Spalovač mrtvol Flashcards
Téma
Motiv
- manipulace, druhá světová válka
- změna člověka, který miluje svou rodinu, ale je ovlivněn myšlenkami, a nakonec se změní ve vraha
Časoprostor
- 1937
- Praha
Kompoziční výstavba
- psáno chronologicky
- 15 kapitol
- Při návštěvě panoptiky jsou předobrazem zločinů, které později Kopfrkingl spáchá
Literární druh a žánr
epika, novela
Vypravěč / literární subjekt
er forma, vševědoucí
Postavy
- Karel Kopfrkingl – zaměstnanec krematoria
- Wilhelm Reinke – přítel Kopfrkingla, člen NSDAP, nacistický fanatik, manipulant
- Lakmé (Marie, manželka Kopfrkingla) – hodná, milá, tichá Židovka
- Mili – 14letý syn, změkčilý
- Zina – 16letá dcera, nadaná
Jazykové prostředky
- Striktně spisovný, a to i v řeči postav, archaismy, makaronismus
- Opakující motivy (růžolící dívka v černých šatech, starší žena v brýlích,..)
- Neobvyklá oslovení (nadoblačná, nebeská)
- Složité metafory a symboliky
- Stylistická charakteristika textu – groteskní, morbidní, prvky realismu, protifašistický
Kontext autorovy tvorby
česká próza 2.poloviny 20.století - židovská tématika
Literární / obecně kulturní kontext
Ladisav Fuks
* český prozaik
* autor psychologické prózy
* Vyrůstal v rodině dominantního policejního úředníka, zato milující a obětavé matky
* Častým motivem děl: strach, nebezpečí, úzkost, nenávist
* Největší životní krize ho ale čekala v období dospívání, kdy si poprvé uvědomil svoji homosexuální orientaci
Děj
Děj se odehrává v roce 1937 před 2.sv.v. Hlavní postavou je pan Kopfrkingl, který se zpočátku profiluje jako mírný a hodný člověk, jež žije jen pro blaho své rodiny, Zdá se, že je i romanticky založená – stále vzpomíná na okamžik, kdy se svou ženou seznámil před leopardí klecí, a také označuje své rodinné příslušníky jmény jako „čaroskrásná, nebeská, nadoblačná apod“. Ideální rodinná atmosféra je ovšem neustále narušována prací, o které neustále všem vypráví – dělá spalovače mrtvol v pražském krematoriu. Rád se obklopuje věcmi ze svého pracoviště, v kuchyni má například kremační tabulku, které přezdívá „jízdní řád smrti“, v jeho knihovně nechybí kremační zákon a také kniha o Tibetu, již si velmi rád pročítá. I přesto, že ho tak fascinuje smrt, odsuzuje jakékoliv násilí a bojí se blížící války. Svébytný svět protagonisty narušuje návštěva dávného přítele, nyní přesvědčeného nacisty, Williho Reinkeho. Ten přiměje uvěřit v rasovou nadřazenost („vzpomeňte si na kapku německé krve“) a nutnost zbavit se pojítek s bytostmi nižšími a méněcennými. Nakonec nátlaku podléhá a začíná udávat lidi kolem sebe, čímž si zajistí cestu do nacistického Casina a je také povýšen na ředitele krematoria. Manželčin židovský původ mu brání v kariéře, proto postupně zavraždí nejen ji, ale i svého změkčilého syna Miliho, kterého obzvlášť krutě utluče v kremační místnosti. Na základě pokřivené interpretace tibetské filozofie hodnotí páchané zločiny jako pomoc nešťastníkům, kteří nechápou vyšší zájmy světa. Když se pokusí zabít i svou dceru, přeruší jej jeho dvojník – výplod choré mysli, tibetský vyslanec, nazve ho inkarnací Buddhy a vyzve ho, aby se ujal trůnu ve Lhase, neboť dalajláma zemřel a mniši již 19 let hledají jeho nástupce. Prožitek osvícení završují tři „andělé“, kteří odvádějí Kopfrkingla do sanitky a odváží do blázince. V závěru novel je protagonista konfrontován s původem vyhublých lidí, kteří se vracejí po skončení války z koncentračního tábora. Ani tehdy se nevzdává přesvědčení, že je mesiášem. Kniha končí slovy: „Šťastné lidstvo. Spasil jsem je.“