Stařec a moře Flashcards
téma?
Boj starce s rybou, zivot kubanskych rybaru
motiv?
rybar, ryba, uspech, zraloci, moře, lod
časoprostor?
Kubánská vesnice poblíž Havany,chatrč a loďka na moři pravděpodobně 40. léta 20. století
kompoziční výstavba?
psáno chronologicky s retrospektivnimi částmi do vzpomínek z mládí. jednoduchý příběh, bez fillerů, žádné rozsáhlé popisy, musíme si příběh dokreslit METODA LEDOVCE
literární druh a žánr?
epika, novela
vypravěč?
střídání er-formy (vypravěč), vsevedouci s ich-formou (rozmluvy Santiaga s chlapcem, s rybou a se sebou samým) monology dialogy
postavy?
Stařec Santiago – kubánský rybář, má velmi pevnou vůli, tvrdě bojuje, aby se uživil, smysl života v rybaření, introvert, žije v souladu s přírodou, vytrvalý
Chlapec Manolin – laskavý, obětavý, má rád Santiaga, chce se dozvědět vše o moři a být nejlepším rybářem
lidé ve vesnici - posmivani, pomahani
jazykové prostředky
jednoduchý spisovný jazyk, španělské výrazy
onomatopie - zvukomalebné slovo
odborný výraz
epiteton - etypický umělecký přívlastek, který zdůrazňuje vlastnost, emoci nebo autorův názor (“stříbrné ticho”)
eufemismus - mírnější výrazy pro negativní věci
personifikace
přirovnání
kontext autorovy tvorby
jeho vrcholná tvorba
nejvyzrálejší a nejlépe propracovaný
zaradil bych to mezi jeho dila ktere pouzivaji ledovcovou metodu, existenci, symbolika prirody treba dilo povidka: Sněhy Kilimandžára
literární / obecně kulturní kontext
Ztracená generace - 20 leta 20 stoleti, ovlivnena 1 sv v citove vyprahli, F. Scott Fizgerald, John Steinbeck
děj
Podrobný děj
Starý kubánský rybář Santiago už 84 dní neulovil žádnou rybu. Přičítá to své smůle. Po 80 dnech s ním přestane jezdit jeho učedník, kterým je Manolin. S chlapcem má krásný stav (starý děda X vnuk k němu vzhlížející), ale jeho rodiče chtějí, aby začal jezdit s úspěšným rybářem. Přestože den na moři tráví chlapec na moři s někým jiným, každé ráno a večer se o starého rybáře stará a pomáhá mu. Často mu obstarává jídlo a noviny. Santiago vidí chlapcovu pomoc a velmi si ji cení, má ho moc rád.
Stařec toho moc nemá, bydlí v chatrči s postelí, ale nikdy se nestěžuje. Má rád baseball a obdivuje hráče Velkého DiMaggia, jehož otec byl také rybář. Chlapec k němu vzhlíží hlavně pro jeho zkušenosti a vědění o povolání rybáře.
Jednoho dne se starý rybář rozhodne, že další den vypluje daleko na širé moře, aby ulovil něco pořádného. Když už je daleko a nevidí žádnou lodku ani břeh, začne si připravovat lod a náčiní. Vše dělá pečlivě, ve svém oboru se vyzná. Vyzná se i v moři a rybách. Podle slunce si dokáže odvodit kolik je hodina a jak dlouhou dobu už na moři strávil. Když spatří ptáka-fregetku, ví, že poblíž ní by se měla vyskytovat velká ryba, všímá si znamení přírody. Začíná si povídat sám se sebou is mořem a rybami.
Najednou se mu poštěstí a na návnadu se chytí velká ryba - merlín modrý. Je opravdu obrovská, takže ji nemůže vytáhnout do člunu, ale ryba táhne jeho člun za sebou na druhou stranu od pobřeží. Vzpomíná si na chlapce a jeho pomoc. Udržuje sám sebe v bystrosti, nutí se do jídla a loví si další jídlo, ví, že bude potřebovat ještě hodně síly. Namáčí si dlaně do vody, aby zjistil, jak rychle ryba loď táhne. Rozhoduje se, že si odpočine, ale šňůru, na kterou je ryba chycená nepouští, ale usíná i s ní. Budí se s dřevěněnou levou rukou. S rukama má problémy už dlouho, také ho velmi bolí záda. Když byl mladý, měl ruce silné a vybojoval si mistr Šampióna v páce. Pravičku měl silnou, ale levička ho moc neposlouchala odjakživa. Dřevěnění rukou představuje nebezpečí, až je bude obě potřebovat. Snaží se ruku přesvědčit, aby spolupracovala. Chválí hlavu, že ho nikdy nezklamala. „Hezky čekej ruko. Dělám to pro tebe. Kdybych tak mohl nakrmit i toho marlína. Vždyť je to můj bratr. Ale musím ho zabít, a k tomu potřebuju sílu, pomyslel si o všechny pruhy masa z tuňáka svědomitě o beze spěchu snědl.
Nechá se rybou táhnout dál, snaží se vytvořit odpor ponořenými pádly do vody. Prosí Boha, aby mu pomohl, přestože sám o sobě prohlašuje, že není pobožný. Přemýšlí, zda by jeho hrdina
baseballista Velký DiMaggio zvládl chytit takhle velkou rybu. Přemýšlí o všem kolem sebe. Je nucen
na lodi strávit druhou noc.
Marlín začal vyskakovat na hladinu a stařec si uvědomil, že je ještě větší a krásnější než si myslel. Větší rybu nikdy neviděl. Potom začal kroužit a rybář věděl, že už je hodně unavený, protože kvůli návnadě zaseknuté v hubě už dva dny nic nejedi. Přišla rybářova chvíle. Rybář však také nebyl v nejlepší kondici. Bolelo ho celé tělo, od provazu měl pořezané ruce, dělalo se mu černo před očima a obracel se mu žaludek. Když byl marlín dostatečně blízko člunu, střelil ho rybář harpunou. Nad rybou zvítězil. Do lodi se mu však nevešla a tak ji musel uvázat k boku lodi. Přemýšlí, kolik peněz mu ryba přinese a že se mu vrátí jeho rybářská prestiž a ostatní si z něj dál nebudou dělat legraci. Také udělá velký dojem na chlapce.
Zbývá mi jediné: zachovat si jasnou mysl. Ruce svůj díl práce odvedly a člun plachtí dobře. Marlín má tlamu zovřenou a ocosní ploutev kolmo, takže spolu poplujeme opravdu jako bratři. Jenomže pak se mu zřejmě všechno trochu pomotolo a začal přemítot, jestli se plaví on s rybou nebo ryba s ním. Kdyby ji táhl za sebou, bylo by to jasné. A kdyby se nedůstojně válela na dně člunu, tak by nebylo o čem pochybovat. Ale byla s ním svázaná a pluli bok po boku, a tak si řekl, ať ho tedy domů klidně veze ona. Byla vlastně dobrák. Ublížit mu nechtěla a podlehla jenom proto, že ji přechytračil.
Večer se začali objevovat žraloci, kteří ucítili ve vodě pach krve. Objevovali se postupně a rybář se proti nim snažil bojovat. Přišel o harpunu a zlomili mu i nůž, který si přivázal na konec vesla. Čím víc žraloků se postupně objevovalo, tím míň z merlína rybářovi zbývalo a věděl, že s každým ukousnutým kouskem masa se stopa pro žraloky dělá větší a větší. V noci vzal lodku proud a rybář věděl, že přijde další žraločí útok. Když už viděl světla Kuby, připlulo celé stádo, a přestože stařec bránil svůj úlovek, co mohl- mlátil žraloky po hlavě pádlem, sežrali mu skoro celou rybu. ,,Tokhle daleko jsem se neměl pouštět, rybo, řekl.,,Kvůli tobě i kvůli sobě. Odpusť.”
Když připlouval do zátoky, kde bydlel přemýšlel nad svým zážitkem. Uvědomoval si, že utrpěl drtivou porážku, ale neovlivnilo ho to nijak. Ztratil pouze pár rybářského náčiní.
Vítr je rybářův přítel, řekl si v duchu, ale hned noto připustil, že ne vždycky. Zrovna tak jako širé moře, které může být dobré i zlé. Ale postel ne, napadlo ho. Ta je dobrá pokoždé. To jediná pomyslel si. A bude báječná. Když člověk ztratí úplně všechno, vlastně se mu uleví, i když mě nenapadlo, jak moc. A co tě vlastně porazilo, zeptal se sám sebe.,,Nic, řekl nahlos.,,Prostě jsem si troufl moc daleko.” Když připlul na břeh, nechal loď jak je i s kostrou a šel spát. Byl opravdu velmi unavený, při cestě domů musel několikrát odpočívat. Ráno za ním hned šel chlapec a postaral se o něj. Bylo mu starce velmi líto, velmi plakal. Ostatní rybáři ho litovali, ale všichni museli vidět kostru té obrovské ryby. Když se ten den nevrátil domů, lidé po něm vyhlásili pátrání, hledali ho i vrtulníky. Chlapec se rozhodl, že bude dál jezdit s rybářem, měl pocit, že ho rybář může naučit spoustu věcí.
