání krevního tlaku, zažívací potíže, bolesti hlavy.
Pacienti s úzkostnou poruchou touží po nemožném, po naprosté jistotě, což má za následek neustálý stres.
Vztah mezi úzkostí a depresí?
Deprese ať neurotická, reaktivní či psychotická, jíž často předchází úzkost, znamená kolaps určité intrapsychické a zároveň i interpersonální rovnováhy u jakéhokoli osobnostní struktury, čímž se odlišuje i její kvalita a prožívání. Svým způsobem jde vždy o specifickou, depresivní reakci na ztrátu – jak něčeho uvnitř sebe, co si člověk zvláště cení či ke sví duševní rovnováze potřebuje, např. sebeúctu, sebeovládání apod., tak i něčeho mimo sebe, co ty potřeby a přání uspokojuje.
U depresivních onemocněních se jedná často o pacienty stzv. depresivní osobnostní strukturou, jež je charakterizována víceméně vědomou či nevědomou úzkostí ze ztráty lásky a ochrany jak zevnitř, na základě nízkého sebeocenění a přísného svědomí, tak i zodmítnutí ostatními. Druhou stránkou této mince je silná potřeba harmonie, bezkonfliktních vztahů, přijímání ostatními, pocitu být jen dobrý, nikomu neublížit, ba vyhnout se konfliktu i tváří vtvář bezpráví. Stím souvisí i výrazná tendence se přizpůsobit, jakož i pasivita, neboť jakákoli aktivita vůči druhému, vyjádření přání či nevole, by mohla vést ke konfliktu zájmů.
Psychodynamika deprese
Psychodynamická definice tudíž charakterizuje tuto depresi jako zoufalý pokus přimět své okolí k poskytování láskyplného vztahu (včetně pozornosti a porozumění) cestou vzdání se vlastní autonomie, podřízením se. To je samozřejmě velmi smutná strategie a tragédie lidí, kteří nereagují na nejistotu ve vztahu vlastní iniciativou, nýbrž identifikací s očekáváním okolí, obětováním vlastních přání, čímž se snaží vztahy jistit.
Fenomenologická definice deprese?
Fenomenologická definice deprese - coby patologické reakce na ztrátu, která záleží v potlačení afektivity. Normální, přirozenou reakcí je smutek, někdy spojen s reaktivní zlostí, obé je u deprese zablokováno. Ale proč je potlačen i proces truchlení, to jest vyrovnávání se se smutnou skutečností, že člověk něco či někoho ztratil? Protože to jedinec s výše zmíněnou problematikou nechce připustit, neboť trvá na udržení vztahu, na tom, že k opuštění nesmělo a nesmí dojít, odmítá druhého jen tak nechat odejít, rozloučit se (dokonce i v případě, že
zemřel) a tak napětí trvá dál.
Pojem konverze
Pro tzv. konverzní poruchy je typickým jevem konverze - přeměna duševních příznaků na tělesné (ztráta citlivosti, paralýza, slepota, záchvaty). Častější je u žen a mladých dospělých.
Hysterická slepota (anglicky hysterici blindness) je dočasná ztráta zraku vzniklá na psychologickém podkladě. Její nejčastější příčinou bývá úzkost či předchozí traumatizující událost. Hysterická slepota patří mezi tzv. konverzní poruchy.
Jaká témata bývají vytěsňována do tělesné sféry?
Obranný mechanizmus vytěsnění do tělesné sféry chrání jedince před konfrontací s jeho problémem a zároveň jde o možnost abreakce, ventilace psychického napětí. Disociace zde znamená potlačení spojitosti mezi psychickým stavem a tělesným reagováním.
Např. se chce dcera emancipovat od matky a identifikuje se spíše s otcovou tendencí po separaci, avšak konfliktu s matkou se chce vyhnout. Výsledkem je porucha hybnosti pravé dolní končetiny, kterou by chtěla matku nakopnout, jakož i utéci z domova, v čemž jí brání strach. V době koncem 19 a počátkem 20 století, za časů Sigmunda Freuda, šlo ponejvíce o konflikt mezi zakázanými sexuálními impulzy (fantaziemi) a morálními ideály tehdejší doby.
Jak překonat dualismus těla a duše?
Otevřenost a flexibilita: Překonání dualismu těla a duše vyžaduje otevřenost a flexibilitu v našem myšlení a přístupu k sobě samým. Místo rigidního oddělování různých aspektů lidského bytí se snažíme vnímat jejich dynamiku a proměnlivost. Tímto způsobem jsme otevřeni novým zkušenostem, perspektivám a možnostem růstu a rozvoje.
Mindfulness a sebeuvědomění: Holistický přístup podporuje praxi mindfulness a sebeuvědomění, což znamená být plně přítomný a vnímat své tělo, mysl a emocionální projevy v daném okamžiku. Tímto způsobem si můžeme všímat spojení mezi našimi tělesnými projevy, myšlenkami a emocemi a lépe porozumět jejich vzájemným vztahům.
Jak si lze představit vznik psychogenních tělesných příznaků?
Neuropsychoterapie vychází z poznatků, že psychogenní poruchy vznikají tím, že jsou lokální limbická centra chybně propojeny následkem traumatických událostí. Tím je narušena souhra mezi limbickými a kognitivními centry U deprese je amygdala hyperaktivní, proto jsou vnímány i běžné události jako ohrožující. Psychoterapie zacílená na emocionální restrukturalizaci může způsobit změny v expresi genů, jež vede ke strukturálním změnám v mozku. Neurobiolog Solms poukazuje na fakt, že prakticky všechny zobrazovací metody mozkové
činnosti dochází ke stejnému závěru, že úspěšná psychoterapie normalizuje narušenou metabolickou aktivitu v PFC (prefrontálním cortexu mozku). Na psychologické rovině tomu odpovídá posílení jáských funkcí, resp. vědomé (flexibilní) seberegulace. U deprese je opakovaně zjišťována zvýšená aktivita PFC, jež může odpovídat na psychologické úrovni neustálému zabýváním se sebou samým, sebeobviňováním apod. Geny a psychosociální zkušenosti ovlivňují synaptická spojení a spoluurčují kde a v jakém množství budou exprimovány určité neuromodulátory spolu stvorbou jejich receptorů
Jak lze charakterizovat hraniční poruchu osobnosti?
Hraniční porucha – porucha vcítění, zvýšená agresivita, snížená sebekontrola. Vrámci vývoje se tyto oblasti nevyvíjení dobře a později se projeví jako tyto diagnózy.
(Týna, zápisky)
Borderline pacient (hraniční porucha osobnosti) žádné osobní hranice (respekt a vcítění) nechce uznávat, avšak z jiného důvodu, totiž proto, že se nenaučil ovládat své emoce a dále – protože je schopen vnímat vztahy jen černobíle. Tím je schopen, oproti narcistovi, snášet i onen negativní vztah, ovšem za cenu nastolení nepřátelského vztahu (projektivní identifikace). Obé je mu totiž známé: jak převaha, byť násilím, tak i násilí na něm samým. Ocitá se v situaci stálého boje. Chová se tudíž dle zásady: kdo není se mnou je proti mně.
Tím si znepřáteluje své okolí a značně omezuje svobodu svých partnerek či partnerů (např. vyhrocenou žárlivostí).
Narcistická porucha osobnosti?
Narcistovi zprostředkovávají utilitaristické vztahy pocit jistoty, jindy velikosti až omnipotence, nemusí se zabývat prožíváním druhých a zabrání vynoření se vlastního pocitu nedostačivosti. Nevnímá druhého v jeho celistvosti, např. jako soupeře, nýbrž jako někoho, kdo se mýlí a reaguje tudíž na prohru jejím přehlížením, lhostejností a na odloučení devalvací partnera. Avšak na hlubší úrovni ztrátou části sebe a své sebe-ceny a nikoli jen zraněním (ponížením) v oblasti vlastní ženskostí či mužskostí. Typické jsou dvě vztahové pozice: jednak tzv. velikášské já, kdy je druhému přisouzena role jakéhosi prodloužení vlastní osobnosti, samozřejmého sluhy či obdivovatele, jednak se může narcista i slunit ve stínu obdivované osobnosti. Situaci, kdy se to nedaří nastává dekompenzace, např. ve formě bolestí v celém těle či abusu (zneužívání) alkoholu.
Jaký je nejčastější důvod k odmítání potravy?
Nevhodné vnímáním vlastního těla (poškozeným sebeobrazem).
Vybudování si závislosti na pocitu hladu vycházející ze zkreslené představy osvém těle.
Neschopnost přijmout změny ženského těla během dospívání a s tím spojenou sexualitu.
Anorektická porucha?
je defektní ohraničení vlastní osobnosti, prožívané spíše jako neschopnost se bránit průniku ze strany okolí. Čemuž odpovídá extrémní přizpůsobení – i v oblasti přijímání potravy – a následné, křečovité separování, tendence kautarkii (soběstačnosti), nezávislosti, i na jídle. Pečlivě je kontrolována vlastní váha i tělesný objem, který je regulován nejen příjmem či odmítáním jídla, ale i extrémním sportem, tancem a často i projímadly.
Zároveň se jedná o protest proti konzumní společnosti. Kolísání mezi protestem a přizpůsobením je zřejmé i z pohledu situace, která anorexii může vpubertě vyvolat. Tou bývá nadváha a s tím spojené posměšné poznámky vrstevníků či kritika rodičů, a tudíž přání se připodobnit modelkám. Další charakteristikou je odmítání ženskosti (často z důvodů jejího „pošlapání“ v důsledku sexuálního zneužití), strach z objevení femininního tvaru vlastního těla, s tendencí zůstat dítětem. Z toho všeho vyplývá i snížené sebevědomí, někdy i jeho kompensování onou štíhlostí, či hrdostí nad vlastní železnou vůli. Dvacetkrát častěji onemocní dívky nežli chlapci, 10 % pacientů umírá zdůvodů metabolického rozvratu při kachexii či následkem sebevraždy.
PSychodynamický rozdíl mezi anarexií a bulimií?
Anorexie – anorektická stagnace více souvisí snemožností uskutečnění pubertální touhy se zároveň přiblížit a poté separovat od matky.
Bulimie - bulimická stagnace se analogicky týká vztahu dcery kotci.
Psychoterapeut by měla mít od začátku cíl skutečné individuace, vytvoření jáských struktur, jež by integrovaly do nového sebepojetí silné orální, agresivní i sexuální impulzy – posílení koherence i akceptantce vlastní osoby. Mít porozumění pro silné symbiotické přání, přáni po nosném vztahu a čelit stejně silné nedůvěře i tendenci knaprosté nezávislosti.
Vznik obezity?
Přejídání může být reakcí na zvýšenou úzkost a napětí. Jídlo může působit jako dočasná úleva od těchto emocí, a tak přejídání slouží k uvolnění napětí a zmírnění úzkosti.
Přejídání může být způsobem, jak se jedinec vyrovnává se stresem. Při zvýšeném strese může jídlo sloužit jako forma sebeuspokojení a úniku od nepříjemných pocitů.
Někteří lidé přejídáním se zvládají pocity smutku a osamělosti. Jídlo může poskytnout dočasný pocit útěchy a naplnit emocionální prázdnotu.
Přejídání se může také vyjadřovat jako projev nevyřešených emocionálních konfliktů. Například přejídání může být způsobem, jak jedinec zvládá frustraci nebo nespokojenost ve vztazích.
Vznik obezity dle psychosomatického přístupu.
Podle psychosomatického přístupu mohou psychické faktory, jako jsou emocionální stres, nepříjemné pocity, nedostatek sebeúcty, trauma nebo psychologické potřeby, hrát roli ve vzniku nebo udržování nadváhy. Tyto faktory mohou ovlivňovat chování související se stravováním a pohybem a mít vliv na metabolické procesy v těle.
(ChatGPT)
