Rostlinné tělo Flashcards
nejjednodušší je tvořeno
jednou buňkou
složitější organizace jsou
kolonie (váleč koulivý) – takové kolonie mohly být v rámci evoluce
předstupněm mnohobuněčnosti organismů
mnohobuněčná stélka
celá z tvarově a funkčně nerozlišených buněk, (řasy, kapradiny - pouze ve
stadiu prvoklíčku)
pletiva
soubory rostlinných buněk, které mají stejnou
funkci, tvar a velikost Pletiva vytváří orgány (kořen, stonek, list, květ, plod)
Podle schopnosti dělení
dělivá (meristematická) – mají trvalou nebo dočasnou schopnost dělit se, umožňují růst rostliny do všech
směrů
- trvalá – ztrácí schopnost dělení buněk (v určitých případech se z nich stanou meristémy = schopnost
dělení buněk se obnoví)
PARENCHYM
buněčná stěna je všude stejně silná – „zaoblená kostka“ (3 rozměry stejné), mohou být
protáhlé v 1 směru. Jsou to živé buňky. Zvláštním typem je tzv. AERENCHYM – pletivo s velkými
mezibuněčnými prostorami vyplněnými vzduchem (u vodních rostlin).
KOLENCHYM
rozměry buněk stejné, v určitých místech je ztloustlá buněčná stěna = orgány s
kolenchymem jsou pevnější (např. řapík listu). Jde o živé buňky. Ztloustnutí může být v rozích – ROHOVÝ
KOLENCHYM nebo na celé jedné stěně – DESKOVÝ KOLENCHYM
SKLERENCHYM
buněčná stěna ztloustlá všude, protoplast odumírá a je nahrazen vzduchem (dřevo,
pecka, skořápky ořechů, přádné rostliny
PLETIVA DĚLIVÁ (meristémy
mají schopnost dělení buněk (trvalou nebo dočasnou)
Buňky dělivých pletiv mají intenzívní metabolismus.
Vznik meristému: základem je 1 nebo několik buněk (protomeristémy) – z nich vznikají prvotní =
primární meristémy (vyskytují se na vzrostném vrcholu stonku a kořenu, v růstových zónách listu) –
buňky se tu dělí po celý život rostliny;
sekundarní
druhotné = sekundární meristémy mají rostliny, které druhotně tloustnou (dřeviny). Příkladem jsou
kambium a felogén. Vznikají z trvalých pletiv, u nichž se obnoví schopnost dělení buněk. Felogén se
zakládá pod pokožkou. Směrem od středu vytváří korkové buňky se silnou stěnou, tyto buňky odumírají
(mrtvá kůra – borka s ochrannou funkcí). Směrem ke středu vytváří živé buňky zelené kůry. Kambium je
pod zelenou kůrou. Směrem od středu vytváří druhotné lýko, směrem ke středu vytváří druhotné dřevo
(každý rok přibývá jedna vrstva = letokruhy).
PLETIVA KRYCÍ
Prvotní krycí pletivo je POKOŽKA
epidermis
pokožka nadzemních orgánů
- pokožka je tvořena jednou vrstvou plochých buněk
- na povrchu je vrstva zvaná kutikula z odolných chemických látek (kutin, suberin, vosky).
- chrání před smáčivostí, chemickými látkami a brání ztrátám vody
- pokožka může obsahovat trichomy = chloupky. Podle funkcí a stavby existuje mnoho druhů:
a) krycí = ochranná funkce, ochrana proti přehřátí,…
- mají různý tvar (růže, divizna, hlošina …)
b) žlaznaté - rostliny jimi vyměšují látky (silice, cukr, sliz – např. levandule, máta …)
c) žahavé – např. kopřiva
- ze skupiny pokožkových buněk vznikají ostny (růže, ostružiník,..)
rhizodermis
pokožka kořene, chybí chloroplasty, průduchy, kutikula
Druhotným krycím pletivem je
KOREK:
- vzniká u rostlin přetrvávajících zimu (růže, jabloň, angrešt …)
- pod pokožkou se zakládá felogen → směrem dovnitř stonku odděluje živé buňky zelené kůry + na
vnější stranu buňky korku → buněčná stěna korku tloustne → protoplast odumírá → je nahrazen
vzduchem
- pod prvotním felogénem se zakládají další felogény → pletiva vně odumírají → tloustnou → trhají se
→ vzniká borka (odolnost proti vodě, plynům, bakteriím,…+ tepelná a mechanická funkce)
- činností druhotných krycích pletiv vzniká druhotná kůra
VODIVÁ PLETIVA
vznikla přechodem rostlin na souš
- vodivou soustavu tvoří soubor cévních svazků
Funkce: transport vody a v ní rozpuštěných látek v těle rostliny + transport asimilátů
Stavba cévního svazku:
• xylém = dřevní část, tou jde tzv.
TRASPIRAČNÍ PROUD: vedení vody + minerálních látek → od kořene směrem nahoru
• floém = lýková část, tou jde tzv.
ASIMILAČNÍ PROUD: asimiláty (produkty fotosyntézy = cukry) → z listů do kořenů
UZAVŘENÝ CÉVNÍ SVAZEK
z prokambia vznikají v cévním svazku prvotní xylém a prvotní floém
→ prokambium se diferencuje na trvalá pletiva → rostlina netloustne (jednoděložné rostliny – tulipán
OTEVŘENÝ CÉVNÍ SVAZEK
část prokambia vytváří druhotné dělivé pletivo kambium → to
odděluje směrem k obvodu druhotné lýko a dovnitř druhotné dřevo → tloustnutí kořene nebo stonku
(u většiny rostlin). Kambium je činné opakovaně v době vegetační sezóny – vznikají letokruhy. Na jaře
tvoří dřevina velké buňky, v době léta je méně vody = menší buňky, na konci léta přestává růst (vzniká
optická hranice mezi přírůstky jednotlivých let – viz. obr.). Letokruhy vznikají u dřevin mírných a
chladných oblastí, v tropických deštných lesích ne – celý rok je podobné klima. Činnost felogénu se také
opakuje (viz. meristémy)
typy cevních svazku
soustředný (koncentrický) – nejjednodušší – jedna část obklopuje druhou
- lýkostředný ( jednoděložné rostliny) / dřevostředný (plavuně, kapradiny)
b) bočný ( kolaterální) – stonky a listy většiny rostlin
c) dvoubočný (bikolaterální) – mají dvě lýkové části mezi nimiž se nachází dřevní část (lilkovité, tykvovité
rostliny)
d) paprsčitý (radiální) – oddělené dřevní a lýkové části se pravidelně střídají (kořeny rostlin)
FLOÉM
lýková část cévního svazku
- tvoří ji sítkovice + lýkový parenchym + lýkový sklerenchym
• sítkovice = protáhlé buňky s proděravělou kratší stěnou, které jsou propojené proděravělými přepážkami
(sítko) → bez jádra
- fungují jedno vegetační období (otvory v přepážkách se ucpou polysacharidem kalózou → tvorba nových
sítkovic)
XYLÉM
dřevní část cévního svazku
- cévy (tracheje) nebo cévice (tracheidy) + dřevní parenchym + dřevní sklerenchym
• cévice = vývojově starší typ,mají zachované přepážky
cévy = tvořeny dlouhými řadami trubicovitých → buněk nemají přepážky
PROVĚTRÁVACÍ PLETIVA
pletiva zajišťující spojení rostlinných pletiv s okolím + výměnu plynů O2, CO2,H2O
- mají velké mezibuněčné prostory (interceluláry) → prostupují celé rostlinné tělo
• průduchy = tvoří je dvě buňky svěrací + skulinka → umožňuje přímý styk s okolím
- svěrací buňky mají obvykle ledvinovitý tvar, nejsou kryty kutikulou, nemají plazmodesmy a
obsahují vždy chloroplasty
- vyskytují se především na spodní straně listů, u vodních rostlin na vrchní straně
Funkce průduchů: získat co nejvíce CO2 a ztratit, co nejméně H2O
turgor
Pokud má rostlina dost vody, svěrací buňky mají díky turgoru tvar „rohlíku“. Při nedostatku vody turgor
poklesne, buňky se napřimují a skulina se uzavírá. Svěrací buňky obsahují chloroplasty, ostatní buňky
pokožky ne.
• čočinky = u rostlin, které druhotně tloustnou, se jimi nahrazuje korek a část průduchů (černý bez, bříza)
NASÁVACÍ PLETIVA
pletiva na konci kořene v určité vzdálenosti od vzrostného vrcholu
- nemají průduchy, kutikulu a plastidy
- díky tenké stěně absorbují vodu
- buňky pokožky se vychlipují a tvoří tzv. kořenové vlásky (tvořeny jednou buňkou)
- kořenové vlásky zvětšují nasávací plochu kořene, brzy zanikají a jsou nahrazeny novými
• haustoria = čerpají živiny z cévních svazků hostitele (jmelí = poloparazité)
VYMĚŠOVACÍ PLETIVA
slouží k vylučování nebo hromadění různých produktů látkového metabolismu rostlin
• vodní skuliny (hydatody) = stavba podobná průduchu, ale nelze je uzavřít
- pomocí nich se rostlina zbavuje přebytečné vody, která se nemůže odpařit, protože vzduch je nasycen
vodními parami (kontryhel, jahodník)
• medníky = žlázky v květech, které produkují nektar (= sladké cukerné roztoky) - lákají opylovače
• mléčnice = pletiva, která obsahují buňky, v jejichž vakuolách je latex (výroba kaučuku z kaučukovníku, je
u pryšcovitých, mákovitých rostlin – výroba opia, také u smetanky, i u hub – ryzce…)
ZPEVŇOVACÍ PLETIVA
pletiva zajišťující rostlinným orgánům pevnost a pružnost + zajišťují transport látek cévními svazky
- kolenchym nebo sklerenchym
- nejvíce jsou mechanická pletiva vyvinuta u dřevin (vodní rostliny zpevňovací pletiva nemají)
ASIMILAČNÍ PLETIVA
pletiva sloužící k průběhu fotosyntézy
- tenkostěnné parenchymatické buňky s velkým množstvím chloroplastů
- v nadzemních orgánech (listy, mladé stonky, nezralé plody,…)
ZÁSOBNÍ PLETIVA
pletiva sloužící k ukládání zásobních látek (sacharidů, tuků a bílkovin)
- nacházejí se zejména v kořenech, hlízách, plodech, stoncích, cibulích – parenchym, sklerenchym
