ALTERNATIVNÍ ŠKOLY A SOUDOBÉ TEORIE VZDĚLÁVÁNÍ Flashcards
1
Q
V čem se liší alternativní školy od klasického vzdělávacího systému?
A
- způsoy organizace výuky a života dětí ve škole
- kurikulární programy (obsah, cíl, či obojí)
- parametry edukačního prostředí (jiné prostředí, jiná komunikace mezi učitelem a žáky)
- způsoby hodnocení žáků (slovní hodnocení)
- vztahy mezi rodiči/školou/komunitou
2
Q
Principy a zásady pedagogické práce na alternativních školách:
A
- hodnocení známkováním nahrazeno diferenciovanými zprávami, které hodnotí žáka po stránce vyučování, výchovy a socializace
- ustoupení od rigidního oddělování látky po 45 min celcích
- vyučování orientováno na činnost a praktické konání dětí
- příležitosti pri spolupůsobení rodičů ve škole i mimo ni
3
Q
Hlavní rysy - waldorfská pedagogika
A
- *Rudolf Steiner (němec. pedagog a filosof)
- ANTROPOSOFIE = esoterická nauka odvozená od teosofie nabízející mystický vhled do podstaty člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů; zaměřuje se na dosáhnutí přesnosti a srozumitelnosti přírodovědeckého výzkumu fyzického světa
- antroposofie je tématem výuky - má probouzet hlubší schopnosti člověka
4
Q
Cíle - waldorfská pedagogika
A
- má napomoci k plnému a harmonickému rozvoji vnitřních sil člověka
- být hnutím současnosti, vychovávat pro budoucnost
- usiluje o výchovu ke svobodě, zdraví, rozvoji osobnosti, schopností a nadání
- vždělávání intelektuálních emocionálních a volních sil, vědomí sociální odpovědnosti, zájem o svět a otevřenost vůbec světu
5
Q
Organizace výuky - waldorfská škola
A
- ročník = nizší stupeň
- ročník = vyšší stupeň
- příslušnost ke třídě určuje věk žáků
- společná výuka chlapců a dívek kromě cizích jazyků, hudby a řemeslných činností
- ve třídách rozdělení do skupin pro zastoupení různorodosti nadání a temperamentového typu
6
Q
Požadavky na učitele - waldorfská škola
A
- není jen předavatelem vědění, ale i jeho zpracovatelem
- učivo se pro něj musí stát uměleckým dílem
- musí umět skloubit tělesné, duševní a duchovní vzdělání
- pedagogický sbor musí na žáky působit jako sociální celek
- přijetí učitele musí odsouhlasit celé shromáždění stávajících učitelů a s končeným přijetím musí souhlasit i rodiče
7
Q
Hodnocení žáků - waldorfská pedagogika
A
- úroveň vědomostí zjišťována na základě kolektivní práce s celou třídou (hromadné odpovědi na učitelovy dotazy - síla kolektivu posiluje odstraňuje zábrany)
- slovní hodnocení na pravidelných schůzkách s rodiči (spravedlnější než klasifikace známkami)
- vysvědčení formou písemného vyjádření (popisuje stav vědomostí a odpovědnosti
- žáci nepropadají, zůstávají ve stejné třídě a celý kolektiv pracuje na jejich zlepšení
8
Q
Hlavní myšlenky - Montessori pedagogika
A
- Maria Montesorri (itaslká lékařka)
- staví na mimořádně silném a dlouhém soustředění dětí na určitou činnost = “fenomén polarizace osobnosti”
- “Pomoz mi, abych to dokázal sám.”
9
Q
Fenomén polarizace pozornosti - montessori pedagogika
A
= schopnost dětí soustředit se na určitou činnost
1) přípravný stupeň - vjemy působí a dítě je připraveno poznávat a navazovat s nimi kontakt
2) stupeň velké práce - dítě věnuje veškerou svou pozornost činnosti, je hluboce pohlceno řešením problémů a komplikací
3) fáze klidu - zklidnění, zpracovávání vjemů a poznatků
10
Q
Cíle - montessori pedagogika
A
- podpora pronikání dětí do společnosti s využitím jejich vlastních vnitřních sil a maximalizací úsilí
- ne striktní vedení, ale nastavení mantinelů
- hlavním cílem je výchova inteligentního člověka s dostatečným sebevědomím
11
Q
Organizace výuky - montessori pedagogika
A
- oboustanný tok informací
- od mateřské školy podporuje skupinovou práci mezi dětmi různého věku -> učí samostatnosti
- poskytnutí volnosti a výchovy k zodpovědnosti
- povzbuzování pozitivnosti
- podpora nezávislosti a pěstování sebekázně
12
Q
Požadavky na učitele - montessori pedagogika
A
- učitel vystupuje v roli vedoucího
- koriguje pozornost a aktivity dětí
- pozoruje děti při práci, vnímá, které dítě je v čem zručnější a pokud zaměřuje pozornost jednostranně má ho motivovat k jiné práci, kterou si dítě opět zvolí samo
- musí být tvůrčí osobností - navrhuje vlastní pomůcky
13
Q
Hodnocení žáků - montessori pedagogika
A
- žáci provádějí práci, která je baví, proto hodnocení v montessoriovské škole nemá motivační charakter
- první dva roky pouze slovní hodnocení ve 3. ročníků se přidává klasifikace - ta je podávána tak, aby dítě nepracovalo jen kvůli dobré známce
14
Q
Daltonská pedagogika
A
- koncem 19. stol. v USA jako reakce na nedostatek školních tříd a s tím spojenou potřebu vyučivat více ročníků zaráz
- Helen Parkhurstová (učitelka v jednotřídce) - strávila nějaký čas s M. Montessoriovou v Evropě, po návratu do USA vydala knihu Výchova podle Daltonského plánu
15
Q
Hlavní myšlenky - daltonská pedagogika
A
- forma organizace na principu volnosti a samostatné práce žáků
- sleduje cíle uvědomělé a aktivní výchovy k zodpovědnoci a samostatnosti
- volnost a samostatná práce je stimulována pomocí instrukcí nebo zadání
- individuální zpracování učební látky následuje po skupinovém vyučování
- svoboda (žák má zodpovědnost za průběh, zbůsob a výsledek učení)
- samostatnost (ovlivnění vlastní motivací, snížení nároků na učitele)
- spolupráce
16
Q
Organizace výuky - daltonská pedagogika
A
- začátkem roku sestaven studijní plán na základě výsledků dosažených v minulém roce
- žáci jsou rámcově seznámeni s učivem, které si musí v průběhu roku osvojit, ale náplň a způsob jakým si jej osvojí je na každém z nich - výsledkem je podrobný měsíční plán
- v průběhu školního roku navštěvují odborné učebny, kde mohou vyhledat pomoc skupiny nebo učitele
- studiu se věnují vlastním tempem podle nálady
zkoušení v podobě testu - ověření nové vědomosti - HV, VV a TV obvykle kolektivně v odborné učebně (nelze se učit individuálně)
17
Q
Požadavky na učitele - daltonská pedagogika
A
- učitel se věnuje pouze jednomu předmětu je v něm odborníkem může se i nadále věnovat dalšímu vzdělávání
- v příslušné odborné učebně plní úlohu rádce, laboranta a hodnotitele, usměrnuje práci žáků
- učiteli se může v průběhu hodiny několik krát proměnit osazenstvo řídy - musí být neustále ve střehu, kontrolovat třídu a volit správné pedagogické vedení
- zadávání měsíčních plánů - seznámí s nimi žáka a upozorní na dílčí problémy
18
Q
Hodnocení žáka - daltonská pedagogika
A
- způsob a forma hodnocení nejsou definovány a proto se řídí podle směrnic školy
- neodmítá hodnocení promocí známek, ale připojuje k němu i hodnocení slovní
- konečné hodnocení záka je produktem dohody a vzájemného dialogu
- každá pochvala má stejnou váhu jako kritika
19
Q
Jenský plán
A
- poč. 20. stol. v Německu - Peter Petersen
- model školy založený na rodinném principu - škola využívá prvky domova
- rodič nahrazen tzv. obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti
- suplování rodiny v biologické podobě rozjíví důvěru lásku, kamarádství a pomoc
- výuka podle pedagogické situace - položí se otázka a hledá se řešení
- výuka pomocí tvořivé a naučné práce
20
Q
Organizace výuky - Jenský plán
A
- základem školy tzv. školní pospolitost
- školní třída tvořena tzv. “kmenovou skupinou
- více příležitostí k sociálnímu životu protože jsou děti věkově promíchané (+/- 3 roky), po cca 3 letech dítě odchází do nové skupiny, kde se stává nejmladším
- systém přirozené konkurence (soutěživost dětí)
- týdenní pracovní plány od třídního uč. (individuální)
- vyučování se skládá z rozhovoru, práce, hry a slavnosti
21
Q
Požadavky na učitele - Jenský plán
A
- nespoléhá na přirozenou zvědavost žáků, ale zdurazňuje důležitost plánování a připravenosti učitele na hodinu
- využívání přirozeného napětí z nezodpovězených otázek a nevyřešených problémů
21
Q
Požadavky na učitele - Jenský plán
A
- nespoléhá na přirozenou zvědavost žáků, ale zdurazňuje důležitost pllánování a připravenosti učitele na hodinu
- využívání přorozeného napětí z nezodpovězených otázek a nevyřešených problémů
22
Q
Hodnocení žáků - Jenský plán
A
- není vysvědčení
- známkování je nahrazeno nebo alespoň doplněno slovním hodnocením
- v některých předmětech v prvních ročnících může chybět úplně
23
Q
SPIRITUALISTICKÉ TEORIE
A
Představitelé: Richard Bucke, Marylin Ferguson, Constantin Fotinas, Willis Harman, Carl Gustav Jung a další
Spiritualistický proud, nazývaný též metafyzický či transcendentální, je považován za jeden z nejstarších směrů na této planetě.
Svého novodobého rozmachu se dočkal v 70. letech 20. století.
Zastánci spiritualistických teorií vzdělávání se zajímají o vztah mezi lidským já a univerzem. Tyto teorie jsou často spojovány se sociokulturním proudem New Age. Člověk se dle těchto teorií musí naučit osvobodit od viditelného světa a překročit sama sebe, aby se mohl pozvednout na vyšší duchovní úroveň. Využít během takového procesu musí svoji vnitřní energii. Toho může dosáhnout meditaci či kontemplaci.
Hlavní zdroje pro tento vzdělávací proud jsou uváděny zen-buddhismus a taoismus.
Strukturní prvky: duchovní hodnoty vepsané do nitra lidské bytosti, metafyzika, Tao, Bůh, intuice, duchovní dimenze univerza
24
PERSONALISTICKÉ TEORIE
Představitelé: Alfred Adler, Pierre Angers, Sigmund Freud, Kurt Lewin, Abraham Maslow, André Paré, Carl R. Rogers a další
Personalistické teorie, nazývány též humanistickými, nedirektivními, organickými, svobodnými či otevřenými, se opírají hlavně o lidské já, svobodu a autonomii osoby samotné. Pánem svého poznání v procesu učení jest osoba sama.
Vychovatel má vést svěřence k seberealizaci. Zdůrazněna je svoboda žáka, jeho zájmy a jeho vůle učit se.
Strukturní prvky: růst osoby, nevědomí, afektivita, přání, pudy, zájmy, já.
25
KOGNITIVNĚ PSYCHOLOGICKÉ TEORIE
Představitelé: Gaston Bachelard, André Giordan, Jean Piaget, Alain Taurisson a další
Kognitivně psychologické teorie se u žáka zaměřují na rozvoj kognitivních procesů: usuzování, analýza, řešení problémů, vytváření reprezentací, prekonceptů, mentálních obrazů atd. Základy těchto teorií lze najít v kognitivní psychologii.
Strukturní prvky: procesy učení, prekoncepty, spontánní reprezentace, kognitivní konflikty, pedagogické profily, předvědecká kultura
26
TECHNOLOGICKÉ TEORIE
Představitelé: John Carroll, Donald Cunningham, Bill O’Neill, B.F. Skinner, a další
Technologické teorie, nebo také technicko-systémové nebo systémové, zdůrazňují zdokonalení předávání poznatků s použitím vhodných technologií. Takové technologie zahrnují postupy v koncipování výuky a didaktické pomůcky pro komunikaci a zpracování informací. Výzkumy zahrnují především zlepšení kvality interakce mezi člověkem a počítačem.
Strukturní prvky: informace, technologie komunikace, informatika, média, systémový přístup k výuce, konstrukce poznání
27
SOCIOKOGNITIVNÍ TEORIE
Představitelé: Albert Bandura, Jerome Bruner, Bruce Joyce, Leslie McLean, Lev Vygotskij a další
Sociokognitivní teorie zdůrazňují význam kulturních a sociálních faktorů při výstavbě vzdělání. Důraz je v nich kladen na roli sociální interakce v mechanismech učení. Zajímavý je pohled na rozdílné názory L. S. Vygotského a J. Piageta. Dle L. S. Vygotského je učení předpokladem vývoje jedince. Dle J. Piageta je mentální vývoj naopak napřed před samotným kognitivním vývojem.
Strukturní prvky: kultura, sociální prostředí, okolní prostředí, sociální determinanty poznání, sociální interakce
28
SOCIÁLNÍ TEORIE
Představitelé: Pierre Bourdieu, John Dewey, Paolo Freire, Ira Shor, Alvin Toffler a další
Sociální teorie se zakládají na faktu, že vzdělání má umožnit řešení sociálních a kulturních problémů a rovněž i problémů týkajících se životního prostředí. Příprava žáků má směřovat k jejich přípravě na řešení takových problémů.
Problematika je spojena s tématy jako kulturní a sociální nerovnosti, sociální a kulturní dědičnost, elitářství, negativní vliv technologi, industrializace a degradace života na planetě Zemi.
Strukturní prvky: společenské třídy, společenské determinanty lidské přirozenosti, problémy životního prostředí a sociální problémy, moc, osvobození, společenské změny
29
AKADEMICKÉ TEORIE
Představitelé: Mortimer J. Adler, Allan Bloom, Richard Paul a další
Akademické teorie, taktéž nazývané jako tradicionalistické, generalistické a klasické, se soustřeďují na předávání obecných poznatků. Obvykle se staví proti velkému vlivu specializovaného vzdělávání. Akademický proud je dále rozdělen na dvě skupiny: tradicionalisty a generalisty.
Strukturní prvky: obsahy, předměty, disciplíny, logika, uvažování, intelekt, západní kultura, tradice, řecká a latinská humanitní studia, klasické díla, kritické myšlení
