Literární směry a hnutí Flashcards
O jaký směr, hnutí se jedná?
Hnutí vzniklo ve 2. pol. 50. let, USA. Vyznačovali se provokativním způsobem života, odmítali konsum, honbu za kariérou. Pokoušeli se najít vlastní styl - popis svých životních zkušeností – toulání se po USA, happeningy, experimenty s drogami, sexem. Byli ovlivněni orientálními náboženskými a filosofickými představami, které si volně upravovali (zen-buddhismus). Dalším výrazným prvkem byl jazz, jazzovou hudbou byla často doprovázena jejich veřejná vystoupení.
Beat generation
Poznamenáni útrapami front 1. světové války, v poválečných poměrech nenacházela osobní uspokojení a společenské uplatnění, válka - otřesné zkušenosti a strašné následky, autoři píší o válce z vlastních zkušeností, většina autorů válku odsuzuje, vyzdvihuje kamarádství a přátelství, všímá si mladých lidí, časté je téma lásky a války. Tento termín vymyslela německá historička Gertruda Steinová, původně to byli pouze autoři z USA.
Ztracená generace
Přelom 19. a 20. stol., nepochopeni dobovou kritikou a čtenáři. Odmítali či zesměšňovali dobově platné mravní a náboženské hodnoty a normy. Vedli provokativní bohémský život a snili o ideální a čisté tvorbě.
Prokletí básníci
1942 – 1948, členové: Josef Kainar (Nové mýty), Ivan Blatný (Stará bydliště), Jiří Kolář (Křestný list), hlavním teoretikem byl Jindřich Chalupecký (stať Svět, v němž žijeme), skupina básníků všedního dne, poezie běžných všedních věcí, obyčejného života, tématem je město a periferie města, svět techniky, která nás formuje, ale i deformuje.
Skupina 42
Avantgardní sdružení, vznik 1920, sdružovali se v něm jak proletářští básníci, tak poetisté. Vydávali časopis. Sdružení založili Karel Teige, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl. Název vymysleli bratři Čapci ve své společné knize Krakonošova zahrada
Devětsil
- léta 19. stol., svým životem i dílem šokovali společnost, zklamání a pohrdání společností.
Viktor Dyk (Krysař), František Gellner (Po nás ať přijde potopa), Fráňa Šrámek (Splav, Měsíc nad řekou), Petr Bezruč (Slezské písně), Karel Toman (Pohádky krve), Stanislav Kostka Neumann (Kniha lesů, vod a strání).
Protispolečenští buřiči
Jejich manifest byl otištěn roku 1895 v časopisu Rozhledy. Ostře odmítli odkaz generace Vrchlického (přejímání cizích vzorů, pouze slovní vlastenectví), rozvoj individuality, přehodnocování všeobecně uznávaných hodnot a zcela nový pohled na umění.
Josef Svatopluk Machar (Zde by měly kvést růže), František Xaver Šalda …
Česká moderna
70., 80. léta 19. stol., kosmopolitní autoři, orientace na západ, překládali z germánských a románských literatur, snaha povýšit českou literaturu na světovou úroveň.
Josef Václav Sládek (Zvony a zvonky, Na prahu ráje – zakladatel poezie pro děti), Jaroslav Vrchlický (Okna v bouři, Noc na Karlštejně, Zlomky epopeje), Julius Zeyer (Jan Maria Plojhar, Radúz a Mahulena)
Lumírovci
1868, Škola národní, velcí vlastenci, orientace na východ, idea slovanské vzájemnosti (opět panslavismus), dobré vztahy s Ruskem a Slovenskem, překládali ze slovanských literatur, časopis Osvěta.
Svatopluk Čech (Písně otroka, Výlety pana Broučka), Eliška Krásnohorská (Ze Šumavy, libreta)
Ruchovci
Dohánět Evropu, snaha o pravdivé zobrazení skutečnosti – realismus, odkaz na Boženu Němcovou a Karla Havlíčka Borovského, nebyli vlastenci, literatura nemá ničemu sloužit.
Jan Neruda (Hřbitovní kvítí, Povídky malostranské), Vítězslav Hálek (V přírodě, Muzikantská Liduška), Karolina Světlá (Kříž u potoka, Frantina – zakladatelka románu!), Jakub Arbes (romaneta: Svatý Xaverius)
Májovci
konec 20. stol., slučování literatury s ostatními medii (filmy, hudbou), stírala se tabu, stále snadnější komunikace, komplikovanost textů, nejasnost autorova záměru, setření rozdílu mezi kvalitní literaturou a brakem, kniha je jako labyrint (každý čtenář ji může číst jinak), vše je zaměřeno na čtenáře. Představitelé: Umberto Eco (Jméno růže, Dějiny krásy), Woody Allen (Vše, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat), John Fowles (Sběratel)…
Postmodernismus
- léta 20. stol., zobrazuje skutečnost jako nesmyslnou, vyjadřuje pocity bezmoci osamoceného člověka a ztrátu schopnosti dorozumění s ostatními lidmi, ukazuje člověka, který je ohrožen moderní civilizací, kterou sám stvořil, odstranění souvislého děje, opomíjení charakteristiky postav, deformace jazyka, který ztrácí svou dorozumívací funkci, dialog sice umožňuje komunikaci, ale prázdnota frází znemožňuje dorozumění. Představitelé: Samuel Beckett (Čekání na Godota), Eugene Ionesco (Plešatá zpěvačka), Václav Havel (Zahradní slavnost)…
Absurdní drama
- pol. 20. stol., prolíná se reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty), zobrazuje události z různých úhlů pohledu, Dochází k zrcadlení minulosti a přítomnosti, astrální a fyzické roviny nebo jednotlivých postav. Představitelé: Gabriel García Marquez (Sto roků samoty), Isabela Allende (Dům duchů), Haruki Murakami (Norské dřevo)…
Magický realismus
od 30. let 20. stol, projevoval budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí – děj se většinou odehrává buď na venkově, nebo v továrnách a kladné postavy jsou oddanými členy komunistické strany nebo dělníky, záporné pak intelektuálové, kulaci a „imperialisté“. Díla jsou ideologicky orientovaná, a to často na úkor umělecké kvality i pravdivosti. Představitelé: Maxim Gorkij (Matka), Michail Šolochov (Rozrušená země), Václav Řezáč (Nástup)…
Socialistický realismus
K rozšíření došlo po druhé světové válce, teorie „nahého člověka“ – neschopnost komunikace mezi lidmi, člověk je sám, nahý a ve tmě. Existuje mezi lidmi, ale není schopen s nimi komunikovat. Člověk je odsouzen ke svobodě. Jediné východisko je smrt. Smrt je definitivní konec, často depresivní literatura, pohled na člověka odsouzeného k smrti, pocity před popravou. Představitelé: Albert Camus (Cizinec, Mor), Jean Paul Sartre (Zeď, Mrtví bez pohřbu)…
Existencialismus
Osvobození mysli, podvědomí, zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek, pozitivní názor - svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody, a poezie, rozumem nekontrolovatelný proud asociací, své nitro a své sny zkoumali i pod vlivem drog a uměle navozovali stavy porušení psychické rovnováhy. Představitelé: André Breton a Phillipe Soupault, Čechy – V. Nezval – (Praha s prsty deště)…
Surrealismus
výhradně český směr, básnictví volné obrazotvornosti a spontánní fantazie. Báseň měla být čistou poezií, přinášet pouze radost, neměla sloužit žádné ideologii, „umění žít, jako naplnění smyslu života“, metoda, jak nazírat na svět, aby byl básní. Obraznost, humor, hravost, intenzivní emocionální prožitek, exotika, básnické asociace. Představitelé : V. Nezval (Abeceda, Papoušek na motocyklu), J. Seifert (Na vlnách TSF), K. Biebl (S lodí, jež dováží čaj a kávu), V. Vančura (Markéta Lazarová, Pole orná a válečná)
Poetismus
odmítání kulturních a uměleckých hodnot, ukázat moderní uspěchanou a rušnou dobu, kterou nekritizovali, ale která se jim líbila, námětem byla technika, schvaloval válku, kterou považoval za jediný možný způsob, jak očistit svět. Tento směr byl populární především v Itálii a Rusku. Později obdivoval fašismus a totalitní režimy. Představitelé: Filippo Thomasso Marinetti, Vladimir Majakovskij
Futurismus
Vznikl po válce ve Švýcarsku, potřeba se oprostit od hrůz války. Byl prostředkem jak vyjádřit zmatek a strach z války, východiskem byl nesmysl, úmyslná nerozumnost, totální anarchie v životě i v kultuře, absolutní svoboda tvorby, náhodná slova, náhodné pořadí, hra se slovy, slova zbavená významu. Zakladatelem je Tristan Tzara.
Dadaismus
především německý umělecký směr. Odmítl umění zobrazující skutečnost. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality. Představitelé: Franz Kafka (Zámek, Proces, Proměna), Richard Weiner
Expresionismus
vyjadřuje pohrdání společností, měšťanskou morálkou a kulturou, provokativně používá tabuizovaná témata – erotika, morbidita, neuctivý vztah k Bohu, oslava Satana, kult smrti, opovržení životem, únik z reálného světa ke snům. Představitelé: Ch. Baudelaire, O. Wilde (Obraz Doriana Graye, Jak je důležité míti Filipa), A. Jarry (Král Ubu), J. Karásek ze Lvovic (Sexus necans), K. Hlaváček…
Dekadence
označoval výtvarnou orientaci skupiny mladých malířů. Název je odvozen od obrazu Clauda Moneta …V literatuře jde o zachycení okamžitého, neopakovatelného smyslového vjemu, dojmu, nálady, mozaiky barev, krajiny v proměnách. „Pravda okamžiku“. Autoři se snaží oslovit čtenářovy smysly. Představitelé: P. Verlaine, F. Šrámek (Splav, Modrý a rudý), V. Mrštík (Pohádka máje, Santa Lucia), K. Hlaváček, A. Sova
Impresionismus
uměleckým prostředkem se stává nepřímé pojmenování pomocí symbolu, náznaku, obraznosti. Vychází z vnitřního světa tvůrce, z jeho přání, snů. Prosazuje se zejména v poezii, která je velmi podmanivá a působivá, často se vyznačuje snahou po dokonalosti. Využívá hudebnosti veršů. Představitelé: P. Verlaine (Romance beze slov), E. A. Poe, Ch. Baudelaire (Květy zla), J. A. Rimbaud (Iluminace), K. Hlaváček (Mstivá kantiléna), O. Březina (Stavitelé chrámů, Ruce), A. Sova (Z mého kraje)
Symbolismus
- pol. 19. stol., vyhrocený realismus, zobrazuje patologické jevy ve společnosti (prostituce, alkoholismus, drogy), velkou roli hraje dědičnost
Naturalismus
