Vývojová psychologie I Flashcards
Novější teoretické přístupy
Lifespan psychology (Paul Baltes) a ekosystémové koncepce (Urie Bronfenbrenner)
Paul Baltes
- několik univerzit v USA
- psychologické studie moudrosti
- kognitivní stárnutí a plasticita mysli
- sociální scénáře stárnoucí společnosti
- ucelená koncepce Lifespan Psychology
Lifespan Psychology
autor Paul Baltes
- poprvé v celistvé podobě publikována v roce 1987
- vývoj je celoživotní proces (žádné období není významnější než jiné)
- vývoj je multidimenzionální (bio-psycho-sociálně-spirituální)
- vývoj je multidirekcionální (může narůstat a zároveň ubývat
- plastický (schopnost změny)
-kontextuální
-vývoj je výsledek interakce vývojových vlivů:
- normativní věkově vázané
- normativní historicky vázané
- nenormativní životní události
Urie Bronfenbrenner
Ekosystémová teorie vývoje
- narozen v Moskvě, od 6 let v USA
- aplikace teorie a výzkumu v praxi
- mírové aktivity: mezinárodní komunikace vědců (inicioval výzkum v USA, Číně, Rusku)
Ekosystémová teorie vývoje
autor Urie Bronfenbrenner (1979)
- důsledný systémový přístup
- vývoj se vždy odehrává v určitém kontextu
- kritizoval výzkumy v laboratořích (měly by probíhat v přirozených podmínkách)
- člověk je vždy současně zdrojem, procesem i výsledkem vývoje ( vl. aktivita )
- mikrosystém (primární skupiny) / mezosystém (vztahy mezi 2 a více mikrosystémy) / exosystém (např. pracoviště rodičů) / makrosystém (celkové klima ve společnosti atd) / chronosystém (změny v čase)
- vývojový potenciál prostředí
-
vývojové trajektorie
-ekologická tranzice - přestup z jednoho prostředí do druhého - vývojové efekty primárního prostředí
- vývojové dyády (transkontextuální dyáda)
- kvalitní komunikace mezi prostředími
Přehled teorií vývoje
- Endogenistické (biologizující)
A. Racionalistické, růstové
B. Iracionalistické - Exogenistické, sociologizující
- Interakcionistické, syntetizující
Endogenistické teorie
A. Racionalistické
- filozofická tradice nativismu (Descartes, Leibniz, Platon)
- dítě je ve své přirozenosti dobré, máme jej nechat volně růst (Komenský, Rousseau)
- Arnold Gessel - pozorování kojenců, pozorování jejich růstu a zrání, maturace motorického vývoje
- vývoj člověka jde podle něj zevnitř
B. Iracionalistické
- předpoklad vrozeného, ale teorie jsou fatalistické
- psychoanalýza - S. Freud - pět stadií psychosexuálního vývoje
Arnold Gessel
Endogenistická racionalistická teorie vývoje
- pozorování vývoje a zrání kojenců, zejména motorický vývoj (zákonitosti) - dodnes platí
- vývoj člověka jde zevnitř
Pět stadií psychosexuálního vývoje podle Sigmunda Freuda
- Orální (0–1 rok)
- Anální (1–3 roky)
- Falická (3-6)
- Latence (6-11)
- Genitální stadium
Problém Freuda je, že nechápe vývoj jako celoživotní proces, dnes se jeho koncept nepoužívá
Podle Matějčka se i ve fázi latence dějí významné vývojové věci - např. přijetí vlastní sexuální role, projev specificky lidského chování k dítěti
Exogenistické teorie vývoje
- rozhodující význam pro vývoj mají vnější faktory a zkušenost
- extrémní podoba: behaviorismus J. Watsona
- psychologie je redukována na pozorování z vnějšku
- nedoceněná vlastní aktivita člověka a jeho prožívání
- v nových teoriích je věnována pozornost prostředí, ale vyváženě
Syntetizující teorie vývoje
Všechny vlivy působí v interakci
Josef Koščo - biodromální psychologie (1968) - vývoj je celoživotní proces
Orientace:
- idiografická - popis vývoje jedince, např. případová studie
- monotetická - obecný popis zákonitostí vývoje, které platí obecně
Erik Erikson - psychosociální vývoj
- utváření osobní identity a vývoj ega, struktura vývoje se dělí do 8 stadií a každé je popsáno v podobě krize
- pricnip epigenetický
- kojenec - důvěra / nedůvěra
- batole - autonomie / stud
- předškolák - iniciativa / vina
- mladší školák - výkonnost / méněcennost
- dospívání - identita / zmatení rolí
- raná dospělost - intimita / osamělost
- dospělost - generativita / stagnace
- stáří - integrita / zoufalství
Jean Piaget - kognitivní vývoj (5 stadií)
- senzomotorická inteligence (0–2 roky)
- předpojmové a symbolické myšlení (2–4 roky)
- názorné myšlení (4–7/8 let)
- konkrétní operace (8–11/12 let)
- formální operace (do dospívání)
Lawrence Kohlberg – morální vývoj (3 stadia)
1. Prekonvenční morálka (0–6 let) - nezná normy a pravidla, nápodoba, ztotožnění, instrumentální hedonismus - vyhnu se trestu
2. Konvenční morálka (školní věk) – přijalo určité normy, vybírá si vzory, sílí konformita
3. Postkonvenční morálka - charakter je regulátorem chování, mravní perfekcionismus
Obecné otázky periodizace vývoje
– zastánci vývoje jako plynulého procesu odmítají členění do stadií
X názor, že vývoj probíhá ve fázích, ale nevíme, zda jsou obecné fáze nebo jen dílčí (např. v kognitivní oblasti)
problémem je **stanovení hranic jednotlivých období **(různá kritéria – biologická, sociální)
odlišnosti v anglosaském pojetí – zde adolescence již od 11 let, u nás od 15 let
příklad starých periodizací vývoje:
- např. za doby J. A. Komenského byla snaha vývoj, zejména dětství, rozčlenit
- děvčata se nebrala v úvahu, sedělo to jen na chlapce
Plasticita vývoje
- míra modifikovatelnosti vývoje, možnost změny X jasná stadia vývoje
Po 2. světové válce dva proudy:
- psychoanalyticko-klinický:** John Bowlby + René Spitz **(dojde-li k separaci matka/dítě v útlém věku, má to trvalé následky
- Bowlby nezkoumal, co jí předcházelo
- metodologicky nepřesné
- experimentální: Konrad Lorenz
- existují **kritické periody **(imprinting)
- dnes již nemluvíme o kritických periodách, ale senzitivních periodách (učení řeči - 1-2,5 let)
Podpora myšlenky plasticity vývoje: Ann + Alan Clarke
Resilience:
- individuální psychická odolnost, nezdolnost (opakem je zranitelnost)
- co dítě zažije v útlém věku, nemusí mít nutně negativní následky
- 70. léta 20. století
- sebenapravující tendence: děti rezilientní proti stresu
- A. Mastenová, M. Rutter, E. Wernerová
- Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych: “Riziko a resilience” 1998 – článek v ČS psychologii
- Jan Křivohlavý - knihy Psychologie nemoci, Psychologie zdraví – resilience v kontextu psychického a fyzického zdraví
- resilience obsahuje i jakýsi vývojový potenciál
Dva proudy plasticity vývoje
1. Psychoanalyticko-klinický
- John Bowlby + René Spitz
- dojde-li k separaci dítěte od matky v útlém věku, má to trvalé následky po celý život
- Bowlby nezkoumal, co předcházelo separaci od matky
- metodologicky nepřesné
- separační reakce apod.; trvalé následky
2. Experimentální
- Konrad Lorenz
- kritické periody (imprinting)
- dnes: senzitivní periody vyšší citlivosti
Podpora myšlenky plasticity vývoje
Ann + Alan Clarke
Rozlišují formy mateřské deprivace:
- co předcházelo k tomu, že se dítě ocitlo bez matky (matka nemá zájem X matka jde na operaci a o dítě se nemá kdo postarat)
- co následuje oddělení dítěte (+ je oddělení krátkodobé či dlouhodobé?)
Dítě není pasivním příjemcem vlivů
- např. pěkné dítě spíše přivolá zdravotní sestru X ošklivé a uplakané dítě bude mít problém s péčí o něj -> záleží na temperamentu dítěte i na předchozích zkušenostech
Pro poznání příčin nutno provés změnu
- např. vyšetřuji dítě, které je opožděné ve vývoji, nemůžu bez důkladné anamnézy říct, zda je mentálně retardované - může to být způsobeno důsledkem psychické deprivace (nezájem rodičů o dítě apod.)
- dříve často docházelo k špatné diagnostice dětí v dětských domovech
- náprava deprivace je možná (X retardace není) - psychické potřeby dítěte je možné uspokojovat dodatečně
- ne kritické periody, ale senzitivní období (ALE v organogenezi kritické periody skutečně jsou!)
Interakce– vzájemné působení vlivů, např. dítě, které se narodí s viditelným mentálním postižením (např. Downův syndrom) je rizikové především proto, že u rodičů mohlo dojít ke zklamání (nečekali, že se jim narodí postižené dítě) – postižení samotné z psychologického hlediska není tolik rizikové
Resilience
- individuální psychická odolnost, nezdolnost (opakem je zranitelnost)
- co dítě zažije v útlém věku, nemusí mít nutně negativní následky
- léta 20. století
- sebenapravující tendence: děti rezilientní proti stresu
- A. Mastenová, M. Rutter, E. Wernerová
- Zdeněk Matějček, Zdeněk Dytrych:* “Riziko a resilience”* 1998 – článek v ČS psychologii
- Jan Křivohlavý - knihy Psychologie nemoci, Psychologie zdraví – resilience v kontextu psychického a fyzického zdraví
- resilience obsahuje i jakýsi vývojový potenciál
Definice resilience podle Mastenové:
= proces, schopnost i výsledek úspěšné adaptace člověka na vzdory nepříznivým či ohrožujícím podmínkám
- nejedná se pouze o rys osobnosti; je to i jakýsi proces
- je evidentní až ve chvíli, kdy na člověka působí nějaká zátěž -> pokud člověk nikdy žádnou zátěž nezažil, není možné zjistit míru resilience
- trojí podoba:
- dobré výsledky vývoje navzdory vysokému riziku
- zachovaná kompetence i pod trvalou zátěží
- zotavení z traumatu a následné dobré prospívání
výzkum resilience se soustředí na protektivní faktory (ochranné, protiklad rizikových faktorů)
- resilience je širší pojem než odolnost
odolnost: rezistence proti destrukci, schopnost zachovat si integritu při zátěži
resilience navíc obsahuje: složka vlastního pozitivního rozvoje, růstu, utváření, zrání, vytváření nových dovedností atd.
- posttraumatický růst osobnosti (psychologové zabývající se pozitivní psych.; nové téma)
Protektivní faktory resilience
- tlumí účinek rizikových ohrožujících faktorů, posilují sebevědomí a „self-efficacy“ -> aktivita, změna; ALE nutně samy o sobě nevedou k resilienci
jejich účinek je zřetelný pouze u „high-risk“ populace
- u dětí dnes studovány velmi často: válečné konflikty, přírodní katastrofy, teroristické útoky, únosy, dramatická odloučení od rodiny
- obecné protektivní faktory platné ve všech kulturách: intenzivní rodičovská péče (citový vztah, i k náhradním osobám), sebedůvěra, vědomí příslušnosti ke skupině, víra, inteligence a jiné kompetence dítěte
Podle věku dítěte:
- útlý věk - „easy“ temperament, přizpůsobivé, aktivní, sociabilní, zvladatelné a příjemné děti
s temperamentem se těžko něco udělá; pokud se dítě potřebuje vybít, doporučuje se mu třeba dát kousek papíru k roztrhání apod.
- předškolní věk- samostatnost i schopnost požádat o pomoc
je možné aktivně ovlivnit míru jejich resilience (když je vedeme k tomu, aby byli samostatní)
vhodné děti formou hry připravit na krizové situace (např. ztracení se v obchodě)
-školní věk a dospívání - dovednosti komunikovat, schopnost řešit problémy, koníček, zdravé sebevědomí, kamarádský vztah, interní místo kontroly (vědomí vlastní účinnosti – ví, že svůj život může do určité míry ovlivnit)
V rodině:
- úzký emocionální vztah, důvěra a bezpečí, pečovatelské chování, duchovní dimenze, širší sociální podpůrná síť
resilientní chlapci – dobrý mužský vzor pro identifikaci - maskulinní, ale zároveň dokázal vyjadřovat city
- do dospívání zranitelnější (ještě stále lpí na mateřské postavě), resilientnější až ve fázi adolescence (identifikace s vlastní sexuální rolí)
resilientní dívky – vzor pečující, zvládá svou práci, emancipovaná, zaměstnaná matka (zvládala práci i rodinu)
v mladším školním věku resilientnější, v dospívání a adolescenci méně
Největší vliv na individuální resilienci má:
- temperament
- kompetence (schopnosti a dovednosti)
- sebehodnocení
je možné posilovat resilienci – snížit rizika, zvyšovat sebeúctu, rozšiřovat kompetence a zdroje sociální opory
Prenatální období a jeho význam pro další vývoj (obecně)
- zájem psychologů od 70. let 20. století
- profesionální zájem rovněž genetici, embryologové, gynekologové, porodníci, neonatologové
- staré názory na těhotenství: pasivní období, „čekání na dítě“, plod jako nevyvinutá, ne zcela lidská bytost - prenatálnímu období je dnes přikládán velký význam
Matějček, Langmeier:* Počátky našeho duševního života (1986)* – tato kniha není dodnes překonána v tom, že přinesla poznatky ve velmi kondenzované podobě, s fotografiemi apod.
Možnosti výzkumu:
- dříve omezené (zdravotní a etické důvody)
- při operativním odebrání plodu
- pozorování nedonošených dětí
**- moderní technika: ** nitroděložní fotografie (Lennart Nilsson), ultrazvuk, kardiotokograf, fetální EEG
Co víme:
psychický stav matky ->* základy psychiky dítěte* (biochemická cesta) – úzkost, stres, kladné emoce
- rodičovské postoje se utvářejí už od dětství, jsou ovlivněné tím, s jakým partnerem žena přivádí dítě na svět, připravenost na dítě (dítě plánované, chtěné, nechtěné)
Dytrych, Matějček, Schüller: „Nechtěné děti“ (1975)
Přehled fází prenatálního vývoje
280 dní = 10 lunárních = 9 kalendářních měsíců = 40 týdnů
- gestační věk: věk od početí
1. blastémová fáze - 1-2 týdny od oplodnění, hyperplastické, dělení a množení buněk
2. fáze embrya - do 8 týdnů, diferenciace základních tělesných orgánů
3. fetální fáze - do porodu, hypertrofické období (2. a 3. trimestr)
od dokončeného 6. měsíce (od 28. týdne) – možnost záchrany předčasně narozeného plodu (od 500g) – longitudinální výzkum ÚPMD-Praha, Podolí
- u extrémně nevyzrálých dětí lékaři zvažují, zda dítě zachránit či ne (píše o tom MUDr. Lumír Kantor)
podle Šmahajové a Langmeiera je fetální období od 12. týdne gestačního věku!!!
Organogeneze a noxa
- ## nebezpečí poškození embrya: vedlejší účinky léků (contergan 1959-62), infekční onemocnění, alkohol (FAS), nikotin a jiné drogylze odhadnout, ve kterém období došlo ke vzniku vad:
malformace očí – 3. – 7. týden
rozštěp rtů– 5. – 6. týden
těžké srdeční vady – kolem 5. týdne
srůsty prstů– 6. – 10. týden
jiné **malformace končetin **– 4. – 7. týden
mozek má svůj vývojový čas po celou dobu embryonálního i fetálního vývoje -> může být poškozen kdykoliv od druhého týdne
FAS (Fetální alkoholový syndrom)
objevil Johns (USA)
v ČR R. Tichá – KÚ Olomouc
typické znaky v obličeji, mentální retardace, vnitřní orgánové poškození – srdce, ledviny
1 ze 750 narozených dětí (USA)
FAE (Fetal Alkohol Efekt) – lehčí poškození než FAS
nikotin– riziko předčasného porodu vyšší až 2 - 4x, nízká porodní hmotnost, hypotrofické (malinké) děti
marihuana– růstová retardace plodu (jinak zatím nebyly prokázány žádné dramatické následky užívání)
tvrdé drogy obecně
novorozenecký abstinenční syndrom (třes, zvýšený svalový tonus, vysoko postavený hlas při křiku)
3 – 7x častější předčasný porod, nízká porodní hmotnost, nezralost, zvýšená dráždivost, problémy s krmením, spánkem, zahlenění, pocení
heroin – mentální retardace, mikrocefalie (malá hlavička), epileptický syndrom
kokain– malformace, neurologické problémy
Nový obor - prenatální psychologie
- plod je aktivní, reaguje na své prostředí, komunikuje s ním
- G. H. Graber, 1971 Vídeň- založena společnost pro prenatální psychologii
Thomas Verny, 1983 Toronto– 1. mezinárodní kongres (kniha „Skrytý život nenarozeného dítěte“,1981)
P. Fedor Freybergh(Švéd) – „Encounter with the unborn“
Journal of Prental and Perinatal Psychology and Health
Porod na kontinuu prenatálního a postnatálního života
podceněné sociálně-psychologické aspekty – dříve se nebraly na matku v porodnici ohledy, na její strach, osamocení, porod byl zbytečně medializován – dnes je snaha navrátit se k přirozenému porodu, vyhnout se zbytečným zásahům
roaming-in
přirozený, něžný porod – francouzské porodnictví:Frederick Leboyer: „Porod bez násilí“, Michal Odent: „Znovuzrozený porod“
- od 70. let u nás od konce 80. let 20. stol. – Ostrov nad Ohří’’’
- partner běžně u porodu (u nás od 90. let)
Porodnická psychoprofylaxe
základní prvky: didaktické, fyzio a psychoterapeutické
základní a rozšířená úroveň přípravy
psychologické aspekty těhotenství:
vliv hormonů, přijetí těhotenství, náročné období, mění se vztah k plodu, po porodu často deprese
alternativní porod – individuální přání rodičky, partnera…
strach je hlavní příčinou bolesti během porodu, ale vnímání bolesti nejde zcela předejít
kritika nemocničního prostředí, neosobního přístupu -> stres
pohyb v bazénku před porodem – samotný porod mimo bazének
hypnóza – časově náročná, účinná jen u 25%
audioanalgezie– relaxační hudba
akupunktura, akupresura – účinnost pouhých 5%
ambulantní porod – poměrně nové, žena jde 12 hodin po porodu domů
porod do vody – urychluje otevírání hrdla a branky dělohy, snižuje napětí, snižuje bolest, náročné podmínky
kožní obstřiky vodou – velmi bolestivé
programovaný porod – v řádném termínu uměle vyvolaný
porod doma – v Holandsku téměř 40%
otec při porodu– záleží na ženě, jestli jí to je příjemné a na muži, zda to chce – může to být velká podpora, ale může i rozrušovat
porod online– pomocí webkamery
duly – vyškolené ženy, nabízí pomoc, poradenství, emocionální podporu
Novorozenecké období - úvod a jména
- 6 týdnů po narození, kdy se dítě přizpůsobuje změněným podmínkám
v některé literatuře je uváděno, že toto období trvá 1 nebo 2 měsíce
- uspokojování potřeb není jednosměrné, i novorozenec uspokojuje psychické potřeby dospělých (potřeba dávat lásku, starat se o někoho)
- Pouthas V., Jouen F.: „Psychologie novorozence“
- Dittrichová, Papoušek a kol.: „Chování dítěte raného věku a rodičovská péče“
Individuální biorytmus novorozence
individuální rytmus spánku(až 20 hodin) a bdění (nebo polobdění) – některé děti spí hodně, některé jsou dráždivější a spí špatně
dráždivější děti jsou pro své rodiče mnohem náročnější
kojení – jako sociální interakce, uspokojování biologických i citových potřeb (maminka si s dítětem povídá, mazlí se s ním apod.)
v ústavech je toto mnohem horší– nemají dostatečnou pozornost, nejhorší to mají děti, které nejsou příliš hezké nebo mají nějakou vadu (ty bývají na okraji zájmu)
z historie – byla velmi moderní umělá výživa, prof. Švejcar vystupoval na různých seminářích a propagoval Sunar – takové krmení je hygienické, přesné (maminka ví, kolik dítě vypije)… ale zhruba o 30 let později provedl zcela opačnou kampaň, kdy říkal, že jedině kojení je správné
- dnes většina maminek kojí, je to móda – ale některé maminky kojit nechtějí, protože mají třeba obavy o postavu
- ani moc dlouhé kojení není dobré, protože kolem 2-3 let se začíná vyvíjet osobnost dítěte a tyto děti pak získávají pocit, že maminka je tady vždy k dispozici, aby utišila jejich potřeby (když mu pak maminka mléko odepře, dítě může být i agresivní)
MUDr. Damborská: „Co je nefyziologické v přístupu k dítěti nejútlejšího věku“ (1980)
- primářka kojeneckého ústavu v Luhačovicích
- kritizovala praxi v porodnicích – jak jsou děti násilím buzeny, mají všechny děti stejné pauzy mezi buzením, jsou přikládány k prsu až po 6 hodinách po porodu, v noci místo kojení čajíčky; chybělo respektování individuálního biorytmu
Baby Friendly nemocnice – udělení speciálního certifikátu; při hospitalizaci malého dítěte může být hospitalizována i maminka; jsou tam speciálně vyškolené sestry, které pomáhají mamince s kojením
Základní potřeby novorozence + Kondice novorozence
Základní potřeby novorozence
biologické– potřeba spánku, nasycení, tepla, čistoty, odstranění/zabránění bolesti
psychické – potřeba bezpečí, lásky, jistoty, stimulace (hlasová, pohybová, zraková), učení, smysluplného řádu
Kondice novorozence
průměrná porodní hmotnost – 3300 – 3500g, délka 50 cm
Apgar skóre – 1, 5, 10 minut po porodu, 0-1-2 body; např. Apgar 10-10 (někdy se měří jen dvakrát)
- podle Virginie Apgarové
- dělá se hned po porodu, aby se odlišily děti zcela zdravé od dětí vývojově rizikových
- hodnotí se srdeční akce, dýchání, svalový tonus (hypertonie X hypotonie), reflexy, prokrvení (barva kůže)
Apgar skóre
Virginie Apgarová
- 1, 5 a 10 minut po porodu
- Vzhled, barva kůže
- Akce srdeční
- Dýchání
- Tonus, spontánní aktivita
- Reakce na podráždění (grimasy při odsávání nosu)
- 0 až 2 body
- 8-10 bodů: normální novorozenec
- 4-7: lehká porodní asfyxie
- 0-3: těžká porodní asfyxie
Novorozenecké reflexy
opožděné reflexy signalizují nějaký problém -> poslat dítě k neurologovi
trvalé– dýchací, mrkací, pupilární, polykací, vyměšovací, kašlací…
dočasné – umožňují poporodní adaptaci dítěte, vyhasínají během prvních měsíců při zrání mozku
sací reflex (dítě saje cokoliv, co se mu dostane do úst) – vyhasíná ve 2-3 měsících
hledací reflex – otáčí se, když se pošimrá na tvářičce (hledá něco k sání)
Moroův (objímací) reflex – úleková reakce dítěte – prohne se dozadu do luku a pak se sbalí do vajíčka
- při náhlém zvuku, při škubnutí s podložkou apod.
- do 6 měsíců
chůzový reflex– když dítě držíme pod pažemi a dáme ho nad podložku, kmitá nožičkama jako by chodilo
- do 3 – 4 měsíců
Babinského reflex– po bosém chodidle se přejede od paty pod prstíčky např. tužkou, dítě roztáhne prstíčky a sbalí
mizí až po 9. měsíci
uchopovací reflex– pokud dítěti dáme do dlaně např. prst, dítě se velmi pevně chytne
mizí po 3. měsíci
tonický šíjový reflex (šermířský reflex)
- v bdělém stavu u zralých novorozenců
- hlava k jedné straně, tam kde se dívá má nataženou (v extenzi) ruku a nohu a tam, kde se nedívá, ji má skrčenou (ve flexi)
- je to způsobeno nezralostí mozkové kůry, nevyskytuje se u nezralých novorozenců
- od 18. týdne do 6. měsíce
plavací reflex – dítě samovolně zadržuje dech, když je ve vodě
Škála NBAS (Neonatal Behavioral Assessment Scale)
Berry Brazelton (prof. pediatrie a lidského vývoje, autor 26 knih; založil výzkumné centrum dětského vývoje v Bostonu)
- škála hodnocení chování novorozence
- použitelná od 3 do 30 dnů a je pro dítě trochu stresující
- důraz na tréninkové programy, prevenci, zdravý vývoj, služby pro rodiny s dětmi
- zajímavá mezikulturní zjištění v NBAS (tělesné a neurologické reakce, emoční pohoda)
- děti asijského původu a děti indiánské jsou celkově klidnější a komunikativnější
- děti černošské rasy jsou na tom lépe po stránce pohybové
- evropské děti jsou nejdráždivější
např. dítě spí a svítí se mu přes oči – zkoumá se reakce na zvukový podnět, reakce na probuzení, reakce na lidský hlas z různých stran při držení v náručí, jak fixuje lidský pohled…
u dětí, které se narodí s určitým handicapem Brazelton tvrdí, že pokud odborníci pomohou navázat rodičům kontakt s dítětem, rodiče to snáze přijmou – ukazuje na tom testu, že přestože má dítě nějaké postižení, je schopno se učit
Protosociální chování novorozence
= primární, nejzákladnější
reakce na lidský hlas – novorozenec reaguje živěji na lidský hlas než na jiné zvuky
reakce na lidský obličej nebo jen masku lidského obličeje a jeho pozorné sledování
úchopový reflex je silnější, drží-li se ruky dospělého
plazivé reflexní pohyby – tatínek leží na zádech, na něj se dá miminko – dítě je živější než na nějaké neživé podložce
diferencovaný křik – rodiče velmi rychle rozliší, z jakého důvodu dítě křičí; (Zuzana Masopustová – zabývá se křikem novorozenců)
schopnost sociálního učení – rozlišuje a integruje informace z okolí – když přijde maminka a usmívá se, ví, že bude buď mazlení, nebo krmení
vyhledává příjemné podněty
Interakce dospělého s novorozencem
- synchronizace pozornosti a afektu
- dospělý musí citlivě odhadnout, jestli dítě zrovna má zájem o kontakt nebo ne – nevnucujeme mu například hračku, když má hlad
význam volné sociální hry a mazlení, taktilního kontaktu (masáže kojenců)
fixace pohledu z očí do očí – rodičům dělá dobře, když se na ně dítě dívá a směje, čekají na to
přehánění v hovoru dospělého - vyšší hlas, pomalu, nápadnější mimika
úzký repertoár výrazů – neustálé opakování, což umožňuje dítěti rozeznávat, co bude následovat, a poznávat osoby v kontaktu
stereotypní opakování -> dítě se učí
časná asynchronie v kontaktu či nedostatek sociální interakce -> možné narušení psychického vývoje
První sociální úsměv
- hranice mezi novorozeneckým a kojeneckým obdobím
- objevuje se kolem 6. týdne, někdy už od 4 týdnů v rámci sociální hry, dívání z očí do očí
- je součástí tzv. komplexu oživení při spatření „svého“ dospělého – kromě úsměvu se začne čile pohybovat
- důležitost mateřské osoby, která se dítěti věnuje s nerozdělenou pozorností, s potěšením a empatií -> význam časné interakce pro zdárný psychický vývoj dítěte
Problémy novorozenců
neprospívající děti
- „failure-to-thrive“ (FTT) – buď organické příčiny (30%), nebo bez nich (70%) – tam by mohl být původ v rodinné interakci (dysfunkce rodiny, skrytý syndrom CAN – dítě je vnitřně odmítané, i když se rodiče o něj navenek starají)
syndrom náhlého úmrtí – SIDS (sudden infant death syndrome)
- 2 /1000
- devastující pro psychiku rodičů
- příčinou je údajně nezralost mozkového kmene
- více ohrožení:
chlapci (3:2), nižší porodní hmotnost
Apgar skóre 7 a nižší, těžší novorozenecká žloutenka
nejčastěji listopad – březen, po lehkém nachlazení
děti krmené z lahve, děti kuřaček, děti spící na bříšku
Nedonošené a nezralé děti - specifické problémy
Vývoj předčasně narozených dětí
Předčasný porod před 24.–37. týdnem (24. -28. týden: extrémní nezralost, šance na přežití kolem 70 procent, s vývojovými odchylkami 40 procent z nich).
Čím nižší týden, tím vyšší riziko, ale v 8. měsíci dochází k restrukturalizaci a tvorbě CNS a při předčasném porodu dochází k výraznému ohrožení – lepší porodit před 8. měsícem
- časté poruchy CNS, smyslů, agitovanost
Reflexy
nekonstantní tonicko-šijní reflex (poloha šermíře – dítě je nakrčeno k pokrčeným končetinám a odvráceno od natažených končetin, zajišťuje to, že když si dítě ublinkne, má hlavu na stranu a odteče to; jenže nedonošenec má obličej nahoru)
při palmární (dlaňové) stimulaci úchop jen naznačí
neschopnost sacího reflexu (saje, ale málo – nenasaje mléko)
ze strany rodičů
Dlouhou separací a hospitalizací mohou být narušeny přirozené dovednosti intuitivního rodičovství.
Rozdíly v chování dětí donošených proti chování dětí narozených předčasně
předčasně:
větší labilita, dráždivost
menší reaktivita na smyslové i sociální podněty
nižší srozumitelnost signálů nedonošeného dítěte
Problémy v pozdějším věku (u zdravých nedonošených dětí) mohou být:
poruchy soustředění, pozornosti
vizuomotorické obtíže
zvýšená úzkostnost
lehčí poruchy řeči
specifické poruchy učení
Péče o nedonošené (inkubátory prohlubovaly vývojový handicap a ten ještě znásoben nepřítomností matky)
přiblížení podmínkám života v děloze (světla a zvuky tlumeny, podložka naplněná vodou, do inkubátorů pouštěna reprodukce srdečního tepu matky)
Obohacování prostředí inkubátoru o smyslovou stimulaci (zrakové podněty - pestré hračky, obrázky obličejů, sluchové - hlas matky, tichá hudby)
Co nejčastější kontakt rodičů s dítětem, doteková stimulace
friendly hospitál = inkubátor je prokládán „klokánkováním“ (nošení dětí v šátcích - kangaroomethod - novorozenec je nahý položen mezi prsy matky a je upevněn látkou tak, aby se s ním matka mohla zcela volně pohybovat. Matka=přirozený „inkubátor”. Čichová, sluchová, taktilní stimulace, děti lépe spí, méně apnoických přestávek v dechu, i u velmi malých dětí se mnohdy udrží sací reflex.
Kojenecké období - úvod
- týden až 1 rok
komplex oživení -> první samostatné kroky a slova
mladší/starší kojenec (hranice asi 7. měsíc)
cca 7. měsíc – při odchodu rodiče pláč
Matějček – kolem 8. měsíce strach z cizích osob; je vhodné dítě postupně „otužovat“
Erikson - receptivní fáze, bazální důvěra ve svět
v 1 roce průměrně 75 cm, 11 kg
pokud je dítě v kojeneckém období překrmované, má potom celoživotní sklon k nadváze
Motorický vývoj kojence
Arnold Gesell: zákonitosti kojenecké motoriky
A. principy vývojového směru
- princip ulnoradiální (úchop) – od malíčků k palcům; v prvním čtvrtletí dítě uchopuje spíše na straně malíčkové, pak se to posunuje, pak nůžkový úchop a pak až použije i palec
- princip proximodistální- od hrudníku směrem ven; napřed paže, pak hrubá motorika, jemná motorika
- princip kefalokaudální - od hlavy k patě; začne ovládat nejdříve hlavičku (udrží ji), pak ovládání páteře, dolních končetin
B. princip střídavého proplétání flexorů a extenzorů
C. princip funkční asymetrie
D. princip individualizace (zrání)
E. princip autoregulace (biorytmus)
Vývoj po čtvrtletích (trimenonech) – A. Gesell
vleže naznak
posazování
sed
vývoj stoje
na bříšku
úchop
vokalizace
sociální vztahy
Sociální a citový vývoj kojence
René Spitz– tři stádia vývoje vztahů:
preobjektální (do tří měsíců)
stádium předběžného objektu (3 – 6/8 měs.)
stádium objektu (od 6/8. měs.) – separační úzkost, strach z cizích osob
Další studie: M. Mahlerová, M. Ainsworthová
předpoklad socializace: interakce mezí dítětem a rodiči
co dítě potřebuje? – stabilitu a kontinuitu ve vztazích -> pocit jistoty a bezpečí
Matějček: „Co malé děti nejvíce potřebují“
Batole - úvod
1-3 roky; útlý věk
Erikson – rozpor mezi autonomií a pocitem studu (mělo by se naučit například chodit na hrníček, pokud to nezvládá, má pocit studu)
rozvoj druhově specifických charakteristik:
chůze, řeč (prudce narůstá pasivní i aktivní slovní zásoba), sebeuvědomování, vytváření návyků
Motorický a kognitivní vývoj batolete
hrubá a jemná motorika, význam pro rozvoj poznávacích funkcí a proto, aby dítě prospívalo po rozumové stránce
v USA je trend neříkat rodičům přesnou diagnózu, aby nebyli zdrcení – u dětí, o kterých my řekneme, že mají těžké mentální a tělesné poruchy, v USA mluví jako o dětech s „learning difficulties“ – rodiče se pak snaží, cvičí s dítětem a neví, že to stejně nikam nepovede
vývoj řeči
Rozvoj osobnosti batolete
u staršího batolete dochází k prudkému rozvoji osobnosti dítěte („já“)
sebeuvědomování – dítě přestane mluvit ve 3. osobě jednotného čísla
sebeprosazování, vůle
chce dělat něco co nemůže, nechce dělat něco co musí (= období vzdoru - negativismu)
je důležité jednotné výchovné působení, jinak může dojít k zafixování některých reakcí u dítěte a potom si to dítě vyvzteká cokoliv chce -> to se stává relativně trvalým rysem osobnosti
Zvládání vzdoru
mladší batole – odvedení pozornosti, nabídnutí alternativy; v tomto období se vzdor dá zvládat celkem dobře, ale závisí na temperamentu dítěte
starší batole – úkolování, vysvětlování, vyjednávání (o problémech se mluví, je potřeba je řešit a dospět k vyřešení)
otázka trestů (od ignorování po tělesné tresty) – velmi individuální, ale mělo by se s nimi zacházet opatrně, aby plnily svůj účel
role pasivity a aktivity dítěte – je lepší, když si může aktivně vybrat (co si obleče atd.)
problém fixace vzdoru – může se z něj stát návyková účelová reakce
problém nadměrné prevence vzdoru
Matějčkovy výchovné zásady
Předškolní věk
3-6 let (nástup do školy)
- postupné uvolňování vázanosti na rodinu a rozvoj aktivity, která umožňuje dítěti uplatnit se a prosadit ve vrstevnické skupině.
- Osvojení běžných norem chování, znalost obsahu rolí, přijatelná úroveň komunikace.
- Dětské myšlení stále prelogické a egocentrické.
Vývoj poznávacích procesů u předškolního dítěte
Typický způsob uvažování je dle Piageta názorné, intuitivní myšlení, které je málo flexibilní, nepřesné a prelogické.
Typické znaky:
1) egocentrismus – ulpívání na subjektivním pohledu a tendence zkreslovat úsudky na základě subjektivních preferencí. Např. zakrývá si oči, když chce, aby je druzí neviděli.
2) Fenomenismus, tj. důraz na určitou, zjevnou podobu světa, event. na takovou představu. Dítě je fixováno na nějaký obraz reality, který není schopno ve svých úvahách opustit. Podstatu světa vesměs ztotožňuje se zjevnými znaky (velryba je ryba). jde zároveň o přetrvávající vazbu na přítomnost, na aktuální podobu světa, tj. o prezentismus.
3) Magičnost, tj. tendence pomáhat si při interpretaci dění v reálném světě fantazií, a tak jeho poznání zkreslovat.
4) Absolutismus, tj. přesvědčení, že každé poznání musí mít definitivní a jednoznačnou platnost (chlapec odmítl reklamu na nejlepší zubní pastu, protože v minulé reklamě tvrdili, že nejlepší je jiná zubní pasta).
proměnu vnějších znaků bytosti chápe jako změnu identity
chápe změnu jedné vlastnosti objektu, ale ne více – u užší skleničky nepozná, že je v ní méně korálků
neschopnost systematické aktivní explorace
nedokáží přemýšlet více než o jednom aspektu explorace
Tendence předškolních dětí
1) ulpívat na jednom pohledu subjektu a nebrat v úvahu i jiné, z nichž se může posuzovaný objekt jevit úplně jinak. (chlapec říká, že má bratra, ale říká, že jeho bratr bratra nemá).
2) ulpívat na jednom stavu, eventuálně jedné vlastnosti objektu, považovat jej za jeho podstatný a definitivní znak. Objekt se však může měnit a zase se vracet do původního stavu, v těchto proměnách to bude stále tentýž objekt, resp. množina objektů. (chlapec pláče, že když strýc ostříhal ovečky, že už to nejsou jeho ovečky.)
Předpoklad apriorní správnosti a platnosti (proč prší? Asi to ví, že jsme doma).
Transdukce - dle Piageta
např. dítě jelo na návštěvu k babičce a pršelo. Z toho usoudilo, že vždy, když pojedou k babičce, bude pršet. Šlo o jednoduché podmiňování, dítě si v důsledku časové shody spojilo dvě události najednou.
Myšlení v předškolním věku
Pokud se realita jeví nesrozumitelná, dítě si vysvětlí tak, jak se mu jeví.
Smyslem jednání je** dosažení alespoň zdánlivé jistoty**, že svět je poznatelný a že se v něm dokáže orientovat. Dítě interpretuje realitu tak, aby pro něj byla srozumitelná a přijatelná. Tento přístup se projevuje i formou nepravých lží, tzv. konfabulací, kdy dítě kombinuje reálné vzpomínky s fantazijními představami.
**Fantazie **má harmonizující význam, je nezbytná pro cit. a rozum rovnováhu. Dítě aspoň občas potřebuje přizpůsobovat realitu svým potřebám a interpretovat ji bez ohledu na objektivní skutečnost. Dle Piageta je tento způsob tzv. asimilace.
Dět. fantazie se projevuje i animismem, event. antropomorfismem, a arteficialismem. Dítě světu lépe rozumí, když mu přičítá vlastnosti živých bytostí, popř. dokonce lidské. Modelem pro analogii je vlastní činnost (sluníčko jde po obloze, řeka běží přes kameny, utíká do moře).
Děti umí odlišit živé bytosti od neživých objektů, ale jsou stále schopné tyto vlastnosti přehlížet (ostříhá plyš. kočce chlupy s tím, že jí přece narostou, jako jemu narostly vlasy).
Arteficialistický pohled: někdo vnější svět udělal (nějaký člověk). Hvězdy dal na oblohu, napustil vodu do jezera, někdo na něm do rána udělal led. Hory vznikly tak, že někdo zasázel kameny a ony vyrostly.
Typický znak myšlení:** útržkovitost, nekoordinovanost a nepropojenost**, chybí mu komplexní přístup. (jako sled dílčích, útržkovitých záběrů z filmu, jemuž chybí vzájemné souvislosti a vztahy).
postupné opuštění subjektivního pohledu a důrazu na viditelné projevy aktuální situace. Dítě vyjadřuje svůj názor na svět **v kresbě, vyprávění nebo ve hře **- skutečnost je zde zjednodušená, srozumitelná, případně i méně ohrožující. V této podobě uspokojuje dětskou potřebu jednoznačnosti světa, který má požadovanou strukturu a platí v něm jasná pravidla. Takový svět se jeví bezpečný, lze se v něm snadno orientovat, lze se na něj spolehnout.
Kresba
Symbolická funkce vedoucí k popisu reality tak, jak ji dítě chápe
Batole - čmárání - pohyb s ním spojený je zajímavý sám o sobě
Starší dítě - prostředek k zobrazení reality, výsledek bává teprve dodatečně pojmenován, obyčejně podle nějakého výrazného znaku, typického pro určitý objekt.
Teprve v dalším období je dítě schopné uskutečnit úmysl nakreslit něco konkrétního; kresba se tak stává jedním ze způsobů symbolického zobrazení skutečnosti.
Na konci předšk. věku se dětské výtvory stále více podobají skutečnosti.Dle Kelloggové se tyto fáze rozvoje kresby nazývá reprezentativní. Dítě nyní kreslí spíše to, co vidí. Tato proměna je jedním z důkazů rozvoje decentrace dětského poznávání.
Hra a vyprávění v předškolním věku
dalším způsobem vyjádření vlastní interpretace reality a postoje k světu, event. k sobě samému.
Symbolická hra slouží jako prostředek k vyrovnání s realitou, uspokojuje přání, které v realitě nelze, dítě si může znovu přehrát situaci, které nerozumělo nebo se jej citově dotklo (např. vyřeší svůj strach se psy: ve hře jsou psi hodní, není třeba se jich bát). Stejné znaky má i pohádkový svět.
Pohádkové bytosti jsou buď dobré, nebo zlé. Příběh má dobrý konec, zlo je potrestáno, vše funguje podle jasného řádu, který se nemění. Jako relaxační prostředek vyhovují pohádky i mnoha dospělým.
Piaget připomíná význam symbolické řeči, jejímž prostřednictvím dítě skutečnost ve hře prezentuje jiným způsobem, než je obvyklý způsob verbálního spojení.
Hrový symbolismus Piaget připodobňuje k symbolismu archetypů, tak jak je prezentoval C.G.Jung.
Prostor, čas a počet v předškolním věku
Prostor - Egocentrická perspektiva (dítě má tendenci přeceňovat velikost nejbližších objektů, protože se mu zdají velké)
Diferenciace polohy nahoře a dole je již správná, ale diferenciace polohy vpravo a vlevo ještě není - pozice pozorovatele je z tohoto hlediska proměnlivější. Roli zde hraje lateralizace, tj. mechanismy čistě biologického zrání.
Čas - se rozvíjí pomalu. V závislosti na egocentrismu a názorovém konkretismu poznávacích procesů měří dítě čas prostřednictvím určitých událostí a opakujících se jevů, zejména pokud jsou nějak subjektivně významné.
Koncentrace na přítomnost, dítě je vázané na aktuálně vnímané dění. Má tendenci přeceňovat délku časového intervalu (stejně jako vzdálenosti v prostoru). Vztah dítěte k času - není pro něj důležitý a mnohdy spíše obtěžující; dítě nespěchá, přítomnost je pro něj důležitější než budoucnost. Vzdálenější budoucnost se jeví jako nereálná, a tudíž nezajímavá.
Počet- Dítě má vrozenou schopnost využívat kategorii počtu. Myšlení je ovlivňováno centrálními konceptuálními strukturami, z nichž jedna je zaměřena na uvažování o počtu. Tzn. že počet resp. množství je důležitou informací o světě. Nejprve jde o percepční odhad počtu věcí, na něj později navazuje počítání objektů. Percepční odhad lze užít jen ke zjištění objektů do počtu 4.
1) děti mají tendenci přiřadit každému objektu jedno číslo, i když to vždycky nemusí být v pořadí správné číslo. Avšak každý objekt toto vlastnost, tj. číslo, získá (někdy i víckrát).
2) Předšk. dětem není zcela jasné, že nelze nějaké číslo v řadě vynechat nebo nějaký objekt počítat dvakrát.
3) děti si nemusí vždycky uvědomovat, že poslední číslo v řadě je zároveň počet všech zahrnutých objektů.
Verbální schopnosti předškolních dětí
V menší míře je ovlivňují média (hlavně televize) a komunikace s vrstevníky. otázky:
Proč?- napomáhají chápání komplexnějších vztahů mezi objekty, užívání příslušných slovních výrazů Rozvíjí se užívání příslovcí, spojek, předložek atd.
Děti se učí mluvit prostřednictvím nápodoby verbálního projevu dospělých lid (příp. starších dětí), s nimiž žijí a komunikují. Nápodoba řeči má selektivní charakter. Děti si zapamatují je část sdělení, kterou opakují bezprostředně poté, co ji slyšely. Často jsou to věty snovým slovem nebo známá slova v nové podobě, vazbě. Napodobovaná slovní sdělení dítě později použije ve svém vlastním projevu. Děti rády experimentují s novými slovnímu výrazy, a spontánně je různým způsobem modifikují.
Mladší předškoláci dělají chyby - relativně pomalý rozvoj jazykového citu. Od 4 let začínají mluvit v delších větách, složitějších, později i v souvětích. Stále však dělají chyby, zvláště v časových vztazích. Objevují se mnohé nepřesnosti a agramatismy. Jsou-li slova řazena neobvykle, dítě je může chápat jinak (…a dort naplnila maminka).
Egocentrická řeč
Egocentrická řeč v předškolním věku
postupně přechází v řeč vnitřní
Egocentrická řeč je řečí pro sebe, nehledá a nepotřebuje posluchače. Dítě si povídá pro sebe, bez ohledu na jiné.
1) expresivní - dítě bez ohledu na potenciální posluchače vyjadřuje slovně své pocity
2) regulační- dítě řídí slovními pokyny své vlastní jednání, dělá to obdobně, jako by to činili jeho rodiče (teď nemůžu papat bonbon, maminka by se zlobila).
- nemusí se přizpůsobovat vnější realitě jako při komunikaci s někým jiným. Má svou vývojově podmíněnou funkci; slouží ke zjednodušení orientace, uvědomování a řešení problémů
Rozvoj dětské identity v předškolním věku
Sebepojetí - chápání sebe sama jako subjektu
Tělové schéma - převážně vizuální charakter; dítě ví, jak vypadá, orientuje se ve svém těle. Odlišení podstatných a nepodstat. znaků je pro dítě obtížné. Dítě se posuzuje jako aktivní subjekt s různými schopnostmi. Samotný zevnějšek má větší význam jen tehdy, když je nějak nápadný (ať už pozitivně, nebo negativně).
Sebepojetí závislé na názoru jiných, hlavně rodičů:
A) emočně, citovou vřelostí,
B) požadavky a spokojeností s mírou jejich naplnění
C) verbálním vyjádřením názoru na dítě
Sebepojetí je egocentrické a magické
Nezralost: vychloubání nebo majetnické sklony
Ztotožnění s rodiči
Osobní teritorium:
- moji lidé
- moje věci (vlastnictví)
- moje prostředí
Gender role:
- třeba rozlišovat biologickou pohlavní roli, která je dána pouhým pohlavím, a gender roli, která zahrnuje sociální pojetí muž. a žen. role, vymezuje její obsah, s nímž se dítě postupně ztotožňuje. Jde o sociální pohlavní roli.
- chlapecké a dívčí role (učí se nápodobou nebo podmiňováním)
Gender role v předškolním věku
Ve 3 letech si děti myslí, že by se mohly snadno stát dítětem opačného pohlaví, kdyby se stejně oblékly a měly takový účes.
Ve 4 letech už vědí, že jejich pohlavní identita je trvalým znakem a že se nikdy nezmění. Na konci tohoto období se vědomí pohlavní identity projeví důrazem na určitou úpravu zevnějšku - děti odmítají oblečení a věci typické pro opačné pohlaví (zejména se toto projevuje u chlapců, kteří považují dívčí oblečení za svou degradaci). Přijetí mužské či ženské identity se projevuje i postupnou diferenciací dětské hry.
Chlapci se při hře chovají agresivněji, projevují více fyzické aktivity, hra bývá hrubší, častěji se pokouší dominovat nad vrstevníky, mají sklon reagovat fyzickou silou, bývají zvědavější, více motivovaní k průzkumné aktivitě.
Dívky jsou submisivnější, bázlivější, s větším respektem k sociálním normám, lepší sebekontrolou. Při pokusu 80 dětí, které měly nakreslit postavu - 80% chlapců a 87,5 % dívek namalovalo postavu stejného pohlaví.
Socializace dítěte v předškolním věku
Erikson: iniciativa
Na počátku této vývoj. fáze dítě uspokojují mnohé činnosti samy o sobě, tzn. že jsou samy cílem. Teprve po dosažení určité úrovně se taková aktivita stává prostředkem a slouží k nějakému jinému cíli. Jednotlivé činnosti se dále rozvíjejí, diferencují a dostávají nový význam.
Aktivita už mívá nějaký cíl, je méně roztříštěná a méně závislá na aktuální situaci, než byla aktivita batolete. Volba urč. činnosti je stále ovládána emocemi a aktuálními potřebami, ale rozvíjí se i další mechanismy. Na významu nabývají nové regulační kompetence, které mohou tuto iniciativu usměrňovat k určitému cíli. Rozvíjí se poznávací procesy i socializace.
Potřeba seberealizace - snaha prosadit se, sebeúcta, sebejistota - základ strategie, která je spojena s určitými hodnotami.
Normy chování v předškolním věku
Heteronomní fáze morálního vývoje - dítě akceptuje taková pravidla chování, jaká mu prezentují uznávané autority. Na této úrovni přijme jakékoliv normy, o jejichž kvalitě neuvažuje a ani toho zatím není schopné.
Konec předšk. věku - schopnost dítěte pociťovatvinu za nežádoucí chování (začíná vnitřní regulace chování)
Svědomí má různou citlivost a rysy:
a) vazba na konkrétní situaci
b) stereotypní a rigidní normy
c) egocentrické normy
Protosociální chování v předškolním věku
1) je důležité uspokojení potřeby jistoty a bezpečí - důvěra v život
2) úroveň kognitivních kompetencí
3) sociální učení nápodobou (Bandura) nebo podmiňováním
omezená empatie (vnější projevy)
altruismus ke stejně hierarchickým osobám
význam rodiny v předškolním věku
Rodiče - ideál, dítě se identifikuje
Erikson - období anticipace rolí
Rozpad rodiny- zásah, občas regresní reakce, nepřítomnost otce vede k absenci mužské role,
Sourozenecké vztahy často ambivalentní charakter, mladší dítě napodobuje starší, starší se pokoušejí postavení zneužívat
Kamarádské vztahy v předškolním věku
Dítě preferuje podobného vrstevníka (volba dvojníka)
zatím chybí sociální předsudky
Kamarád uspokojuje moje potřeby
1) pohlaví
2) zevnějšek - shoda s normou
3) sociální atraktivita - vlastnictví zajímavých předmětů
4) chování - dobře laděné, přátelské děti jsou populární
sebeprosazení – soupeření. i spolupráce, soupeření je transformace agresivity (dle Říčana)
Asi od 4 let začínají děti diferencovat způsob komunikace s ohledem na komunikačního partnera (jeho soc. roli, vývoj. úroveň, cit. vztah).
1) v komunikaci s dospělými používají zdvořilejší způsob vyjádření nebo se vyhýbají nežádoucím slovním výrazům, ale na druhé straně očekávají automaticky porozumění jakémukoliv sdělení.
2) ve vztahu k vrstevníkům se děti vyjadřují přímo, používají často specifické výrazy a oslovení, které by byly pro dospělé nepřijatelné. V komunikaci s vrstevníky, např. ve hře, přechází mnohdy konverzace v monolog. Dítě je zaujaté svou činností a předpokládá u posluchače totožný postoj, popřípadě na něj zcela zapomene.
3) v komunikaci s malými dětmi se dovedou alespoň částečně přizpůsobit jejich komunikačním možnostem a věnují větší pozornost vysvětlení i jejich potřebám.
dyslalie neboli patlavost; příčiny: nezralost v oblasti motoriky mluvidel, důsledek nezralosti sluchové diferenciace, nedostatečná jazyková zkušenost, chybění korekce chyb ze strany dospělých.
Ke konci předšk. věku se výslovnost obyčejně zlepšuje. Nedostatky v řeči mají svůj sociální význam – dítě, které špatně vyslovuje, bývá hůř hodnoceno. někdy může být takoví negativní hodnocení i generalizované: dítě je hodnoceno jako celkově opožděné.
Vývoj sociálních kontrol. arolí
vývoj sociálních kontrol
liší se v různých kulturách (u nás pozvolný, postupný, od 3. roku dál)
např: hlídání křečka (zvládá teprve v předškolním období)
výzkumy hlasité řeči k sobě A.R.Lurija (1982) hlasité pokyny dítěte k sobě nemají do 3 let prakticky žádný vliv (stejný efekt má počítání „1, 2, 3“ a „to nesmíš“) - zbrzdit jednání dokáže až sebeinstrukce 5letého dítěte; vlastní strategie, jak situaci zvládnout dítě vytváří až okolo 10 let (např. vědomé odpoutání pozornosti); současně se ukázalo, že schopnost odolat impulzům a odložit bezprostřední uspokojení je stabilní osobnostní rys (děti, které to uměly, byly po 10 letech rodiči hodnoceny v mnoha ohledech pozitivněji) časová perspektiva!
Vývoj svědomí: závisí na pozitivním vztahu k rodičům, vliv mají i výchovné techniky (tělesné tresty x odnětí projevů lásky)
vyvíjí se teorie mysli (experimentálně prokázáno až u 4letých dětí)
vývoj sociálních rolí
zkoumá se pozorováním dětí při hře: 1 hra paralelní (do 2 let);
hra asociativní sdílení projektů (asi od 2 a půl);
hra kooperativní rozdělení rolí, dělba práce (předškolní věk)
osvojování pohlavní role (předpoklady: vrozené rozdíly; rozdílný přístup rodičů);
Základy vývojové psychologie u nás
F. Čáda
Základy vývojové psychologie ve světě
Hall
Anaklitická deprese
Vznik v 7 měsících, oddělení od matky, strach ze ztráty pouta k pečující osobě
První institut vývojové psychologie
Grabner
Český výzkum na mezinárodní úrovni
Kotásková, Kapalin, Prokopec
Lev Vygotskyj - teorie (zóna nejbližšího vývoje)
každé dítě disponuje aktuální úrovní výkonu a potencionální úrovní. Aktuální úroveň je taková, ve které se dítě právě vyskytuje. Zatímco potencionální vývojová úroveň výkonu je stupeň vývoje, kterého by dítě mohlo dosáhnout, pokud mu bude poskytnuta pomoc, tzn. podpora od zkoušenějších lidí, například od rodičů nebo učitelů. Prostor mezi těmito dvěma úrovněmi Vygotskij nazývá jako zónu nejbližšího vývoje
James Marcia
Hledání identity
Jména spojena se školní zralostí
Jirásek, Bühlerová
První a druhá strukturální přeměna
První - 6 let
Druhá - prepuberta
Přípravná a vývojová fáze kresby
Čárání a zobrazování
Zlatý věk dětské kresby (dle Švancary)
5-10 let
Hlavonožce kreslí dítě ve…
2,5 letech
Manipulační hra
Kojenec
Námětová hra
Předškolák
Vývoj sociální hry:
Paralelní - asociativní - kooperativní
Doba výzkumu morálky Piageta
- Léta 20. století
Stierlin
Model separačního procesu v adolescenci
Zakladatel dětské psychologie
Václav Příhoda
G. S. Hall
Autoři metody intuitivního rodičovství
Papouškovi
3 longitudinální výzkumy u nás
Matějček, Dytrych, Schuller - nechtěné děti
Ditrichová, Sobotková - nedonošené
Matějček, Langmeier - deprivace
Kontingentní reaktivita
Okamžitá reakce matky na projevy dítěte
