Filosofie náboženství Flashcards
MOŽNÉ PŘÍSTUPY A ZAŘAZENÍ FILOZOFIE NÁBOŽENSTVÍ
Úkol filozofie
dle Alfreda Julese Ayera (1910–1989) je úkolem filozofie objasňovat a analyzovat
Závislost pojetí filozofie náboženství na metodě:
- Anzenbacher:
o Filozofie náboženství je podle Anzenbachera součástí teoretické filozofie, která se zabývá podmínkami možnosti empirické zkušenosti.
o Filozofie náboženství zkoumá, jak je možné, že člověk má náboženskou zkušenost, která je založena na víře v transcendentní realitu, která není předmětem empirického poznání.
o Filozofie náboženství je tedy neempirická věda o empirickém, která se snaží kriticky rozumově odhalit a zdůvodnit předpoklady a důsledky náboženské zkušenosti. - Ayer:
o Filozofie náboženství je podle Ayera zbytečná a nesmyslná disciplína, která se zabývá neověřitelnými a neempirickými tvrzeními o existenci boha a jiných náboženských entitách.
o Filozofie náboženství není ani věda ve smyslu souboru poznatků, ani heuristika, která by vedla k pravdě v rámci zvolené metodologie, protože náboženská tvrzení nejsou ani pravdivá, ani nepravdivá, ale bezvýznamná.
o Filozofie náboženství je tedy podle Ayera pouhým projevem emocí a hodnot, které nemají žádný poznávací význam a nemohou být předmětem racionální diskuse. - Davies:
o Filozofie náboženství je podle Daviese široký a nejednotný obor, který zahrnuje různé přístupy, metody, problémy a názory, které se týkají náboženství a jeho vztahu k filozofii.
o Filozofie náboženství není definována jedním společným kritériem, ale je spíše tím, co obsahuje řada knížek v knihovně pod cedulkou filozofie náboženství.
o Filozofie náboženství je tedy podle Daviese pluralitní a otevřená disciplína, která reflektuje různé aspekty náboženského fenoménu z různých filozofických perspektiv.
Filozofie náboženství
- řeší (zkoumá) obecné filozofické otázky spojené s náboženstvím a s Bohem.
- Šíře přístupů v závislosti na metodě -> závisí na fil. školách
- Poprvé použil Hegel 1770- 1804.
- Davies: FN je filozofie o všem, co lze považovat za náboženské téma.
Filozofie náboženství a teologie
liší se od teologie tím, že nevychází ze zjevených pravd nebo k nim vědomě nespěje, ale zkoumá příslušné výpovědi
filozofie náboženství a religionistika
liší se od religionistiky tím, že nezkoumá jevy náboženství za účelem srovnání jako religionistika, ale filozofické důsledky jeho výpovědí
Metoda filozofie náboženství
- Nezkoumá „co je náboženství“, ale zkoumá problémy jazyka náboženství. Jaký je význam slov.
- V duchu analytická filozofie.
- Není zaměřena na obsah jevů (fenomenolologii) náboženství.
Analytická a kontinentální filozofie
- pokus a o radikální změnu ve způsobu filozofie.
- Dříve než se začne odpovídat na otázku, aby se zjistilo, zda má význam, smysl,… Anglie, USA.
- Opakem této snahy je tzv. kontinentální filozofie. Zejména Francie, Německo.
Tradiční obsah fil. Náboženství
I když se obsah předmětu filozofie náboženství může značně různit, stalo se již tradicí zahrnovat do něj posuzování klasických argumentů dokazujících existenci Boha, atributy, věda a víra, zlo….
Typologie filozofií náboženství (dle knihy Schaeffler: Filosofie náboženství)
I Typ f. náboženství – jako předvědecké, předracionální vědomí
- náb. viděno jako odpověď na strach z nevysvětlitelného nebo jako předmět zkoumání (např. jako „opium lidu“ (Marx) nebo jako „iluze“ (Freud)
II Typ – f.náboženství jako přeměna nábož. na filozofii
- filozofické chápání náboženství a náboženské chápání filozofie (Hegel)
III Typ . f.náboženství jako filozofická teologie.
- řada filozofických teologií, onto-teologie, role mýtu jako alternativa k hermeneutice logiky
IV. typ- fenomenologie náboženství
- pojem Boha stojí na konci argumentace. Postupuje od svědectví různých náboženství a jejich jevů k zasazení Boha do kontextu těchto jevů. Blízkost religionistice. Hledání pojmových podstat.
V.typ – filozofie nábož.jako analýza náb.jazyka
- tzv. lingvistický obrat, který je dnes patrný téměř ve všech oblastech filozofie. Důležitost jazykové struktury pro pochopení významu a užití diskursu filosofie náboženství. Filozofie náboženství se odklání od podstaty věcí k významu slov.
NÁČINÍ PRO POSUZOVÁNÍ ARGUMENTACÍ PRO EXISTENCI BOHA
náboženská epistemologie
teistické důkazy
Argument
Důkaz
Dedukce
Indukce
Přirozená teologie
Zjevená teologie
náboženská epistemologie
- zkoumá možnosti poznání existence Boha, argumentu pro víru v Boha a případné námitky – např. pomocí argumentů pro existenci Boha, ale i zdůvodnění víry v Boha
- liší se od fil jazyka,
teistické důkazy
pokus o dokázání existence Boha pomocí argumentu
Argument
souhrn tvrzení, o nichž lze říci, že jedno (závěr) z ostatních vyplývá, nebo je jimi podloženo (premisy)
Důkaz
něco, co ukazuje pravdivost něčeho, pojato obecně
Dedukce
myšlenkový postup, jímž se ukáže, že závěr nutně vyplývá z předpokladů (premis)
Indukce
myšlenkový postup, který z jednotlivých případů vyvozuje obecný závěr.
Přirozená teologie
užití rozumových argumentů k posouzení základních náboženských tvrzení, jako je např. tvrzení o Boží existenci.
Zjevená teologie
tvrzení o Bohu, která jsou odvozena ze „zjevení“, z mimořádných zkušeností s Bohem nebo z posvátných knih. Možná, že rozlišení zjevené a přirozené teologie poněkud splývají, jelikož některé argumenty pro existenci Boha mohou být založeny např. na náboženské zkušenosti či na zázracích. U obou argumentů se odvoláváme na zvláštní zkušenost, ale oba po nás zároveň vyžadují, abychom se k závěru o Boží existenci dobrali rozumem.
Typy argumentů – platný, syntetický, analytický (induktivní, deduktivní) a posteriori, a priori
- Platný argument je takový, který má logickou formu, která zaručuje, že pokud jsou prostory pravdivé, pak je i závěr pravdivý.
- Syntetický argument je takový, který má závěr, který není obsažen v prostorách, ale vyplývá z nich na základě zkušenosti nebo pozorování.
- Analytický argument je takový, který má závěr, který je obsažen v prostorách, a je tedy pravdivý z definice nebo z významu slov.
- Induktivní argument je takový, který zobecňuje z jednotlivých případů na obecné pravidlo nebo zákon, a je tedy pravděpodobný, ale nikoli nutný.
- Deduktivní argument je takový, který odvozuje z obecného pravidla nebo zákona jednotlivé případy, a je tedy nutný, pokud je platný.
- a posteriori argument je takový, který je založen na empirických datech nebo zkušenosti, a je tedy kontingentní a ověřitelný.
- A priori argument je takový, který je založen na racionálních principech nebo intuici, a je tedy nutný a neověřitelný.
Problémy induktivních a deduktivních argumentů
- Induktivní argumenty jsou limitované, protože jsou vždy otevřeny pochybnostem a nejistotě, a mohou být vyvráceny nalezením protipříkladu nebo alternativního vysvětlení.
- Deduktivní argumenty jsou limitované, protože původní premisy se obtížně stanovují a vyvozené závěry jsou často zřejmé právě z původních premis, které v sobě musí tyto závěry nutně obsahovat.
Důležitost určení přesných premis a uspořádání argumentů s ohledem na premisy a závěry
- Určit přesně premisy nějakého složitého argumentu je stěžejní úkol, protože umožňuje posoudit jeho platnost, pravdivost a přesvědčivost.
- Uspořádat si argumenty s ohledem na premisy a závěry je neméně důležité, protože zlepšuje jasnost, srozumitelnost a strukturu filozofického vyjadřování.
- Pak je mnohem snazší posoudit libovolný argument a moci postupovat podle následujících otázek:
o Jsou předpoklady pravdivé?
o Jedná se o platný argument (bez logické chyby)?
o Jedná-li se o induktivní argument, nakolik je přesvědčivý?
Rozdíly mezi různými typy faktů a jejich použitelností v různých oblastech zkoumání.
- Vědecké fakty jsou založeny na pozorování, experimentu, hypotéze a teorii, a jsou tedy ověřitelné, falsifikovatelné a pravděpodobnostní.
- Historické fakty jsou založeny na dokumentech, artefaktech a interpretaci, a jsou tedy kontingentní, relativní a hodnotící.
- Matematické fakty jsou založeny na axiomech, definicích, důkazech a logice, a jsou tedy nutné, nezměnitelné a analytické.
- Náboženské fakty jsou založeny na víře, zjevení, tradici a autoritě, a jsou tedy subjektivní, transcendentní a syntetické.
Zrod filosofie náboženství
*Zrod filosofie náboženství (a filosofie vůbec) v antickém Řecku z krize věrohodnosti mýtického výkladu světa
*Antické „osvícenství“ (Epikúros, Lucretius)
Lidská duše v platonismu
*Duše jako to, co
*oživuje tělo a co vyjadřuje identitu člověka
*je místem setkávání božského a lidského
*Platonismus – výstup duše do inteligibilního světa „idejí“ jako filosofická „cesta nahoru“
*Míšení náboženské a filosofické inspirace v řeckém myšlení
*příklady: pythagoreismus, platonismus
