DNA viry Flashcards
Virus hepatitidy B (HBV) - Základní fakta
1) obalený DNA virus
2) čeleď: Hepadnaviridae
rod: Ortohepdnavirus
3) Přenos: parenterálně (krev, sexuálně, perinatálně)
4) ID: 2-6 měsíců
5) Odolnost: je odolný vůči varu a vyschnutí (i přes to, že je to obalený virus)
Virus hepatitidy B (HBV) - Kultivace
Pro diagnostiku není kultivace HBV vhodná.
Pozn.: V infikované buňce se tvoří Daneovy částice (Dane partikule) → infekční částice, vlastně viriony.
Virus hepatitidy B (HBV) - Množení viru v buňce
Množí se složitým rozmnožovacím cyklem:
1) Nejprve udělá podle své DNA kopii RNA (jako jediný DNA virus)
2) RNA úseky fungují jako:
a) část jako mRNA pro syntézu virové polymerázy a antigenů
b) část jako negativní řetězec podle které se reverzní transkripcí dělá DNA
Virus hepatitidy B (HBV) - Patogenita
Je to výhradně lidský patogen.
Způsobuje zánět jater, konkrétně hepatitidu B:
- soubor příznaků typický pro hepatitidu
- klinicky výrazná infekce
Člověk, který jednou prodělal HBV infekci je VŽDY potenciálním přenašečem (záleží ale na viremii).
Virus hepatitidy B (HBV) - Přehled nemocí
Hepatitida B
Virus hepatitidy B (HBV) - Epidemiologie
1) Virus je velmi choulostiví, přenáší se pouze krví, sexuálně a vertikálně matka → dítě.
2) Pacient má většinou parenterálním výkon v anamnéze → lékařské prostředí (krevní transfuse - již méně často), tetování, piercing, narkomani.
3) GIT nemá žádný význam (v žaludku by pro nízké pH virus nepřežil)
Virus hepatitidy B (HBV) - Patogeneze
Virus se pomnoží v krvi v některých buňkách lymfatické řady a pak se přenese do jater na hepatocyty.
Placentární bariéra virus nepustí → přenos je tedy perinatálně krví.
Pozn.: Postexpoziční očkování do 24h stačí k eradikaci viru.
Virus hepatitidy B (HBV) - Diagnostika
Pro diagnostiku je velice důležitá antigenní struktura viru.
Virus obsahuje tři typy Ag:
1) HBsAg: - povrchový antigen
- tvoří se hned, v obrovském nadbytku
- u akutní i chronické hepatitidy → známka nosičství
anti-HBs: - protilátky proti HBsAg
- v rekonvalescenci nebo po očkování (nemusí být prodělaná infekce)
2) HBeAg: - antigen vnitřní struktury viru
- uvolňován z buňky ven a koluje v séru
- u akutní a aktivní infekce
anti-HBe: - v rekonvalescenci (po prodělané infekci)
3) HBcAg: - antigen vnitřní struktury viru
- v dřeni pod obalem, nekoluje v séru
anti-HBc: - celoživotní známka prodělané infekce
- nedělají imunokomplexy → vždy prokazatelné
Dynamika změn Ag a Ab:
1) Inkubační doba - žádná změna v séru (do 2 měsíců)
2) Nástup HBsAg, HBeAg (od 2 měsíců)
3) Nástup anti-HBe (od 3,5 měsíce)
4) Nástup anti-HBs (od 5,5 měsíce)
Interpretace změn:
AKUTNÍ INFEKCE: nástup hladiny HBsAg, HBeAg
VYLÉČENÍ: vymizí HBsAg a HBeAg (zreagují s Ab) + v séru patrny jen Ab
CHRONICKÁ INFEKCE: nevymizí HBsAg a poklesne anti-HBs (anti-HBc stále patrná)
VAKCINACE: pouze HBsAg a na to následně hlavně anti-HBs
Virus hepatitidy B (HBV) - Terapie
1) Interferon: cytokin s modulačním charakterem → brání šíření viru z buňky na buňku, omezí infekci do klidového stádia
2) Antiviriotika: Lamivudin, entecavir
Pozn.: Ani léčbou nelze virus eradikovat!
Virus hepatitidy B (HBV) - Vakcinace
Součást hexavakcíny.
Očkuje se rekombinantním HBsAg → proto jen anti-HBs jsou u všech, kteří byli očkováni.
Papilomavirus (HPV) - Základní fakta
1) neobalený ds DNA virus
2) čeleď: Papillomaviridae
rod: Papillomavirus
3) Přenos: - pohlavní styk, přímí kontakt s postiženou tkání
5) Odolnost: vydrží na předmětech - kontaminované předměty (dlaždice sprch a bazénů, holení,…)
Papilomavirus (HPV) - Kultivace
Nedají se kultivovat běžnými způsoby. Kultivace na tkáňových kulturách není možná.
Papilomavirus (HPV) - Množení viru v buňce
Virus se množí v jádře buňky (je to DNA virus).
Papilomavirus (HPV) - Patogenita
Všechny papilomaviry jsou schopné podněcovat proliferaci epitelu a tvořit tak benigni nádory - papillomy (“bradavice”). Některé ale dovedou transformovat buňky v karcinomy! Viry způsobují typicky lokální infekce → virus zůstává ve vstupní bráně (sliznice, trhliny v pokožce,…)
KŮŽE:
Verruca plantaris - bradavice na chodidle (1)
Verruca vulgaris - bradavice na ruce (2, 4)
Verruca plana - bradavice na obličeji, pažích (3, 10,…)
Epidermodysplasia verruciformis - maligní! ale vzácné (5, 8, 17, 20)
ZAVNÍ GENITÁL, ANUS:
Condylomata accuminata - benigní (6, 11)
LARYNX:
Rekurentní respirační papillomatóza - benigní (6, 11)
CERVIX UTERI:
Carcinom cervix uteri - maligní (16, 18, 45, 31, 33)
Papilomavirus (HPV) - Přehled nemocí
KŮŽE:
Verruca plantaris - bradavice na chodidle (1)
Verruca vulgaris - bradavice na ruce (2, 4)
Verruca plana - bradavice na obličeji, pažích (3, 10,…)
Epidermodysplasia verruciformis - maligní! ale vzácné (5, 8, 17, 20)
ZAVNÍ GENITÁL, ANUS:
Condylomata accuminata - benigní (6, 11)
LARYNX:
Rekurentní respirační papillomatóza - benigní (6, 11)
CERVIX UTERI:
Carcinom cervix uteri - maligní (16, 18, 45, 31, 33)
Papilomavirus (HPV) - Epidemiologie
Anorektální bradavice (condylomata accuminata): - přenos pohlavním sytkem, nejčastěji přenosná infekce vůbec
Kožní bradavice (verruca): - přenos přímým kontaktem s postiženou tkání i kontaminovanými předměty (nářadí v tělocvičně, společné sprchy,…)
Predispozice přenosu: - poškození pokožky nebo její macerace.
Častější výskyt při snížení funkce buněčné imunity (T-lymfocyty) - těhotenství, HIV.
Papilomavirus (HPV) - Patogeneze
Virus se začíná množit v buňkách v bazální vrstvě vícevrstevného dlaždicového epitelu (např. kůže) a postupně virové transkripty přecházejí do povrchovějších vrstev (str. spinosum → granulosum → corneum).
Typické histologické změny: - ztluštění epitelu, hyperkeratosa, papilomatózní útvary, bazální inkluze v keratinocytech.
Papilomavirus (HPV) - Diagnostika
Klinickou diagnózu je někdy třeba podepřít biopsií.
Gynekologické vyšetření: - stačí cytologie (popř. histologie) kde stačí stěry.
Mikrobiologické vyšetření nemá příliš velký význam.
Občas průkaz virové DNA pomocí PCR.
Papilomavirus (HPV) - Terapie
Chirurgická excize. Destrukce kapalným dusíkem, laserem nebo cytotoxickými chemikáliemi. V případě laryngeální formy papilomu dávky IFN.
Možná alternativa je Verrumal (kožní roztok na bradavice) kde účinné látky jsou fluorouracil a kys. acetylsalicylová
Papilomavirus (HPV) - Vakcinace
Vakcinace proti karcinomu cervix uteri. Subjednotková vakcína. Nechrání proti všem onkogenním typům. Cílová skupina jsou dívky před zahájením sexuální aktivity.
Variolavirus - Základní fakta
Plně eradikovaný virus pravých neštovic.
1) obalený ds DNA virus
2) čeleď: Poxviridae
rod: Variolavirus
3) ID: 10-12 dní
4) Poxviry jsou největší a nejkomplexnější viry obratlovců.
5) Přenos: - kapénková infekce - přenos vzduchem nebo kontaktem
6) Odolnost: Jsou odolné. Vzdorují vyschnutí a jsou resistentní k tukovým rozpouštědlům.
Variolavirus - Kultivace
Izolace viru - na chorioalantois kuřecích zárodků. Nad 38,5C virus neroste.
Variolavirus - Množení viru v buňce
Jako jediný DNA virus je schopen množit se již v cytoplasmě buňky. Ve virionu totiž obsahuje DNA-dependentní DNA-polymerázu za pomoci které replikuje virovou DNA nacházející se volně v cytoplasmě buňky. Virus obsahuje i vlastní enzymatickou výbavu k transkripci: RNA polymerázu (RNAP). Činností RNAP dochází k přepisu virové DNA do mRNA. Expresí virového genomu se vytvoří materiál pro sestavení nových virionů. Obal virus získává výstupem z buňky.
Variolavirus - Patogenita
Vyvolává pravé neštovice - variola (smallpox), úmrtnost 15-40%.
Po několika dnech od nákazy se objevují charakteristické kožní projevy (vyrážka: - papula, vesikula až pustula). Dále se vyskytuje vysoká horečka (přes 40C).
Po 10-14 dnech infekce dochází k zasychání s tvorbou krust, po odloučení zanechává jizvy. Virus kromě kůže napadá i slezinu, lymf. uzliny a kostní dřeň.
Hrozí smrt z masivního krvácení, kardiovaskulárního selhání nebo sekundární infekce. Mortalita až 40%.
“Variola minor” je mírnější onemocnění vyvolané termosenzitivní variantou viru.
Variolavirus - Přehled nemocí
Variola (pravé neštovice)
Variola minor - mírnější onemocnění než klasická variola
Variolavirus - Epidemiologie
Virus byl prohlášen za eradikovaný (jako doposud jediný lidský virus) v roce 1978.
Virus byl jinak velice nakažlivý - přenos kapénkovou infekcí → přenos vzduchem nebo kontaktem.
Strach ze zneužití jako biologické zbraně.
Variolavirus - Patogeneze
PRIMÁRNÍ VIRÉMIE: Jako první napadá virus respirační cesty, kde je fagocytován buňkami IS. Poté co virus pronikne do buňky (buňky sliznice HDS, MF), tak se spojí s lysozomem, jehož enzymy rozpustí virový obal. Následně enzymy viru rozpustí kapsidu a virus se množí. SEKUNDÁRNÍ VIRÉMIE: Namnožený virus se dostává lymfatických uzlin a dále do hostitelského organismu. Rozvíjí se horečka do doby, než se virus lokalizuje v kůži.
Variolavirus - Diagnostika
Mikroskopie - nález Guarnieriho tělísek (oblast vzniku nových virionů v buňce)
Sérologie: - stanovení specifických Ab 4.-7. den po infekci.
Variolavirus - Terapie
Marboran - blokuje syntézu virových RNA-polymeráz
Variolavirus - Vakcinace
Objev vakcinace (1796): Edward Jenner. Očkování virem Vakcinie, což byl virus podobný viru "kravských neštovic". Virus vakcinie se shoduje s variolavirem v antigenní stavbě a liší se od něho nepatrnou patogenitou (vezikuly na rukou, pažích popř. obličeji). Vakcinace ukončena roku 1980.
Herpes simplex virus (HSV) - Základní fakta
1) obalený ds DNA virus ve dvou Ag podobách
a) HSV-1 - původce herpes labialis (opar)
b) HSV-2 - původce herpes genitalis (genitální opar)
2) čeleď: Herpesviridae
rod: Simplexvirus
3) Podčeleď: alfa-herpesvirus (ještě spolu s VZV)
4) Přenos: - blízkým mezilidským kontaktem (líbání, pohlavní styk, porod)
5) Odolnost: Málo odolné ve vnějším prostředí
Herpes simplex virus (HSV) - Kultivace
Množí se dobře na tkáňových kulturách.
Herpes simplex virus (HSV) - Množení viru v buňce
Stejný pro všechny Herpesviry.
1) Virový obal přilne na receptory na povrch buňky a splyne s její plasmatickou membránou.
2) Uvolnění kapsidy a proteinů z tegumentu do cytoplasmy.
3) Proteiny zastavují v cytoplasmé syntézu buněčných bílkovin, dále pronikají do jádra kde indukují transkripci virové DNA.
4) Kapsida doputuje k jádru pomocí buněčného cytoskeletu.
5) Průnik virové DNA do jádra → cirkulace - transkripce v jádře.
6) Translace mRNA v cytoplasmě hostitelské buňky.
7) Pučení kapsidy přes jadernou membránu - vznik obalu, infekční částice.
8) Rozpad buněk při akutní infekci
Herpes simplex virus (HSV) - Patogenita
HSV-1: - cílové místo je ggl. trigeminále
PRIMÁRNÍ INFEKCE: - často inaparentní infekce, podobná chřipce
- nejčastější projevy jsou akutní herpetická gingivostomatida, faryngitida, rýma
- vzácné projevy jsou keratokonjunktivitida (infekce oční spojivky), herpetická encefalitida (typická pro novorozence), intersticiální pneumonie
REKURENTNÍ INFEKCE: - aktivována nejčastěji stresem
- projeví se jako herpes labialis (opar)
- herpetická encefalitida
HSV-2: - cílové místo je ggl. podél os sacrum
PRIMÁRNÍ INFEKCE: - probíhá rovnou jako herpes genitalis (opary na vnějším genitálu)
- je to teratogen
REKURENTNÍ INFEKCE: - rekurentní herpes genitalis (mírnější projev)
Herpes simplex virus (HSV) - Přehled nemocí
HSV-1: Herpes labialis, akutní herpetická gingivostomatida, herpetická encefalitida, keratokonjunktivitida, intersticiální pneumonie
HSV-2: Herpes genitalis
Herpes simplex virus (HSV) - Epidemiologie
Jediným zdrojem je infikovaný člověk (latentně je nakažená většina populace).
Přenos: HSV-1: - líbáním (často z rodičů na děti)
HSV-2: - pohlavním stykem, popř. při porodu
V 1/3 případů se objevují rekurentní příznaky.
Herpes simplex virus (HSV) - Patogeneze
Dvě důležité schopnosti viru: - neurovirulence a latence.
1) AKUTNÍ FÁZE: HSV-1: přes sliznici ústní dutiny
HSV-2: přes sliznici genitálu
- infekce lokální se poté mění v latentní fázi
2) LATENTNÍ FÁZE: - v místě infekce se virus pomnoží a dostává se do volných nervových zakončení (n. trigeminus popř. sakrální nervy)
- axonálním transportem pokračuje až do senzitivního ganglia → tam přežívá prakticky celý život
3) REAKTIVACE INFEKCE: - aktivátory: UV, horečka, stres, hormonální nerovnováha (menstruace)
- průběh: - pomnožení v gangliu a podél nervu se vyseje do sliznice (vznikají puchýřky plné virionů)
Herpes simplex virus (HSV) - Diagnostika
PŘÍMÝ PRŮKAZ: - izolace viru na vhodném objektu a určení neutralizačním testem
- PCR pro přímý průkaz viru (hlavně u komplikací)
- pro odlišení obou forem se používá monoklonální protilátka proti gG
NEPŘÍMÝ PRŮKAZ: - hlavní metodou - průkaz Ab
Herpes simplex virus (HSV) - Terapie
Acyklovir: - proti HSV-1 i HSV-2 → nejde odstranit latentní forma, ale lze zabránit aktivaci
- minimálně toxický (lze podávat gravidním ženám)
Lokální antiherpetika - Idoxuridin: - v dermatologii a oftalmologii