krysař Flashcards
Téma?
krysaruv život, láska, pomsta, hamižnost, smrt
Motiv
píšťala, propast, dav, píseň
časoprostor
hanzovní mesto Hameln, stredovek, neurceno presne
literární druh
próza epika
literární žánr
novela
vypravěč
vševedoucí vypravec, er-forma, popisny, charakterizacní i uvahový
postavy
1.Krysar - tajemný samotár, moudrý, zkušený, romantická postava bez identity
2.Dlouhý Kristián - milenec Agnes, chce prumerný život, touží po dedictví
3.Agnes - Kristiánova milenka, pohlendá, drobná dívka
4.Sepp Jorgen - rybár, chudý, urostlý, vše si uvedomil až další den
5.Radní - Frosh, Strumm
jazykové prostredky a jejich fce ve vynatku:
Spisovný jazyk, archaismy, krátké vety, tázací vety (komunikace se ctenárem), obcas preházený slovosled, opakování (zvyšuje naléhavost), paralelismy, symbolismus (sedmihradské království jako ráj, díte jako nový lepší život), nemcina pouze ve jménech. Styl popisný, charakterizacní iúvahový.
TROPY AFIGURY:personifikace, recnické otázky.
kontext autorovy tvorby
mezi prozu, tichy dum
- přelom 19. a 20. století
Viktor Dyk
- významný český básník, prozaik, dramatik, publicista a nacionalistický politik, v mládí jeden
z představitelů tzv. generace anarchistických buřičů
- po celý život působil jako novinář a spisovatel
- od roku 1907 až do své smrti se podílel na redigování časopisu Lumír
- od roku 1918 byl redaktorem Národních listů
- patřil mezi nejvýraznější prvorepublikové odpůrce tzv. hradní politiky, a především jejích tvůrců
T. G. Masaryka a Edvarda Beneše
- antimilitarista
politická lyrika: Buřiči, Satiry a sarkasmy, Pohádky z naší vesnice
skladba: Milá sedmi loupežníků
válečná básnická tetralogie – Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
drama Zmoudření dona Quijota – symbolistická hra, hrdina ztrácí iluze = umírá
literární / obecne kulturní kontext:
Česká literatura na přelomu 19. a 20. století, anarchističtí buřiči
- tendence překonat individualismus, sblížit literaturu se životem, vliv anarchismu (úsilí
o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
- odpor k společnosti, pesimismus → buřičství → skupina tzv. anarchistických buřičů – dočasně
spojeni s negací soudobé společnosti
= generace mladých spisovatelů z počátku 20. století
rysy:
1. návaznost na generaci 90. let 19. století – Českou modernu
2. přirozenější, hovorovější, jasnější jazyk
3. společné rysy buřičů – přibližně stejný věk, bohémský život, tíhnutí k anarchismu
4. i přes odpor vůči společnosti příklon k životu, vitalitě – „básníci života a vzdoru“
- František Gellner, Fráňa Šrámek, Karel Toman, Viktor Dyk, Stanislav Kostka Neumann
další směry na přelomu století:
děj
I. Krysař, vysoký, štíhlý sprokvetlými vlasy, přijde za soumraku do města. První, koho potká, je mladá dívka – Agnes. On jí vypráví osvé práci apíšťale, tvrdí, že je jako Ahashver – nemá stání. Agnes se krysař zalíbí, atak mu řekne, aby zůstal. Přizná mu ale, že má milence. Krysař oněm nechce nic vědět. Agnes na jeho nevyslovenou otázku odpovídá „ano“ apodá krysaři snítku jasmínu.
II. Bylo to hanzovní město Hammeln, kam krysař zavítal. On vyháněl krysy aAgnes snadějí očekávala další dny. Její matka se znaveně ploužila podomě aprchala před světlem. Akrysař vyháněl krysy, ale měl ijiný důvod, proč zůstávat.
III. Sepp Jörgen žil uřeky Vesery aživil se chytáním ryb. Byl hodný adocela pohledný, ale vše chápal až druhého dne. Jediné, co měl, byl drozd vkleci, který mu zpíval. Sepp přijeho zpěvu zapomínal na vše zlé anečekal od života nic.
IV. Agnesin milenec se jmenoval Kristián. Byl typickým občanem města Hammeln aměl dobrou naději, že zdědí obchod svého strýce. Kristián dál chodil kAgnes, ale nevěděl okrysaři.
V. Nad městem Hammeln se nachází vrch Koppel. Vneděli si tam měšťané chodí užívat krásného výhledu. Za vrchem je propast, oníž se traduje, že se vní nachází brána do Sedmihradska. Krysař se nad propastí zastavil adlouho se sám díval.
VI. Sepp Jörgen usnul na louce anašly jej dvě dívky. Smály se mu, až jej probudily apak utekly. Sepp nic nechápal.
VII. Sepp Jörgen klečel vnoci na náměstí vHammeln aříkal vše to, co chtěl říct smějícím se dívkám. Jak ho jejich smích zasáhl, jak kvůli vzteku zněj zabil isvého drozda. Krysař ho chvíli poslouchá, apak mu řekne, ať vstane anemiluje nikoho příliš.
VIII. Krysař je vhospodě „U Žíznivého člověka“. Sedí sám. Když přišel do Hammeln, vyjednal si za odvedení krys sto rýnských. Toho dne přišel konšelům připomenout svou smlouvu. Osloví tedy Gottlieba Frosche (truhlář) aBonifáce Strumma (krejčí) ahlásí se osvou odměnu. Ti ho však odbydou. Ke smlouvě nebylo dodáno „K tomu mi dopomáhej Bůh“, takže není platná. Krysař odejde se slovy, že není třeba pomoci boží, pomůže si sám.
IX. Krysař, bez sebe vzteky, přechází vpokoji uAgnes. Pak ho Agnes osloví akrysař se rozhodne, že kvůli ní ušetří Hammeln.
X. Tu noc mají Frosche iStrumm těžké sny omimořádné zakázce vjejich řemeslech. Gottliebovy postele se však poslovech krysaře promění vrakve aBonifácovy šaty vrubáše. Ani jeden znich už oné noci nedokáže usnout.
XI. Krysař se probudí dřív než Agnes apozoruje ji, zatímco klidně spí. Cítí, že je poprvé za život spoután apřesto mu pouta dávají nečekanou, radostnou svobodu itajemnou tíži zároveň. Krysař vyjde do zahrady, obdivuje krásné ráno aspatří Kristiána.
XII. Kristián se snaží krysaře urazit, ten však odpovídá klidně. Nechává pak Kristiána za sebou aten, zmaten, vejde kAgnes.
XIII. Krysař vyjde za město aje mu, jako by náhle všemu rozuměl. Uvidí Seppa, jež usnul ve své loďce, aproud řeky ho odnesl. Krysař jej probudí aJörgen před sebou vidí těžkou zpáteční cestu ahladový den bez ryb.
XIV. Krysaře posedne neklid, který jej žene zpátky kměstu. Cestou poslouchá hovory lidí oživotě asmrti blízkých. Krysař projde kolem obchodu aKristián na něj posměšně zavolá: „Hodně štěstí, poutníku!“ Krysař vejde do města abrána se za ním zavře.
XV. Krysař míří do hospody, zdá se mu, že socha ďábla nahoře se směje apobízí ho, aby k„Žíznivému člověku“ vešel.
XVI. Kromě hospodského sedí vevnitř pouze jeden host. Jeho lehký zápach síry vyhnal všechny ostatní. Krysař si kněmu přisedne aon se představí jako magistr Faustus zWittenberka. Prozrazuje krysaři, že mu slouží ďábel výměnou za jeho srdce. Snaží se to dokázat nejrůznějšími zjeveními, krysař však nikdy nevidí totéž co on. Faustus krysaři řekne, že srdce mu je jen na překážku aže na ně zhyne. Pak zmizí akrysař odejde zhostince. Vulicích znovu slyší ďáblův smích apobídku: „Jdi.“
XVII. Agnes krysaře očekává astojí ve dveřích, jako když ji viděl poprvé. Teprve když ji sevře vnáručí, pozná, že je jako bez života. Naléhá na ni, aby mu řekla, co se stalo. Agnes ho zavede ksobě do pokoje. Tam pak vykřikne „Můj Bože!“
XVIII. Krysař odnese Agnes na lože ačeká, dokud se neprobere ze mdlob. Pak Agnes nabude vědomí aprosí krysaře, aby ji zabil. Nosí vsobě Kristiánovo dítě. Krysař přemýšlí aplánuje svůj odchod zHammeln. Agnes ho pozoruje adobře mu rozumí, proto ho vyzve, aby odešel. Jde tedy pryč aAgnes se za ním ještě dlouho dívá.
XIX. Agnes se chová nezvykle, takže to vzbudí pozornost její matky. Poprosí ji, aby jí vyprávěla oSedmihradsku, jako když byla ještě malá. Poslechne si pohádku apak se chystá odejít. Kdyby prý přišel Kristián, ať čeká, kdyby se objevil krysař, ať jde za ní.
XX. Řeka se vine krajinou aněkdy je to utěšitelka ajindy úkladný vrah. Někdo kní přijde znaveným krokem avrhne se do vln…
XXI. Kristián je vesel. Strýc je nemocen, dědictví bude jeho. Avšak městem bloudí pološílená Agnesina matka azoufale hledá svou dceru. Když zjistí, že ji Kristián neviděl, jde sdivným smíchem domů acestou pak zpívá ozemi sedmihradské.
XXII. Doma ji nalezne krysař adozví se od ní, co se stalo. Atehdy se rozhodne, že zapíská na svou píšťalu ze všech sil.
XXIII. Krysař píská acelé město jej následuje. Vkaždém se probouzí minulost, ale inaděje na život vsedmihradské zemi.
XXIV. Jen Sepp nechápavě hledí, když kolem něj přechází zástup. Krysař všechny vyvede na horu Koppel alidé vkročí do propasti. Krysař zůstane na vrcholu, Píšťala mu vypadne zrukou aon sám vejde do propasti. Zda našli zemi Sedmihradskou, není jisté.
XXV. Sepp prochází vneděli město, kde není ani živáčka. Pak si vzpomene na krysařovu píseň anásleduje její tóny.
XXVI. Pocestě najde vjednom domě plačící nemluvně – holčičku – avezme ji do náruče, zatímco vystupuje na horu. Tam však na úpatí propasti přeruší pláč dítěte vábení píšťaly aSepp ismiminkem odejde zpět dolů, aby našel ženu, jež by dala dítěti napít…
kompozice
chronologicka, jednou ke konci retrospektivní vypravec se vyvyji gradace 26 kapitol
