Vyšší programovací jazyky pro mikrokontroléry Flashcards
C++ vs Wiring
Tvrdím, že Arduino se běžně programuje v C++. V předchozích hodinách jsem ale tvrdil, že Arduino programujeme v jazyce Wiring. Skutečnost je taková, že Wiring je knihovna pro jazyk C++, která zjednodušuje programování Arduina. Jelikož běžný uživatel Arduina většinou neví, jaká konstrukce pochází z C++ a jaká je specifická pro Wiring, ujalo se v Arduino komunitě pojmenování jazyk Wiring. To je sice z technologického hlediska nesprávné označení, ale pro naše účely není nutné mezi C++ a Wiring přesně rozlišovat.
Imperativní programování
Imperativní programování popisuje výpočet pomocí posloupnosti příkazů a určuje přesný postup (algoritmus), jak danou úlohu řešit. Program je sadou proměnných, jež v závislosti na vyhodnocení podmínek mění pomocí příkazů svůj stav. Základní metodou imperativního programování je procedurální programování.
OOP
OOP je v informatice specifické programovací paradigma, které ho odlišilo od původního imperativního. Zdrojový kód je v objektovém programování přidružen k datům (metody jsou zapouzdřeny v objektech), což umožňuje snadnější přenos kódu mezi různými projekty. Propojení umožnilo zavést dědičnost, ale kvůli zjednodušení si vyžádalo zavedení polymorfismu.
Základním prvkem objektově orientovaných (dále OO) jazyků je objekt. Objekt je konkrétní věc – například pes Alík. Abychom mohli takovéto objekty vytvářet, potřebujeme nějaký vzor – řekněme vzor, který si nazveme pes.
Takovému vzoru se v OOP říká třída. Ta nám definuje vlastnosti – parametry a schopnosti – metody objektu. Podle třídy pes je možné vytvořit libovolné množství psů – pes Alík, pes Žeryk, pes Punťa… Těmto konkrétním objektům se říká také instance třídy pes.
Máme tedy objekt pes, který má parametry jmeno a vyska a umí štěkat pomocí metody stekej. Všimněte si, že jmeno a vyska jsou uvozené návěštím private. Tyto proměnné jsou označeny za “soukromé”. Bude k nim možné přistupovat pouze uvnitř metod objektu. Naopak návěští public označuje parametry a metody, které jsou dostupné i vně objektu – tedy je možné je volat v rámci programu.
Metoda Pes() (která má stejný název, jako objekt samotný) je speciální a říká se jí. Pomocí konstruktoru dochází k vytváření nových instancí třídy Pes. V rámci konstruktoru můžeme například nastavit hodnoty privátních parametrů podle parametrů konstruktoru a podobně.
