Fonetika a fonologie Flashcards

1
Q

Fonologie

A

= lingvistická disciplína, spadá pod foentiku
• zkoumá využití jednotlivých řečových prvků v systému daného jazyka
• základní jednotka: FONÉM

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
2
Q

Fonetika

A

= lingvistická disciplína
• zkoumá celý proces řečové komunikace
• základní jednotka: HLÁSKA

zkoumá aspekty:

  1. artikulační (tvorba řeči)
  2. akustický (fyzikální vlastnosti)
  3. percepční (vnímání)
  4. fonologický (jazykový systém)
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
3
Q

Respirační ústrojí

složení

A

= dechové ústrojí
→ výdechový proud

  1. průdušnice
  2. průdušky
  3. průdušinky
  4. plíce
  5. bránice
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
4
Q

Druhy dýchání

A
  1. hrudní → ovládáme, zvětšení hrudníku
  2. břišní/brániční → spontánní, nejhlubší, nejúčinnější
  3. klíčkové → pouze 2-5 žeber, nejvíce mělké
  4. kombinované → mix hrudní a břišní, mělké
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
5
Q

Typy vzduchu v plicích

A
  1. reziduální: zbytek při úplném výdechu (0,8l)
  2. doplňkový: zbytek z toho, co v klidu vydechneme (2l); zrychlení tempa, slábnutí hlasu
  3. rezervní: poslední dech (1l), dořeknutí
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
6
Q

Fonační ústrojí

A

= hlasové
→ tvorba hlasu z výdechového proudu

  1. hrtan
  2. epiglottis (výhybka mezi hrtanem a hltanem, při dýchání se otevírá)
  3. hlasivky (glottis = štěrbina, při mluvení je “uzavřená”) → vibrace
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
7
Q

Artikulační ústrojí

A

= úprava, modifikace hlasu

  1. rezonanční dutiny:
    ÚSTNÍ; HRDELNÍ ( průchod proudu); NOSNÍ
  2. mluvidla:
    labia, dentes, alveoly, palatum, uvula, mandibula, lingua

aktivní: lingua, mandibula, labia
pasivní: dentes, alveoly, palatum durum, palatum velum, uvula

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
8
Q

Mluvidla: lingua
→ apex
→ dorsum
→ radix

A

jazyk
→ špička
→ hřbet
→ kořen

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
9
Q

Mluvidla: dentes

A

zuby

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
10
Q

Mluvidla: alveoly

A

dásňový výběžek (za zubama)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
11
Q

Mluvidla: palatum durum

A

tvrdé patro (horní)

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
12
Q

Mluvidla: palatum velum

A

měkké patro (horní) → zapojuje, vypojuje dutinu nosní

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
13
Q

Mluvidla: labia

A

rty

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
14
Q

Mluvidla: mandibula

A

dolní čelist

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
15
Q

Mluvidla: uvula

A

čípek → většinou se nezapojuje

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
16
Q

Percepční ústrojí

A
= sluchové; vnímání
• sluchové pole: 16Hz-16kHz (frekvence)
• infrazvuk < 16Hz
• ultrazvuk > 16kHz
1. zevní ucho: boltec, zvukovod
2. střední ucho: bubínek, kladívko, kovadlina, třmínek, oválné okno
3. vnitřní ucho: hlemýžď → cortiho orgán
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
17
Q

Ortoepie

A

= stabilizovaná norma spisovné výslovnosti jazyka

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
18
Q

Ortofonie

A

= správná výslovnost hlásek

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
19
Q

Ortografie

A

= psaná podoba spisovného jazyka

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
20
Q

Ráz

A
= tvrdý hlasový začátek
• neslabičné předložky
• nepřízvučný jednoslabičný slovo
• uvnitř slova po předponě
• před samohláskou
How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
21
Q

Foném

A

= neznaková, abstraktní jednotka
→ schopnost odlišovat morfémy (= nejmenší jednotky slova nesoucí význam → předpony, sufixy)

např.: /N/

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
22
Q

Alofon

A

= varianty fon´mu (v písmu neodlišen grafémem)

/N/ → alofony jsou [n]; [ŋ]

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
23
Q

Morfoném

A

= souhrn fonému, které s emohou na určitém místě navzájem stříd, pragmatická jednotka
→ nemění význam
→ noHa → noZe → noŽce → morfoném: h, z, ž

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
24
Q

Vokály

A

= samohlásky

= otevřené, průchod bez překážek → tónová převaha

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
25
Q

Konsonanty

A

= souhlásky

= průchod s překážkami → šumová převaha

How well did you know this?
1
Not at all
2
3
4
5
Perfectly
26
Q

Formanty

A

= tónové složky
= ten zvuk/tón před úpravou v mluvidlech

  • vznik rezonancí v nadhrtanové dutině
  • má frekvenci
  • nejnižší formanty lidské řeči → F1; F2
  • základní tón/formant → F0
27
Q

Protiklady fonémů

A

a) druh kontrastu
1. privativní - rozdíl ve znělosti, nosovosti (t-d)
2. graduální - rozdíl v otevřenosti samohlásek (aeiou)
3. ekvipolentní - jiné místo tvoření (s-frikace, c-afkrikáta)

b) základ systému
1. multilaterální - mají soubor stejných vlastností stejně jako jiné hlásky
: p-t, p-ť; p-k, t-ť
2. bilaterální
jen ta jedna dvojice má stejný soubor znaku:
d-n (prealveolární, znělé) → u žádných dvojic u není

c) diferenciace příznaku
1. izolovaný - zvukový rozdíl se u žádné jiné nevyskytuje: r-l
2. proporcionální - příznak se vyskytuje i u jiných dvojic: t-ť jako u d-ď a n-ň

28
Q

Sonory

A
= konsonanty obsahující tónovou složku
\: j, r, l, m, n, ň
• nemají znělý protějšek
• jsou neznělý
• nedochází k asimilaci
29
Q

Nepravý znělostní pár

A

= h a ch
• neliší se jen znělostí, ale i místem vzniku
• po neznělé souhlásce → na konci h → ch

30
Q

Rysy fonémů

A
  1. vokalické - konsonantické
  2. tónové - šumové
  3. kontinuální - abruptní
  4. koronální - nekoronální
  5. drsné - hladké
  6. anteriorní - neanteriorní
  7. vibrantní - nevibrantní
  8. znělé - neznělé
31
Q

Třídění konsonantů

A
  1. znělé (bdďg) x neznělé (ptťk)
  2. nepárové: sonory (jlrmnň)

zp. tvoření
3. nosní (mnň) x ústní (pbtscl)
4. explozívy (ptťkbdďgm) x afrikáty (cč) x frikativy (fvsz)

místo tvoření:

  1. bilabiální (rty)
  2. palatální (tvrdé patro)
  3. velární (měkké patro)
  4. uvulární (čípek)
  5. zubodáseň
  6. laryngální (krk)
32
Q

Zvuk

A

= vlny šířící se vzdušným prostředím

33
Q

Tón

A

= zvuk se stálu frekvencí

34
Q

Vlastnosti hlasu

A

→ síla, výška, barva

35
Q

Vlastnosti zvuku

A

→ síla, výška, barva, hlasitost

36
Q

Hlasové začátky

A
a) tvrdé
• čeština, polština
• prudké rozražení hlasivek → ráz
b) měkké
• síla hlasu stoupá pozvolna
• proud rozkmitá hlasivky pomalu
c) dyšné
• modifikace měkké
• před zazněním hlasu je štěrbina hlasivky do trojúhelníku
37
Q

Broccova afázie

A

→ rozumí, neartikuluje (čelní lalok)

38
Q

Wernickova afázie

A

→ nerozumí, neartikuluje (spánkový lalok)

39
Q

Chyby v komunikaci: vokály

A

a) kvantita → krácení, prodlužování (í, ú nejčastěji)
vím → [vim]

b) kvalita:
1. otevřenost (Praha)
2. uzavřenost (Morava)
3. redukce
4. tvrdost, krácení

40
Q

Chyby v komunikaci: konsonanty

A

a) dyslálie - patlání, špatné užití určitých hlásek (nejčastěji nahrazování za jiné):
1. rotacismus - ráčkování
2. rotacismus bohemicus - ř
3. sigmatismus - sykavky
4. lambdacismus - L
5. kapacismus - K

b) mogilálie - vynechávání určitých hlásek
chleba [leba]

c) paralálie - patlavost, nahrazování hlásek
komín [tomín]

d) tetismus - nejhorší patlavost, nahrazování všech hlásek za T
e) afázie - narušení řečových center (broccova, wernickova)

41
Q

Archifoném

A

= soubor vlastností společných pro oba fonémy
→ jeden foném nosí vlastnosti i druhého, aby oba zastupoval

  • při asimilaci → na znělé/neznělé
  • na konci slova → vždy neznělé
42
Q

Silná pozie

A

= pozice, která, když se změní foném → mění význam
→ jedná se už o 2 fonémy
dal - dál

43
Q

Slabá pozice

A

= pozice, která, když se změní, nic se neděje

→ často na konci vět

44
Q

Intonace

A

= zvukový model promluvy
→ rozlišujeme tak obsah sdělované myšlenky
→ výška, síla hlasu, tempo, uzavírání vět, …

45
Q

Kadence vět

oznamovacích, rozkazovacích tázacích (doplňkové)

A
  • základní kadence KLESAVÁ
46
Q

Kadence vět

A

= melodický spád, melodie vět

47
Q

Kadence vět

tázacích (zjišťovacích)

A

= na konci stoupá

V

48
Q

Kadence vět

nedokončených

A

= základní kadence STOUPAVÁ

49
Q

Diftong

A

= dvojhláska, 2 vokály do jedné slabiky → au, ou

50
Q

Hlasový rejstřík

A
  1. prsní → hluboký
  2. hlavový (falzet) → vysoké pásmo
  3. střední → pásmo normálního hlasu
51
Q

Poruchy hlasu

A
  1. organické → chorobné změny podél dechových cest
  2. reflekční → mimo hlasové ústrojí
  3. funkcionální → nesprávné tvoření hlasu
52
Q

Varianty popisu vokálů

A

kompaktní x nekompaktní
difúzní x nedifúzní
gravisové

  1. délka: krátké - dlouhé
  2. pohyb jazyka:
    horizontálně (před, střed, zad)
    vertikálně (vysoko, střed, nízko)
  3. labializace (tvar rtů) → zaokrouhlenost, nezaokrouhlenost
  4. otevřenost x neotevřenost (pusy)
  5. přízvučnost x nepřízvučnost
53
Q

Vokály

pohyb jazyka

A

horizontálně:
před: i, e
střed: a
zad: u, o

vertikálně:
vysoký: i, u
střed: e, o
nízké: a

54
Q

Konsonanty
rozdělení na:
kontinuální x abruptní

A

kontinuální = trvající, frikativy → dá se prodlužovat
: l j s š z ž f v x h

abruptní = okamžité
explozívy: p b t d ť ď
afrikáty: c č dz dž

55
Q

Konsonanty
rozdělení na:
koronální x nekoronální

A

koronální = vše co se tvoří těsně za zuby po tvrdé patro
: n ň s š z ž c č dž t ť d ď

nekoronální = tvoří se ve velárně, laryngálně + bilabiálně, labionetálně
: m p b g k h x f v

56
Q

Konsonanty
rozdělení na:
drsné x hladké

A

drsné = výrazný třecí šum → sykavky, polosykavky, ř
: s š (sykavky); c č dz dž (polosykavky)

hladké = zbytek, netvoří šum

57
Q

Konsonanty
rozdělení na:
anteriorní x neanteriorní

A

anteriorní = přední část mluvidel
: l n s z f v c d t p b

neanteriorní = od alveol dál dozadu
: j ť ď k g č š ž x h

58
Q

Konsonanty
rozdělení na:
vibrantní x nevibrantní

A

vibrantní = kmitání jazyka
: r ř

nevibrantní = nekmitá jazyk; zbytek

59
Q

Konsonanty
rozdělení na:
znělé x neznělé

A

znělé = hlasivky kmitají → vznik základního tónu
: z ž v h dž d ď b g

neznělé = nemají základní tón
: s š f x t ť p k

60
Q

Výslovnostní pravidla:

spodoba znělosti (=asimilace znělosti)

A

→ spodoba znělosti u párových konsonantů
1. na konci slova vyslovujeme neznělý konsonant
2. uprostřed slova → více konsonantů vedle sebe → ten poslední určuje znělost/ neznělost
: Z + Z = ZZ, N + Z = ZZ; N + N = NN, Z + N = NN

  1. spojení se sonory → zůstává tak jak je
    : N + J = NJ, Z + J = ZJ
61
Q

Korelace

A

= soubor všech korelačních párů, které se liší týmž korelačním příznakem (mají stejný základ a liší se v jedné věci)

62
Q

Korelační svazek

A

= foném, který se účastní více korelací

p - b -m

63
Q

Korelace znělosti

A

= fonémy, které se liší pouze ve znělosti

p - b

64
Q

Korelace nazálnosti

A

= fonémy, které se liší pouze orálností/nazálností

b - m