OBECNÁ PEDAGOGIKA - pojmy Flashcards
PEDAGOGIKA
věda a výzkum zabývající se vzděláváním a výchovou v nejrůznějších sférách života a společnosti/ obor vzdělávání/ věda o permanentní výchově
NORMATIVNÍ CHARAKTER PEDAGOGIKY
stanovuje určité normy, vzory, doporučení, cíle, jak realizovat edukaci
EXPLANATIVNÍ CHARAKTER PEDAGOGIKY
zjišťuje, popisuje, vysvětluje různé jevy edukační reality
TEORETICKÝ VÝZNAM PEDAGOGIKY
odhaluje zákonitosti výchovy a její úlohu, v různých věkových obdobích a vých, zařízeních
ANALYTICKÉ ÚKOLY PEDAGOGIKY
zkoumá aktuální výchovnou realitu
PEDAGOG
člověk, který se věnuje výchově profesionálně a má pro tuto činnost určitou kvalifikaci
VERIFIKAČNÍ ÚKOLY PEDAGOGIKY
ověřuje, zda dosud platí určité poznatky
PAIDAGÓGOS
otrok, který pečoval o syna svého pána, doprovázel jej na cvičení a do školy
PROGNOSTICKÉ ÚKOLY PEDAGOGIKY
formulujÍ perspektivní výchovné cíle
PRAKTICKÝ VÝZNAM PEDAGOGIKY
poskytuje podněty pro edukační aktivity pracovníkům, rodicům, pracovníkům atd. v různých oblastech vzdělávání
PSYCHOPEDIE
edukace osob s mentálním postižením
SURDOPEDIE
edukace osob s různými vadami sluchu
LOGOPEDIE
zabývá se korekcí nebo odstraňováním poruch řeči
OFTALMOPEDIE
edukace osob se zrakovým postižením
ETOPEDIE
edukace sob s poruchami chování
EXPLORATIVNÍ CHARAKTER PEDAGOGIKY
zkoumá, je založena na poznatcích získaných z výzkumu
SOMATOPEDIE
edukace osob tělesně postižených či znevýhodněných
OBECNÁ PEDAGOGIKA
systematizace výchovných problémů a poznatků, formulování cílů výchovy, stanovení základních pedagogických kategorií a tvorba systému pedagogických pojmů, vyvození obecně platných pedagogických norem
DIDAKTIKA
řeší problémy efektivity vyučovacího procesu
FILOSOFIE VÝCHOVY
řeší etické otázky výchovy a její vztah k podstatě člověka a společnosti
MEDOTOLOGIE PEDAGOGIKY
teorie metod, které se uplatňují v pedagogickém zkoumání, případně v samotném výchovně-vzdělávacím procesu
TEORIE VÝCHOVY
zkoumá a objasňuje výchovné jevy a děje v užším slova smyslu (empiricky)
PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE
zabývá se psychologickými záležitostmi výchovně vzdělávacího procesu
EDUKACE
výchova = záměrné působení na rozvoj jedince začínající vrodině a postupně se stávající záležitostí profesionálních pedagogických pracovníků
UČENÍ
proces získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí, hodnot a podobně.
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA
zabývá se výchovou a vzděláváním jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami
VYUČOVÁNÍ
záměrné (cílevědomé) a systematické působení učitelů a učitelek na žáka s cílem vštípit mu určitévědomosti,dovednostianávyky, způsoby chování a charakterové vlastnosti.
VZDĚLÁNÍ
souhrn znalostí, dovedností a schopností, které lidé získávají prostřednictvím vzdělávání, výuky a studia.
VZDĚLÁVÁNÍ
proces, který podporuje a napomáhá učení; záměrné, strukturované a organizované aktivity od informálního učení, které organizovanou formu, strukturu a leckdy i záměr postrádá
EDUKAČNÍ REALITA
úsek objektivní skutečnosti, v níž probíhají určité edukační procesy - vytvářeno všemi fyzikálně-senzorickými elementy, jako je osvětlení, barva, zvuk, prostor, nábytek aj.
HETEROEDUKACE
výchova druhým jedincem
AUTOEDUKACE
sebevýchova
AUTORITATIVNÍ VÝCHOVA
poslušnost, minimální respektování jedince, osvojení předem daných vědomostí
VÝCHOVA JAKO SLUŽBA JEDINCI
zabezpečení proměn, které si jedinec žádá
MODERNÍ VÝCHOVA
výchovu respektující autoritu pedagogického pracovníka i umožňující uplatnění aktivity a iniciativy vychovávaného
PEDAGOGICKÁ ERUDIKA
soubor chopností znalostí a kompetencí pedagoga a jeho schopnost je uplatňovat ve VVP
CÍL (DEFINICE)
ideální představa předpokládaných výsledků, jichž má být ve výchově dosaženo
ORIENTAČNÍ A ANTICIPAČNÍ CÍL
poskytují vychovávajícím i vychovávaným správnou pedagogickou orientaci, pedagogický směr
MODERNÍ PEDAGOGICKÉ MYŠLENÍ
aktivita vychovávané osobnosti
MOTIVAČNÍ A ANTICIPAČNÍ CÍL
dosahování postupných cílů, s nimiž se lidé ztotožnili, a tím spojené úspěšné překonávání přiměřených překážek, odpovídá lidské mentalitě
REALIZAČNÍ CÍL
pomáhá proměňovat pedagogické představy ve skutečnost - čím přesnější je projekt výchovně vzdělávacích výsledků, tím snazší, kvalitnější a efektivnější může být úsilí o jeho realizaci, tím účinnější je i zjišťování dosahovaných výsledků
TRADIČNÍ MODEL VÝCHOVY
jednostranné působení pedagoga na vychovávaného jedince
KOGNITIVNÍ VÝUKOVÝ CÍL
osvojování poznatků a intelektových dovedností (znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnotící posouzení)
AUTONOMNÍ VÝCHOVNÝ CÍL
při výchově stanoví sám vychovávaný jedinec
HETERONOMNÍ VÝCHOVNÝ CÍL
určovány jinými činiteli jako stát, skupina, pedagog, rodiče
AUTODIDAXE
samostudium, sebevzdělávání
REALIZAČNÍ CÍL
správně stanovené cíle = proměna pedagogických představ ve skutečnost
REGULAČNÍ CÍL
srovnávají hodnotu žádoucího výsledku (cíle) s hodnotou dosaženého výsledku
AFEKTIVNÍ VÝUKOVÝ CÍL
osvojování postojů, tvoření hodnotové orientace (vnímavost, reagování, oceňování hodnoty, integrování hodnot)
PSYCHOSOMATICKÝ VÝUKOVÝ CÍL
osvojování psychomotorických dovedností (řeč, psaní, manipulace, imitace, zpřesňování, koordinace, automatizace
PEDOCENTRISMUS
dítě je středem výchovy, pedagog ztrácí svoji řídící funkci a vychází vstříc žákovým potřebám a přáním
PRINCIP TAXONOMIE
zvládnutí upotřebit poznatky a zároveň se učit vědomosti, dovednosti a postoje aplikovat, provádět s nimi náročnější myšlenkové operace apod.
PRINCIP KOMPLEXNOSTI
zasazení do tématického celku, kurikula a zasazení do výchovných cílů
PRINCIP KONTROLOVATELNOSTI
posouzení, zda se podařilo žáka něco naučit (pozorováním, měřením)
PRINCIP PŘIMĚŘENOSTI
stanovení cílů náročných tak, aby byly i zároveň splnitelné pro většinu žáků
PRINCIP CÍLEVĚDOMOSTI
Principem cílevědomosti rozumíme požadavek:
- jasně stanovit konečné i dílčí cíle
- tyto cíle dostatečně zdůvodnit
- cíle přiměřeně objasnit a vysvětlit vychovávanému jedinci (skupině)
Neujasnění vede ke ztrátě pedagogické práce, smyslu a významu této práce (pedagog musí vědět, čeho chce ve výchově dosáhnout, žáky dostatečně motivovat a dodržet pravidla postupu cílů)
PRINCIP SOUSTAVNOSTI
Tímto principem rozumíme:
- veškeré výchovné podněty uspořádat do systému umožňujícího osvojování v logickém pořádku
- požadavek, aby pedagogovo působení i činnost vychovávaného jedince byly co nejsoustavnější
- to, že učivo musí tvořit logický systém
Z této zásady vyplývají požadavky na vytvoření zdůvodněného systému vyučovacích předmětů, výběr a systematizaci učiva, tvorby systematického pracovního režimu pedagogické instituce a dosažení systematického pracovního postupu a jeho návaznosti na jiné předměty
PRINCIP AKTIVNOSTI
Tento princip vyjadřuje obecný požadavek:
- opřít se při výchově o samostatnou činnost jedince
- aktivizovat poznávací, citové a volní procesy žáka
- opírat se o zájem vychovávaného jedince a stimulovat jej vhodnou motivací
- soustavně ho vést k aplikaci a praktickému využívání získaných vědomostí a dovedností
- vycházet ze žákovy aktivity, přemýšlení, poznávání, činností a zkušeností
Moderní pedagogika usiluje o rozvoj tvůrčího přístupu jedince ke skutečnosti
PRINCIP NÁZORNOSTI
Tímto principem rozumíme požadavek:
- vycházet ze smyslového nazírání předmětů a jevů skutečnosti a z jejich obrazů
- opírat se o dosavadní představy a zkušenosti vychovávaného jedince
- systematicky rozvíjet nazírací a představovací schopnosti
- zlatého pravidla vyučování: je nutno vycházet z přímého názoru jedince
- postupovat od příkladů k formulaci pravidel a jejich ověření v praxi
V praxi se uplatňuje jako nazírání předmětů a jevů v přirozených podmínkách, nazírání trojrozměrných a dvojrozměrných pomůcek, motorická názornost, schématická a symbolická názornost (grafy), sledování filmů a televizních pořadů, názornost pedagogovy mluvy
PRINCIP UVĚDOMĚLOSTI
Rozumíme jím požadavek, aby vychovávaný jedinec v pedagogickém procesu probírané látce a kladeným nárokům plně porozuměl.
Má několik aspektů:
- učivo se ve vědomí žáka má odrážet ve formě jasných představ přesných pojmů, soudů a úsudků
- zkoumané jevy musí vychovávaný promýšlet a vystihovat jejich podstatu
- získané vědomosti pak správně vyjadřovat i jazykově
- žák má pochopit úlohu získaných vědomostí a dovedností a správně a tvořivě jich v praxi používat
- vychovávaný jedinec rozumí požadavkům na něj kladených a chápe jejich důležitost
- pedagog se zaměřuje na vyloučení mechanického osvojování skutečnosti, pouhé memorování
PRINCIP TRVALOSTI
Vyžaduje, aby se jednou osvojené vědomosti, dovednosti a postoje staly trvalým majetkem vychovávaného jedince.
V praxi je často podmiňováno pouze opakováním a procvičováním
Je to však v první řadě důsledkem zachování předchozích základních principů (přiměřené pracovní tempo, vhodný výběr učiva a emotivnost výchovné práce, vztah vychovávaného k vychovateli)
PRINCIP PŘIMĚŘENOSTI
Požaduje, aby obsah, formy a metody výchovy byly v souladu s věkovou vyspělostí, znalostmi a schopnostmi vychovávaného jedince.
Je třeba zachovávat základní pravidla pedagogického postupu: od blízkého k vzdálenému, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu, od snadného a jednoduchého k obtížnějšímu a složitějšímu
Pedagog musí znát věkové a individuální zvláštnosti vych. jedince – je důležité zjišťovat stav dosavadních vědomostí a dovedností (využití pedagogické diagnostiky).
Je důležité dodržovat individuální a diferencovaný přístup k jedinci a učivo vždy volit přiměřeně náročné.
PRINCIP PŘIMĚŘENOSTI
Požaduje, aby obsah, formy a metody výchovy byly v souladu s věkovou vyspělostí, znalostmi a schopnostmi vychovávaného jedince.
Je třeba zachovávat základní pravidla pedagogického postupu: od blízkého k vzdálenému, od známého k neznámému, od konkrétního k abstraktnímu, od snadného a jednoduchého k obtížnějšímu a složitějšímu
Pedagog musí znát věkové a individuální zvláštnosti vych. jedince – je důležité zjišťovat stav dosavadních vědomostí a dovedností (využití pedagogické diagnostiky).
Je důležité dodržovat individuální a diferencovaný přístup k jedinci a učivo vždy volit přiměřeně náročné.
PRINCIP EMOCIONÁLNOSTI
Rozumíme jím požadavek:
- u vychovávaného jedince probouzet adekvátní citové prožitky
- opírat se o tyto prožitky
- udržovat trvale radostnou tvůrčí atmosféru
Žáci by měli mít radost, že něco nového poznávají - radostná nálada zvyšuje výkon, zlepšuje výsledky práce a snižuje pocit únavy, týká se všech činitelů pedagogického procesu (pedagoga i vychovávaného jedince)
PRINCIP JEDNOTNOSTI VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ
Úspěšná výchova předpokládá jednotu v požadavcích i v přístupu všech učitelů a vychovatelů. Jde o spolupráci mezi vychovateli, učiteli a rodiči, organizacemi a institucemi.
Učitel i žák si musí zachovat vzájemnou úctu, respekt a toleranci.
Na základě vzájemných dohod udržovat jistý pedagogický konsenzus.
DEMOKRATICKÝ STYL VÝCHOVY
způsob výchovy je optimální, neboť vychovatel udílí méně příkazů, podporuje iniciativu dítěte, působí spíše příkladem než použitím trestu a zákazů, diskutuje s dítětem – je přístupen komunikaci, snaží se respektovat přání a potřeby dítěte, má pro děti individuální porozumění. tento způsob výchovy je netradiční a pro některé vychovatele obtížný
Mikroprostředí dítěte
zahrnuje zejména rodinu, spontánně vzniklou skupinu dětí při hrách, školní třídu a školní družinu, sportovní oddíl nebo zájmová kroužek
Mezoprostředí
zahrnuje zejména obec, sídliště, kde dítě vyrůstá a jejich okolí, region s jeho přírodními podmínkami, dále s podmínkami kulturními a ekonomickými
Makroprostředí
zahrnuje podmínky příslušné země a doby
AUTOKRATICKÝ STYL VÝCHOVY
vychovatel (rodič, učitel, pedagogický pracovník aj.) málo respektuje přání, potřeby a požadavky dítěte, mnoho rozkazuje, hrozí a trestá, má málo porozumění pro dítě, jednoznačně upřednostňuje své požadavky a své zkušenosti, úsudky a rozhodování a poskytuje dítěti málo samostatnosti a iniciativy
LIBERÁLNÍ STYL VÝCHOVY
způsob výchovy nevyžaduje přílišné řízení vychovatele při výchově dítěte. Požadavky ze strany vychovatele jsou mírné, nejsou kladeny přímo. Pokud je vysloven požadavek na dítě, nedochází ke kontrole a není požadováno jeho důsledné splnění
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY FUNKČNÍ RODINY
Vnitřní vztahy: ohledy, respekt, aliance mezi rodiči, hierarchie odpovědnosti, pozitivní hodnocení jedinečnosti jednotlivců
Komunikace: mluví každý z sebe, otevřenost pro myšlenky druhých, humor, nezkreslená interpretace reality
Emoční atmosféra: uspokojení z kontaktu, „emoční souznění“
