7) Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě Flashcards
syndrom CAN
jde o jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje jeho smrt.
tři rizikové faktory
Rizikových dospělých, rizikových dětí a konečně rizikových situací
Rizikoví dospělí
Rizikovými osobami se mohou stát lidé se závislostmi, rodiče mladiství, povahově nezralí a na rodičovství nepřipravení, osoby v dětství deprivované nebo týrané, ženy s laktační psychózou, lidé s organickým onemocněním mozku, lidé trpící chronickými úzkostnými a depresivními poruchami se sníženou schopností snášet zátěž, svobodné matky, rodiče samoživitelé, rodiče s nadměrným očekáváním vůči dětem ad.
Rizikoví dospělí
V případě fyzického týrání dítěte
jsou jako zvlášť rizikoví dospělí uváděni lidé s anomálním vývojem osobnosti, s agresivními povahovými rysy, lidé psychicky nemocní, lidé se zvláštním životním stylem
Rizikoví dospělí
V případech zanedbávání
se jako o rizikových často hovoří o osobách s různými druhy postižení, se somatickým onemocněním, o osaměle žijících osobách, o osobách v hmotné nouzi nebo např. o rodičích příliš zaujatých vlastními zájmy se jako o rizikových často hovoří o osobách s různými druhy postižení, se somatickým onemocněním, o osaměle žijících osobách, o osobách v hmotné nouzi nebo např. o rodičích příliš zaujatých vlastními zájmy
Rizikoví dospělí
V případech sexuálního zneužívání dívek
je agresorem velmi často osoba jim známá – člen rodiny (nejčastěji muž v roli vlastního/nevlastního otce, sousedé, přátelé, učitelé, známí).
Rizikové děti
děti, které se chovají „zvláštně“, mají „zvláštní“ sklony a jimž následkem toho není snadné rozumět. Jejich zvláštnosti mohou být podmíněny organicky, psychicky, společensky, výchovou atd. Společným rysem je pak to, že na straně vychovatele svým způsobem provokují nevhodné a nepřiměřené jednání. Nejčastěji je tomu tak, že chování dítěte nezapadá do představy, kterou daný dospělý o dítěti má (očekávání, tolerance). Následkem toho může u rodiče docházet ke zklamání, nejistotě, rozpakům nebo úzkosti. V dospělém se pak mobilizují obranné síly různého druhu, nejčastější se jedná o agresi.
Rizikovými se mohou stát děti
s různým postižením,
děti deprivované přicházející do adopce nebo pěstounské péče,
děti nastupující nezralé nebo nepřipravené do 1. třídy základní školy
děti s ADHD, děti s některou z forem specifických poruch učení,
děti, jejichž chování se zvláště silně dotýká citlivých míst v psychické výbavě člověka (neutišitelný a trvalý pláč),
děti s pasivní psychickou konstitucí
…
O zvýšeném riziku se hovoří také u dětí
jejichž matka není v rodině fyzicky přítomna (hospitalizace, noční směny, služební cesty) a u dětí, které rodiče svěřují na hlídání neznámé osobě (letní tábor, hlídání přes agenturu).
Chlapci bývají zneužiti větším počtem sexuálních agresorů.
Pro zneužívání dívek je typické, že se odehrává opakovaně a po delší dobu.
Oběti sexuálního zneužití se obávají vyhledat pomoc a svěřit se se svou zkušeností.
V případě sexuálního zneužívání
jsou především ohrožené ty děti, kterým chybí základní informace o těle a sexuálním chování. Intrafamiliárním zneužitím jsou nejčastěji ohroženy děti v předškolním a mladším školním věku, extrafamiliární zneužití je spojeno s věkem oběti v mladším a středním školním věku
Rizikové situace
Rizikový dospělý vytváří rizikové situace a stejně tak to dělá rizikové dítě. K situacím obzvláště rizikovým dochází tehdy, jestliže dítě svou rizikovostí vychází tak říkajíc vstříc rizikovosti dospělého
Rizikovou situací se může stát náhradní rodinná péče, rozvod rodičů, nechtěné těhotenství, ztráty v rodině
Rizikovost situace v případě fyzického týrání
Rodiny, v nichž se vyskytlo týrání dítěte, charakterizuje nízká podpora a vřelost ze strany rodiče, autoritativní výchovný styl projevující se trestáním, donucováním a omezováním
manželské/milenecké konflikty v akutní fázi, porozvodové spory, stresové situace, alkoholová nebo drogová intoxikace, chudoba, prožívání vlastní viny ad.
Rizikovost situace v případě fyzického týrání
zvyšují manželské/milenecké konflikty v akutní fázi, porozvodové spory, stresové situace, alkoholová nebo drogová intoxikace, chudoba, prožívání vlastní viny ad.
Rodiny, v nichž se vyskytlo týrání dítěte, charakterizuje nízká podpora a vřelost ze strany rodiče, autoritativní výchovný styl projevující se trestáním, donucováním a omezováním
Rizikovost situace v případě zanedbávání dětí
je pro rodinu typická chaotičnost a změny v rodičovských rolích.
Nebezpečí sexuálního zneužití
může dítě potkat často tam, kde se cítí nejbezpečněji, v rodině. Značný vliv má dysfunkce rodiny, závažná porucha vztahů a rolí v rodině ad
Tělesné týrání dítěte aktivní povahy
charakterizují různé typy poranění
rodiče si vedle úmyslných otrav různými léky ještě vymýšlejí u dětí nejrůznější příznaky a onemocnění proto, aby dítě pro ně bylo vyšetřováno a léčeno.
Tělesné týrání dítěte pasivní povahy
se projevuje např. poruchou v prospívání neorganického původu (vznik atrofie, podváha, zástava růstu jako důsledky nedostatečné výživy, hypovitaminózy),
organickými poruchami (metabolické poruchy, chronická onemocnění, poruchy příjmu potravy),
nedostatkem zdravotní péče (vědomé/ nevědomé odmítání péče),
nedostatky ve vzdělání a výchově,
nedostatkem přístřeší, ošacení a ochrany.
Psychické týrání složka aktivní
zahrnuje činnosti pro dítě nepříznivé (nadávky, ponižování, zesměšňování, nedůvěra, opovrhování)
Psychické týrání složka pasivní
kterou charakterizuje skutečnost, že se neděje něco, co má správně být (nedostatek lásky, zájmu, péče).
zanedbávání dítěte
míní následky nedostatku výchovy v prostředí nízké socioekonomické úrovně. Zanedbané dítě vyrůstá obvykle v jednoduchém prostředí s nedostatečnou hygienou, bez vhodných vzorů chování, bez pravidelné docházky do školských zařízení, bez možností rozvíjet své schopnosti a dovednosti.
Při zanedbávání péče se rozlišují dvě kategorie.
1) Těžké zanedbání se týká výživy, kdy je dítě ohroženo na zdraví a na životě,
(2) všeobecné zanedbávání se projevuje v oblastech odpovídající stravy, ošacení, lékařské péče, kontaktu s okolním světem, dozoru dospělé osoby.
Sexuální zneužívání dětí bezdotykové
obscénní telefonické hovory, přinucení dítěte k obnažení a jeho fotografování, přinucení dítěte ke sledování pornografie, setkání s exhibicionistou aj.
Sexuální zneužívání dětí dotykové
se považuje pohlavní styk (vaginální, anální, orální), dotýkání se erotogenních zón dětského těla, pronikání prstem, jazykem nebo předměty do vagíny nebo anusu, laskání prsou a genitálií atp
zvláštní formy syndromu CAN
Systémové týrání neboli sekundární viktimizace
Organizované zneužívání dětí
Rituální zneužívání
Systémové týrání neboli sekundární viktimizace
je zapříčiněno chováním systému, resp. jeho jednotlivých článků, které původně vznikly na ochranu dítěte. Dítě je poškozováno tím, že při péči o něj není respektován interdisciplinární přístup a jeho vhodná koordinace
Organizované zneužívání dětí
představuje další zvláštní formu CAN. Jedná se o stav, kdy děti fungují jako zboží pro sexuální účely, pro účely ilegálního mezinárodního osvojení či dětské práce.
Rituální zneužívání
jedná se o fyzické, psychické nebo sexuální ubližování dítěti spojené s opakovanými aktivitami (rituálem), jejichž smyslem je spojit takové konání s náboženským, magickým nebo nadpřirozeným kontextem
Identifikace syndromu CAN
Odhalení a identifikace syndromu CAN se děje hlášením nebo cíleným vyhledáváním jednotlivých případů na úrovni odborných služeb státní správy, samosprávy, v rámci působení nestátních neziskových organizací apod. Ke zjištění může dále docházet při běžné činnosti pracovníků, kteří pojmou podezření a situaci věnují zvýšenou pozornost.
Fáze odhalení
První fáze - ohlášení
Druhá fáze - diagnostika
Třetí fáze – potvrzení/vyloučení diagnózy
První fáze - ohlášení
Ohlášení závisí na osobě, která se s daným jevem setká, je schopna jej posoudit a ochotna nahlásit. Oznámení mají učinit všichni, kdo se stali svědky špatného zacházení s dítětem nebo se o něm dozvěděli. Oprávnění učinit oznámení zakotvuje zákon o sociálně-právní ochraně dětí, zároveň je morální povinností každého upozornit na skutečnosti, které nasvědčují negativnímu jednání osob vůči nezletilým dětem. Pokud takové jednání dosahuje intenzity, která si vyžaduje zásah trestněprávní sankcí, je třeba reagovat podle trestního zákoníku. Zvláštní druh oznámení tvoří anonymní hlášení.
Druhá fáze - diagnostika
Jedná se o komplexní činnost interdisciplinárního týmu (sociální pracovník, lékař, učitel, Policie ČR atp.), jehož členové zjišťují a posuzují okolnosti a následky ohlášeného nebo jinak odhaleného případu špatného zacházení s dítětem.
Třetí fáze – potvrzení/vyloučení diagnózy
Pokud zatím není možné se přiklonit k jedné či druhé variantě, je třeba případ považovat za pravděpodobný. To znamená postupovat stejně, jako kdyby šlo o ověřenou diagnózu a případ nahlásit příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
