Metodologie II Flashcards
- Metodologie a věda, cíle vědeckého zkoumání, fáze výzkumu
-
Metodologie
nauka o vědeckých metodách, její tvorbě, aplikaci, reflexi a jejich použitelnosti
vytváření a systemizace metod
methodos = sledování/stopování; metahodos = cesta k dosažení X metoda = konkrétní nástroj -
Základní kameny vědy
1. předmět vědy
2. teorie a hypotézy
3. metody (poznávání)
4. data a fakta -
Cíle vědeckého zkoumání
1. deskripce = popis a orientace v problému (pozorování)
a) klasifikace (rozdělení), b) kategorizace (třídění)
-> mapovací výzkum
2. predikce = předvídání, vzájemné vztahy
-> korelační výzkum, diferenciační přehledy, vývojové studie
3. explanace = vysvětlení jevu a stanovení kauzality
-> experiment, kvaziexperiment -
Vědecké metody
1. deskriptivní - klasifikace, srovnávání
2. korelační - zjišťují souvislosti
3. experimentální - snaží se prokázat kauzální příčinu
4. biologické (psychofyziologické) -
Paradigma
= model, na kterém je založena koherentní vědecká studie
vymezuje legitimní problémy a způsoby řešení -
Teorie
= soubor vzájemně souvisejících konstruktů (pojmů), definic a tvrzení, který představuje systematický pohled na jevy; specifikováním vztahů mezi proměnnými se snaží vysvětlit a předpovědět -
Dobrá teorie
1. úsporná
2. jednoduchá
3. vnitřně konzistentní
4. testovatelná -
Fáze výzkumu
1. formulace výzkumného problému (nejdůležitější)
2. teoretická rešerše
3. plánování výzkumu
4. provedení výzkumu (sběr dat)
5. vyhodnocení výzkumu (analýza dat)
6. publikace -
Plán výzkumu
1. Co bychom měli zkoumat? -> proměnné
2. Koho bychom měli zkoumat? -> vzorek
3. Jak bychom to měli provést? -> výzkumný design a metody
4. Jaké důkazy a v jaké formě získáme? -> analýza dat
1.Modelování ve vědě, operacionalizace
-
Psychologie
nachází se v předparadigmatickém stadiu (nejednotnost pojmů, směry)
vyznačuje se složitým předmětem, zprostředkovaností, nutností tvorby modelů reality -
přirozený systém:
1. objekty - fyzikální i abstraktní
2. vlastnosti - atributy, charakteristiky
3. vztahy - tvoří systém -
vlastnosti
1. otevřenost (výměna informací a energie)
2. adaptivnost
3. stabilita
4. zpětná vazba
-> makroskopický X mikroskopický přístup k systému - redukce v psychologickém systému
- na klíčové objekty, vlastnosti, vztahy - vybíráme ty, které jsou důležité pro pochopení struktury problému
- potřeba redukce z:
- kombinačního hlediska (moc objektů = moc vztahů)
- interpretačního hlediska (vysvětlení velkého množství vztahů)
- ekonomického hlediska
redukce nutná i v kvalitativním výzkumu -
typy redukce:
1. redukce pozorovaných proměnných
2. redukce analyzovaných vztahů
3. redukce populace na vzorek
4. redukce časového kontinua -
model reality
-> následek redukce
problémy zpětné aplikace modelů na realitu:
1. příliš mnoho prvků a vztahů = nepřehlednost
2. příliš málo prvků a vztahů = vynechání podstatného
2 typy:
1. z pochopení struktury (mapa)
2. z pochopení klíčových vztahů
A) funkční - uvnitř
B) interakční - vně -
ohraničení systému:
(příklad: jednotlivec < rodina < národ
adaptační mechanismy > obranné > vytěsnění)
chování systému navenek X vztahy uvnitř -
operacionalizace
převod obecných pojmů do smyslově vnímatelných, měřitelných, pozorovatelných jednotek v realitě
most mezi teorií a empirií
umožňuje opakovatelnost a ověřitelnost výzkumu
operacionální definice
1. měrné operacionální definice - popis procedur, po jejichž vykonání jev můžeme vidět / změřit
2. experimentální operacionální definice - návod, jak jev vyvolat
příklad: pravidelný konzument kávy = pije 7g denně
úroveň pozornosti = reakční čas při zadávání odpovědí
dávka kofeinu = množství v 7g kávy
teorie -> dedukce -> hypotézy -> operacionalizace -> pozorování -> analýza -> generalizace -> indukce -> teorie
4.Proměnné – typy proměnných (závislá a nezávislá, žádoucí a nežádoucí a další dělení)
-
Proměnné
jevy (vlastnosti, rysy), které mohou nabývat různých hodnot
X konstanty - nabývají stále stejné hodnoty
důležité hlavně v kvalitativním výzkumu
neměříme koncepty, ale indikátory
někteří statistici pochybují, zda lze v psychologii vůbec něco měřit -
Vlastnosti proměnných
1. rozlišitelnost - min. 2
2. úplnost - ke každému stavu hodnota
3. jednoznačnost - 2 hodnoty nemohou odpovídat 1 stavu vlastnosti -
Dělení proměnných
1. žádoucí (ty, které sledujeme)
A) nezávislá - při experimentu ji vědomě pozměňujeme, zkoumáme její vliv (podmínky, prediktory)
B) závislá - mění se v závislosti na variacích NP, měříme ji
2. nežádoucí - narušují a ovlivňují výzkum
3. intervenující
A) moderátor - proměnná, která ovlivňuje směr nebo sílu vztahu mezi NP a ZP (pohlaví je jako moderátor vztahu efektu krabičkové diety)
B) mediátor - uskutečňuje se díky ní vztah mezi NP a ZP
NP = počet souloží, ZP = počet dětí, meditáor = antikoncepce -
další dělení:
1. kategoriální (kvalitativní)
čísla jen jako nálepky
pohlaví (žena 0, muž 1)
diagnóza (čísla z MKN)
kuřák, nekuřák
-
metrické (kvantitativní) - čísla jsou “čísla”
a) spojité (reakční čas)
b) diskrétní (počet dětí)
věk, počet hodin terapie atd
-
ještě další dělení:
1. podnětové
můžeme jimi manipulovat a sledovat jejich vliv (počet piv při výzkumu vlivu hladiny alkoholu na pozornost)
2. vnitřní
NP i ZP, moderátor i mediátor
věk, pohlaví, zdravotní stav
3. odpověďové
redakční čas, produktivita, postoje
5.Škály měření dle Stevense včetně kritiky tohoto přístupu
4 úrovně měření podle Stevense:
1. nominální
a) dichotomické (muž X žena)
b) polytomické (diagnóza ABCD)
čísla zastupují slova
nelze říci, co je lepší / horší
MAT: rovná / nerovná
2. pořadové (ordinální)
čísla vyjadřují pořadí seřazených hodnot
co je více, co je méně
a) pořadí (1,2,3,4)
b) kategorie (ano - spíše ano - ne)
MAT: + větší / menší
3. intervalové
mezi jednotkami jsou shodné intervaly
nemají přirozenou nulu - absenci vlastnosti, opírá se o průměr
IQ, teplota
MAT: + plus a minus
4. poměrové
mezi jednotkami jsou shodné intervaly a existuje přirozená, absolutní nula (nic)
čas, výška
MAT: + x /
př: 2metrový člověk je 2x vyšší než 1metrový
Stevensova definice měření = přiřazování čísel objektům podle definovaných pravidel
Souhrnné dělení:
1. kategoriální (kvalitativní)
A) nominální
a) dichotomické
b) polytomické
2. metrické (kvantitativní)
A) intervalové
B) poměrové
a) spojité
b) diskrétní
- Kritika Stevensova přístupu
- definoval měření jako systematické přiřazování čísel objektům, což není totéž jako měření, jak je chápou přírodovědci; vůbec to nedokládá, že by koncept v pozadí existoval, natož že by byl měřitelný, a to ještě víc ne tak, jak jsme si to zrovna usmysleli
- takže kritici říkají, že to, že k něčemu přiřadíme čísla, neznamená, že to měříme, natož že to existuje
2.Práce se zdroji, vyhledávání zdrojů v databázích
Zdroje:
vědecké časopisy a články
- impaktované (Web of Science Institutu pro vědecké informace (ISI) přidělený impact factor - ČS psychologie, Studia Psychologica)
- recenzované (peer-reviewed)
- karentované (uvedené v přehledech ISI Current Contents, resp. Current Contents / Social & Behavioral Sciences)
- jiné
sborníky
monografie
učebnice
jiné - kazuistiky, internet
online databáze:
- Google - Google Scholar, Google Books Search
- EBSCO (na ezdrojích jako PsychINFO)
- proQuest
- Science Direct
- Springer Link
- MEDLINE
booleovské operátory = zpřesnění vyhledávání -> AND, OR, NOT aj.
6.Základní deskriptivní statistiky a grafy
Míry centrální tendence
- vyjadřují typickou hodnotu našich dat
1. modus - nejčastější hodnota
2. medián - prostřední hodnota
3. aritmetický průměr (mean)
Míry variability:
- vyjadřují, jak moc jsou naše ostatní naměřené hodnoty rozptýlené okolo střední hodnoty (centrální tendence)
1. variační rozpětí (range) = rozdíl maximální a minimální naměřené hodnoty
2. rozptyl (variace) = průměrná kvadratická odchylka všech hodnot od jejich arit. průměru
3. směrodatná odchylka (standard deviation) = odmocnina z rozptylu
Nominální škála:
- četnost kategorií, mírou centrální tendence je modus
- smysluplný je pouze modus, neb nejde seřadit
Pořadová škála:
(př. do jaké míry daná porucha narušuje subj. vnímanou samostatnost klienta)
- lze spočítat i medián
- jako míru variability lze použít kvartily (dělí na 4 části) - k zobrazení krabicový graf s anténami
Intervalová a poměrová škála
- více možností zobrazení
- histogram (začíná v nule, stejně široké intervaly)
- sloupcový
- můžeme zobrazit křivku rozložení dat
7.Kvantitativní a kvalitativní přístup – podobnosti, rozdíly, smíšený typ výzkumu, vhodnost využití kvalitativního a kvalitativního přístupu
Tvorba či testování teorií
1. kvalitativní přístup (indukce) - data -> pravidelnosti -> závěry -> teorie
2. kvantitativní (dedukce) - teorie -> hypotézy –> pozorování -> přijetí, zamítnutí
3. smíšený typ - indukce -> teorie -> dedukce -> pozorování -> indukce
Kvalitativní výzkum:
- cíle -> deskripce, klasifikace, kategorizace
- výběr vzorku (metody) -> nepravděpodobnostní
- reprezentativita -> vzhledem k výzkumné otázce, menší
- účel -> tvorba teorie
- pojetí problému -> holistické
- metody tvorby dat -> rozhovory, pozorování, analýza dok.
- analýza dat -> nenumerická (popisy, úvahy)
- ověření validity -> triangulace, saturace
- větší zapojení výzkumníka do zkoumané situace
- možnost měnit výzk. metody a otázky v průběhu
- někdy vůbec nepracuje se statistikou
Kvantitativní výzkum:
- cíle -> deskripce, predikce, explanace
- výběr vzorku (metody) -> snaha o náhodný výběr
- reprezentativita -> vzhledem k populaci, větší
- účel -> testování teorie
- pojetí problému -> reduktivní, plošně zobecňující
- metody tvorby dat -> dotazníky, testy, inventáře, škály
- analýza dat -> numerická
- ověření validity -> při provádění výzkumu, statisticky
8.Typy kvalitativních designů
Základní typy kvalitativního výzkumu:
1. Případová studie
2. Analýza dokumentů
3. Terénní výzkum + akční výzkum
4. Kvalitativní experiment
5. Kvalitativní evaluace
+ další typy - kritický výzkum, etnografický, historický atd…
Případová studie (case study)
- intenzivní, dlouhodobé sledování jednoho případu
- komplexnost, kontext, cílem je pochopení souvislostí, dynamiky, vývoje problémů
- základem je případ: 1. osoba, 2. skupina, 3. organizace, 4. mnohopřípadová studie
- metody:
1. rozhovor
2. pozorování
3. informace od 3. osob
4. analýza dokumentů a výtvorů
5. další
- možné zdroje dat: lékařská dokumentace, autobiografie, deníky, zápisy ze supervize, případová akta státní správy, rekonstrukce historie rodiny…
- základní požadavky:
1. formulovat výzkumný problém a cíl výzkumu
2. definovat případ
- možnost využití:
- klinická kazuistika
- adiktologie, kriminologie
- obecně ověření platnosti poznaků získaných kvantitativním šetřením
Analýza dokumentů
- výzkumná strategie založená na analýze již existujícího materiálu, příp. materiálu, který vzniká interakcí mezi výzkumníkem a účastníky výzkumu
- metoda sběru dat i typ výzkumu obecně
- dokumentem: tisk, malba, foto, socha, film…
- různá kvalita zdrojů: kritéria: druh, vnější znaky, vnitřní znaky, intence
Terénní výkum
- výzkum zkoumající jednání urč. osob/skupiny v přirozeném prostředí, běžném životě, situacích apod
- hlavní znaky: přirozenost, nízká míra struktury, aktivní vstupování do života účastníků za účelem dotazování, vysvětlení a interpretování, účastníci jsou partneři
- požadavky: terén musí být přístupný, měla by existovat pozice, kterou může výzkumník přijmout, důkladná příprava, proškolení, záměry musejí být obhajitelné eticky
Akční výzkum
- varianta terénního
- větší důraz na účel a dopad činnosti
- podílet se na změnách praxe = výzkumník není nestranný; snaha účastníků během výzkumu pomoci (nízkoprahové poradenství atd)
Kvalitativní experiment
- prováděný v přirozeném prostředí za využití kvalitativních metod
- charakteristiky:
- nemanipulujeme NP, spíše pozorujeme
- vybíráme prostředí, ale nepřipravujeme ho
- podstatou je experimentální zásah -> pozorujeme reakce ze strany účastníků
Kvalitativní evaluace
- důkladný sběr a následné zhodnocení informací s cílem učinit na základě zjištěných skutečností potřebná rozhodnutí
- charakteristiky: hodnotí se vlastnosti sled. jevů nebo procesů
- zohledňuje se smysl, význam, cíle evaluace
- výzkum může mít podobu smlouvy
- zdroje dat: audio, video, tiskopisy, web…
- možnosti využití:
- evaluace přípravy: jak jsou formulovány a zdůvodněny cíle, představa o realizaci, technické náročnosti a celé logistice…
- evaluace procesu: jak probíhá realizace, odchylky od záměru, zaujetí cílovky
- evaluace výsledků: jak projekt dopadl / jaký měl dopad, např. naplnění klíčových aktivit, indikátorů úspěšnosti, feedback účastníků
- další dělení: responzivní evaluace, evaluace sporem, expertní evaluace, formativní a normativní evaluace…
9.Hypotézy a výzkumné otázky – vč. vlastností hypotéz, formulace hypotéz
Výzkumný problém
- čím se můj výzkum zabývá
- research gap = kde je díra
- “dobře definovaný = napůl vyřešený problém”
- zdroje výzkumných problémů: rozhovor s kolegy, odborná literatura, osobní zkušenosti, postřehy, zakázky
Cíle výzkumu
- prozkoumat, porovnat, popsat, analyzovat, ověřit, objasnit, zhodnotit + důvod, proč je to třeba
Výzkumná otázka
- přeformulování cílů výzkumu tázací formou
- tázací věta, která se ptá na vztah mezi 2 a více P
- formulace VO ovlivní výzkumný přístup, metody, způsob vyhodnocení
Hypotéza
- předpokládaná odpověď na výzkumnou otázku
- předpoklad vztahu mezi 2 a více P
- konkrétní tvrzení, které logicky vyplývá z nějakého všeobecného tvrzení; ověření platnosti teorie
- testovatelný výrok
1. hypotézy vyjadřují vztahy mezi P
2. P musejí být zjistitelné / měřitelné
jasně definované pojmy
absence hodnotících soudů
neodvolává se na něco, co nelze potvrdit ani vyvrátit
není tautologická, je logická, vyplývá z teorie, neřeší pseudoproblémy
- hypotézu nemůžeme nikdy dokázat, jen přijmout nebo zamítnout
NE:
- kombinované (dvouhlavňové) hypotézy - to a to vede k tomu a k tomu
- tautologie / vágní pojmy / lepší, horší / čas budoucí, minulý / názor
statistická hypotéza
- formulována v jazyce statistiky, ověřitelná statistickým testem
1. O souvislosti / rozdílu
- hypotéza o souvislosti (čím déle se studenti připravují, tím lepší známky)
- hypotéza o rozdílu (hodnocení připravených se liší)
2. Jednostranná / oboustranná
- Jednostranná hypotéza - nižší / vyšší
- Oboustranná hypotéza - když nevíme v jakém směru
3. Alternativní/nulová
- Alternativní - rozdíl nebo souvislost
- Nulová - doplněk alternativní, jakou podobu má zamítnutí H1 (vyšší skór NEBO nižší / stejný)
- do textu se dává jen JEDNA - nula nebo alterna
- ve vědě se obvykle testuje nulová hypotéza (není rozdíl / není vztah)
problém- co chceme ověřit
otázka - tázací věta
obecná hypotéza - testovatelný výrok o vztahu P
statistická hypotéza (H) - formulace v jazyce statistiky
10.Reprezentativita a výběr vzorku, populace, pojetí reprezentativnosti v kvantitativně a v kvalitativně orientovaném výzkumu, náhodnost, mortalita, malé a velké vzorky
Základní soubor = populace
- všichni jedinci, kteří odpovídají daným charakteristikám, našemu zájmu, výzkumné otázce
Výběrový soubor = vzorek (sample)
- všichni jedinci z populace, které jsme zařadili do výzkumu a přímo s nimi pracujeme
Pojetí reprezentativnosti
- kvantitativně - reprezentativnost vzhledem k populaci
1. náhodný pravděpodobnostní výběr
2. metody výběru daného předem
- kvalitativně - repre. vzhledem k výzkumné otázce
- nepravděpodobnostní metody výběru - lze v průběhu měnit
- počet - někdo jednotky, někdo alespoň 2 cifry
- neslouží ke zobecnění
Reprezentativní vzorek v kvantitativním výzkumu
- malý, ale přesný model populace
- nejlepší zastoupení rozložení proměnných (všech myslitelných)
- “co platí pro vzorek, bude platit pro populaci”
- 1. čím homogennější populace, tím reprezentativnější
- 2. čím víc info o populaci, tím lepší
- 3. čím náhodnější výběr, tím lepší (stejné šance všech prvků populace)
Náhodnost
- naplněna, když nelze současné události předpovědět z událostí předcházejících
- náhodný výběr - každý prvek má stejnou šanci být vybrán
- nepřipouští vliv předsudků a sympatií
- žádný soubor nemůže být 100% repre
- randomizovaná studie = využívající princip znáhodňování
Dosažení náhodnosti:
1. výběrový rámec = očíslovaný seznam všech členů populace
2. užití techniky, která zajišťuje, že každý prvek výběr. rámce bude mít stejnou šanci výběru (mince, kostka, ruleta, tabulka, los)
Náhodnost není oslovování kolemjdoucích, výběr 1 instituce, spolužáci
Velké výběrové soubory
plusy: větší, reprezentativnější, menší zkreslení
- menší možnost chyby v odchylce výběrových hodnot od hodnot populačních
minusy: časově, finančně, personálně náročné
omezené na nepřímý kontakt, chybí info a pozorování
nízká návratnost
Malé výběrové soubory
plusy: levnější, typické pro kvalitativní, výběr končí když je problém saturován, vhodné pro výzkum méně častých jevů, případové studie, kazuistiky, užší kontakt
minusy: nelze generalizovat, výsledky platí omezeně, většinou jen pro výběr, statistické metody nejsou příliš silné, nepřesvědčivý
Mortalita
- počet participantů kteří byli vybráni, ale odmítli účast nebo odpadli
- je žádoucí zaznamenat + zjistit, čím se lišili od souhlasících
11.Pravděpodobnostní i nepravděpodobnostní metody výběru vzorku
Pravděpodobnostní:
1. jednoduchý náhodný výběr
výběrový rámec = seznam celé populace
každý prvek dostane číslo a užije se technika
2. systematický náhodný výběr
podtechnika jednoduchého (každý sedmý -> předvídáme, ale začátek stanoven náhodně)
3. skupinový výběr (cluster)
vzorek vybíráme po skupinách (žáci 5. tříd, ale losujeme konkrétní ZŠ)
- výhody když se nedostaneme k seznamu konkrétních jedinců, výběry z velkých populací, při tvorbě norem testů
- reprezentativní i ekonomický
4. stratifikační
- známe proporce či zastoupení dané proměnné a chceme je zachovat - zdroje info jsou statistiky, databáze
- populace ve vrstvách - z každé vrstvy náhodně vylosujeme odpovídající počet účastníků do vzorku (90 % ženy a 40 % dálkaři - vzorek 450/500 ženy a 200/500 dálkaři)
Nepravděpodobnostní
- neopírají se o definici pravděpodobnosti a z ní vycházejících předpokladů a rozložení všech P v populaci
- opatrně zobecňovat
1. kvótní výběr
- známe poměrné zastoupení proměnných v populaci a chceme tento poměr zachovat ve vzorku = známe kvóty a limity těchto kvót
- není náhodný = zařadíme kohokoliv kdo to splňuje, dokud nenaplníme kvótu
- průzkumy trhu
2. výběr metodou sněhové koule
- tam kde bychom se k účastníkům jinak nedostali
- vyutžívá a zkoumá přirozené vazby v cílové populace
- kontakt s 1. vlnou a ti přivedou další
- limitován sociálními / kulturními P
3. samovýběrový soubor
- princip dobrovolnosti, sami projevili zájem (inzeráty, nástěnky, dotazování kolemjdoucích)
- motivace finanční nebo jiná, účastníci se mohou lišit nežádoucí proměnnou (zkreslení)
4. příležitostný / libovolný výběr
- kdo je po ruce
- nenáročné, velmi nereprezentativní
- při experimentech
5. záměrný (účelový) výběr
- účastníci podle specifických vlastností (pohlaví, věk) ale bez kvót
- nejrozšířenější typ výběru u kvalitativních
- více typů: prostý záměrný, záměrný přes instituci
6. metoda totálního výběru
- všechny prvky populace
pokud:
a) extrémně malá populace + provedení TV je možné
b) jednopřípadová studie
c) výběr dokumentů pro obsah analýzu
12.Klinické a testové metody – dělení a vlastnosti, pozorování, rozhovor, ohniskové skupiny
Metody získávání dat
- synonymem diagnostické metody, pakliže se zaměřujeme na 1 člověka
- metoda se vybírá podle typu problému, ne naopak
1. klinické metody (kvalitativní)
- nestandardizované postupy, bez psychometrických charakteristik přirozenější, celostní charakter
A) pozorování
- introspektivní
- extrospektivní
- > zúčastněné - výzkumník přítomen (skryté / otevřené)
- > nepřímé - za zrcadlem, na videu (skryté / otevřené)
B) rozhovor
- nestrukturovaný, narativní
- polostrukturovaný
- strukturovaný
C) anamnéza - diagnostika, podrobné dotazování
D) analýza spontánních produktů (dokumentů) - text, obraz, socha, míra ošoupání podlahy
+ další - kvalifikovaný odhad, metoda životní a časové křivky atd.
2. testové metody (kvantitativní)
- standardizovaný postup s pravidly administrace
- měření vzorců chování, dílčích charakteristik, schopností, funkcí, stavů psychiky
A) testy osobnosti
a) projektivní
b) objektivní
c) dotazníky
d) posuzovací stupnice
B) výkonové testy
a) inteligence
b) specifických schopností
Pozorování
- plánovitě selektivní = dopředu je určeno, co pozoruji
- komplexní popis situace X předem definované kategorie
- komplexní úkony X jednotlivé projevy
- vzorkování událostí X času
Požadavky na pozorovatele
- trénink - má vliv na kvalitu
- znalost kulturního kontextu
- schopnost sebereflexe
Chyby při pozorování
- haló efekt
- stereotypy a implicitní teorie
- figura a pozadí (kontext zkresluje)
- kontrast, aktuální psychický stav
Vzorkování událostí
- záznam výskytu nějakého chování - frekvence, délka, denní doba -> vepisujeme do předem připraveného archu s kategoriemi chování
- popis průběhu děje pomocí zkratek
Vzorkování času
- čas se rozvrhne do pozorovatelných jednotek a pozorují se úkony prováděné v určitou dobu
- předdefinovat zkratky
Rozhovor / interview
- moderovaný rozhovor s min. 3 účastníky, prováděný s cílem
- standardizované prostředí, jednotný styl oblečení
- lépe stavět se do role partnera než pozorovatele, příznivé prostředí
Fáze:
1. úvodní - příprava otázek a tech zázemí, navázání a upevnění kontaktu s účastníkem
2. jádro interview - obecné -> konkrétní / jednotlivé -> obecné / méně osobní -> citlivé / direktivní X nedirektivní
3. závěr - důstojné ukončení
Druhy otázek:
- otevřené / uzavřené
- přímé / nepřímé
1. rozhodovací - věnujete se aktivně…?
2. alternativní - máte raději…?
3. doplňující - kdo, kde, kdy?
4. naváděcí - něco více o XY…?
5. projektivní - jak se podle vás staví lidé k…?
Tipy:
- připravenost tazatele, časová dotace, tematické okruhy, metoda 3 interview
Ohniskové skupiny (focus groups)
- debata na určité téma vedená badatelem s více než 3 lidmi najednou za využití skupinové interakce
- např. výzkum jazyka / hodnot / přání / názorů cílové skupiny
X skupinová diskuze = skupinový rozhovor s 3+ lidmi najednou, nepracuje se skupinovou interakcí a dodržuje se schema otázka-odpověď (např. marketing průzkum)
ohnisko- tematická oblast našeho zájmu (ohraničená, srozumitelná)
Typy ohniskových skupin
1. nestrukturované – určené základní téma
2. polostrukturované – stanovené okruhy otázek
3. strukturované – stanovené přesné znění i pořadí
Výzkumníci
1. moderátor
2. pomocný moderátor
3. pozorovatel → a) vnitřní – „v kruhu“; b) vnější – mimo
Fáze ohniskových skupin
1. příprava – technika + organizace (ideálně 6-10 lidí)
2. zahájení skupiny – základní informace o pravidlech
3. úvodní diskuse a motivační práce – „trychtýř“
4. jádro diskuse – možnost vyjádřit se X čas
5. ukončení diskuse – uzavírání + zpětná vazba
13.Testové metody (dotazníky, škály, výkonové testy), výhody a nevýhody dotazníků, tvorba a typy položek, chyby v konstrukci
dotazníky
= strukturované, standardizované „rozhovory“ bez účasti tazatele ⇒ nutná přesná formulace
= dotazník = metoda X dotazníkové šetření = design
- subjektivní výpověď osoby o jejích postojích ⇒ zkreslení
- plusy – úspora času a peněz, anonymita, menší zkreslení tazatelem
- mínusy – absence kontroly vyplnění a prostředí, nízká flexibilita a návratnost
zásady:
- minimum informací nutných k účelu výzkumu
- ujistit se, že se na otázky dá odpovědět
- ujistit se, že otázky budou zodpovězeny (pravdivě)
typy otázek
1. uzavřené
2. polootevřené – alternativy + jiné: _________
3. otevřené
A) alternativní, výběrové
a) dichotomické – ano/ne, muž/žena
b) polytomické – Dostáváš kapesné? → ne – týdně – měsíčně – nepravidelně (méně než měsíčně)
B) kumulativní, množinové, výčtové (multi-choice, multi-response)
- lze zvolit několik alternativ zároveň
- nejnáročnější na vyhodnocení → čím více takových otázek, tím méně kvalifikovaný vědec
- lze převést na více otázek s jediným výběrem
C) slovní škály
- typicky 3, 5, 7 – rozhodně souhlasím – spíše souhlasím – nevím – …
- liché škály X sudé škály
- pořadová (ordinální) škála
- problém středního stupně
- nerozhodný, neutrální
- snadná „cesta ven“, ale když chybí, může zkreslit výsledky (příliš nutíme)
- není totéž, co „bez odpovědi“ ⇐ lze mít neutrální názor
- není totéž, co „nevím“ ⇐ raději nepoužívat → únik
Typy škál
Likertova škála
- původně k měření postojů
- 1 naprosto souhlasím – 2 spíše souhlasím – 3 nevím – 4 spíše souhlasím – 5 naprosto nesouhlasím
- obvykle 5bodová stupnice pro každou položku
= součet bodů za více položek – jde o celkový skór, který je již považováno za intervalovou proměnnou
X položka Lickertova typu = položka typu spíše souhlasím …
Numerické škály
- řada čísel; tolik stupňů, kolik je logické
- u nás oblíbené známkování jako ve škole (1-5)
- lépe nepoužívat záporná čísla
- sémantický diferenciál a polaritní profil
- numerická škála se slovním ukotvením v extrémních bodech
např. důvěřující 1 2 3 4 5 6 7 skeptický
Intervaly
průměrný měsíční příjem
a) pod 5000
b) 5000 – 7,499
c) 7,500 – 9,999
f) 30 000 a více
→ pozor, aby se kategorie nekryly
škála pořadí (s nucenou volbou pořadí)
- seřazení předmětů dle preferencí
- př. deníky podle preferencí → seřaďte: HN LN MfD Právo
škála konstantní sumy
- rozděluje se pevně stanovené množství bodů (typicky 100) mezi jednotlivé položky
- př. podíl služeb hotelu na celkové spokojenosti (100 %)
- kvalita _________ personál ________ stravování _______
struktura dotazníku
1. úvodní informace
- identifikace osob a organizace, záštita institucí
- cíle a význam výzkumu, žádost o pomoc
- výběr respondenta (anonymita)
- vysvětlení, jak se dotazník vyplňuje (validita) + příklady (názornost)
- klíčové položky (většinou sociodemografické otázky)
2. zahřívací část
- jednoduché, snadno zodpověditelné, zajímavé, příjemné, související s cílem výzkumu
- přesvědčit respondenta, že je schopen odpovídat
- vzbudit zájem, dát možnost představit se v pozitivním světle
3. hlavní sled otázek
- nejobtížnější, nudné otázky
- logicky řazeny – př. dotaz, zda má rodinu → kolik má dětí → výchovný styl
- dříve informace, které budeme potřebovat dále
- uspořádání podle okruhů – logické přechody mezi okruhy
- když nutná odbočka → např. „A nyní přejděme k …“
- filtrační otázky
- týkají se pouze někoho → větvení
- šetří čas, ale mohou zmást → neměly by nutit vracet se
- zvyšují validitu ⇐ filtr pro lidi bez zkušenosti
- komplikují otázku, co je 100 % respondentů → dát pozor
4. závěrečná část
- citlivé otázky
- nejčastěji na konec (hit and run), lze i do středu, ale ne na začátek
- umění rozpustit je do dotazníku tak, aby byly spojeny s logikou dotazování a zároveň nebyly úplně pohromadě
- dobrá gradace důvěrnosti
- mohou zde být i sociodemografické otázky
- ev. debriefingové otázky – Jak se to vyplňovalo? - otevřené otázky
- střed nebo závěr
- kontrolní otázky
- průběžně
- u psychodiagnostiky – „lži skór“ → př. Nikdy jsem nic neukradl – ano/ne
- otázka na neexistující věc (např. drogu netalin)
- jejich tvorba vyžaduje mazanost, nesmí být „průhledné“
→ přehlednost, číslování, logický sled
→ vhodné střídat formáty otázek
→ grafické zpracování otázek a škál – zpestření, omezení vlivu centrální tendence → např. časová přímka
problémové otázky
- sugestivní (Většina si myslí …, souhlasíte?)
- prestižní (Čtete pravidelně knihy?)
- zaměřené do budoucnosti či hypotetické (Kdybyste … co byste?; Představte si že …)
- nepřiměřené nároky na paměť (Kolikrát jste se v tomto roce opil?)
- nejasně vymezené období (V poslední době …?)
- dvouhlavňové otázky (Znepokojuje Vás … a řešil byste …?)
- záporně formulované (Nikdy nebývám nepříjemný.)
→ obecně nesrozumitelné
- cizí slova, sugestivní mínění někoho jiného, chybná, nebo nedostatečná nabídka odpovědí, abstraktní
→ chybné škály
- příliš hrubé, nebo příliš jemné
chyby při posuzování škál
- haló efekt
- kontrast
- blízká asociace = vliv předchozí otázky na další
- nesprávné zakotvení
1. chyba centrální tendence = tendence držet se při hodnocení a posuzování „zlatého středu”, vyhýbání se krajním hodnotám
2. chyba přísnosti
3. chyba shovívavosti
Výkonové testy
- zjišťování úrovně schopností
- interpretace je objektivní ⇐ odpovědi se dají hodnotit podle toho, zda odpověděl dobře nebo špatně
- např. testy inteligence, pozornosti, kreativity, …
14.Kritéria kvality testových metod - validita
Validita = platnost
platnost a vypovídací hodnota našeho měrného nástroje; zda měříme, co chceme měřit
- např. že měříme depresivitu a ne úzkostnost nebo prokrastinaci
- není univerzální → posuzuje se vzhledem k tomu, co chceme měřit
- neustálý proces → potřeba vždy nově v novém kontextu (např. užití testu v jiné zemi → potřeba nových
norem)
Zdroje důkazů o validitě:
1. Obsahové
obsah metody (zda je zřejmé, co měří)
chování účastníka v testové situaci (jestli nemůže odhadnout správné odpovědi)
obsahová validita = argumenty, které svědčí pro shodu obsahu metody s jejím účelem
a) zjevná validita - i laik odhadne, co se měří, někdy vede ke zkreslení
b) výběrová validita - výběr položek vzhledem k měřenému - zda test obsahuje relevantní položky vzhledem ke konstruktu
c) faktorová validita - na základě statistického postupu faktorové analýzy - např OSP - když má být někdo verbálně zdatný, měl by být zdatný ve verbálních položkách
2. Empirické
vztahy mezi testovaným skórem a skóry vnějších kritérií (např. starší metoda na stejné téma)
už se musí porovnávat s něčím dalším
je potřeba variabilní vzorek (OSP a TSP s podobným výsledkem = validní)
a) prediktivní - umím předpovědět TSP v budoucnu
b) souběžná - jiné TSP v podobném čase
c) přírůstková - zvýší mi TSP predikci vůči SŠ průměru?
d) diferenciální validita - nakolik se metoda liší od metody, která měří jiné (TSP a IQ)
3. Konstruktové
vztahy měřeného atributu s jinými v rámci příslušné teorie
např. měření depresivity - depresivní člověk -> kontrolní test, zda vykazuje menší množství kontaktů než nedepresivní
15.Kritéria kvality testových metod – reliabilita a standardizace, chyby měření
Reliabilita = spolehlivost
spolehlivost a přesnost výzkumného nástroje; zda při opakovaném měření dosáhneme stejných výsledků
- lze zjistit kontrolním testem (téměř vždy trochu odlišné)
- reliabilní je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se stav pozorovaného objektu nezmění (např. reliabilita výzkumů pozornosti obtížnější než reliabilita testů osobnosti ⇐ pozornost kolísá)
- statistické testy reliability – např. KR-20, Cronbachův koeficient alfa
koeficienty reliability - hodnoty 0 do 1; 1 je ideál, 0,8 pro rozhodnutí o dalším životě (přijímačky, invalida atd), 0,7 pro výzkum
1. stabilita v čase - test-retest
2. ekvivalence - paralelní forma testu (2 obdobé testy v minimálním časovém odstupu)
3. vnitřní konzistence: split half (půlení testu, poloviny musejí korelovat); položkově - porovnávají se položky
Chyby při reliabilitě
1. systematické - každé měření je systematicky zkreslené - vše posunuto stejným směrem, dá se dopočítat skutečnost
2. nesystematické - rozptyl nelze odhadnout, vyskytují se vždy, nelze zcela eliminovat
Možnosti zvýšení reliability - přidání více položek pro tutéž věc, měření jen jedné vlastnosti
NERELIABILNÍ MĚŘENÍ = NEVALIDNÍ
NEVALIDNÍ MĚŘENÍ = RELIABILNÍ
Standardizace
1. z hlediska administrace - zda je pro náš účel vhodná, zda jsme dodrželi pravidla metody
2. z hlediska vývoje testu - byla provedena validizační studie
3. z hlediska statistické analýzy - zda existuje návod co a jak vyhodnocovat
A) přesný popis testu a způsobů jeho užití - administrace, vyhodnocení, interpretace, reprodukovatelnost, objektivita
B) normalizace - včetně systému převodu na standardní skóry
C) prokázání reliability, validizace a normalizace
Další aspekty kvality výzkumných metod:
užitečnost - neměří to jiný?
ekonomičnost - náklady / užitečnost
nezfalšovatelnost - zkreslení výsledků
férovost - IQ v AJ pro imigranty
