2 Objektivní a subjektivní právo Flashcards
Právo objektivní
- Právo v normativním smyslu = souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem (resp. mezinárodním společenstvím států)
- Systém obecně závazných pravidel vydávaných, respektive akceptovaných státními orgány ve zvláštní formě a vynucovaných (v případě potřeby) státněmocenskými prostředky
- Právo objektivní je platné, je obecně závazné, je vynutitelné státním mocí
- Součástí objektivního práva jsou vedle právních norem i právní principy.
Subjektivní právo
- Subjektivní právo představuje možnost chování zaručenou právním subjektům objektivním právem -
zahrnuje tak jak samotnou možnost chování, tak i k tomu odpovídající povinnost chovat se dle práva (nutnost chovat se nějakým způsobem pod hrozbou sankce). - Vyjadřuje, že určitý subjekt má právo k něčemu či na něco (něco konat nebo nekonat, obdržet, požadovat).
Prvky tvořící strukturu subjektivního práva
a) být subjektem (nositelem) práva
b) možnost chovat se dovoleným (nezakázaným) způsobem
c) možnost vyžadovat odpovídající chování jiných subjektů = z možnosti jednoho subjektu nějak se chovat vždy plyne povinnost druhých subjektů nerušit výkon subjektivního práva či něco strpět/dát/konat.
d) možnost státněmocenského zásahu = možnost požadovat ochranu práva (především soudně, popř. svépomocí)
Jak se liší ius positivum (právo pozitivní) od ius naturale (právo přirozené)?
pozitivní právo je uznávané a zaručené státem (popř. společenstvím států) x přirozené právo vzniká a existuje nezávisle na státu
Jak se liší právní norma od normy obecné?
- znaky obecné normy : závaznost, obecnost
- znaky právni normy : závaznost, obecnost, vynutitelnost, forma pramene práva (formální určitost)
Objektivní právo je právem heteronomním nebo autonomním?
- Heteronomním - o heteronomní právo jde v případech, kdy je objektivní právo tvořeno jiným subjektem (normotvůrce), než kterému je toto právo určeno (tj. jde o právo stanovené zvnějšku). Představíme-li si jakýkoli zákon, jedná se o pramen heteronomního práva.
- Jde o právo, které působí vůči všem, jsou v něm imperativně stanoveny práva a povinnosti.
Jak dále dělíme subjektivní právo?
- Lidská práva a základní svobody
- Práva soukromá a veřejná
- Práva hmotná a procesní
- Práva relativní a absolutní
Co je modalita normativnosti a jaké jsou objektivní a subjektivní mody?
Modalita normativnosti = způsob regulace chování.
Rozlišujeme:
1. objektivní mody = příkaz, zákaz, dovolení
- subjektivní mody= oprávnění, povinnost
Na jaké otázky najdeme odpověď v rámci objektivního práva?
Jaké právní normy platí?
Která právní norma bude použita k řešení určitého případu?
Vztah objektivního práva a jeho tvůrce
- Právní normy vznikají jako produkt lidské společnosti, jsou vždy více či méně poznamenány subjektivními vlivy. Pojem objektivní právo nemůžeme chápat v tom smyslu, že vzniká nezávisle na vůli.
- Zároveň se ale jednou vytvořená soustava pravidel chování (právní normy) odděluje od svého tvůrce a působí na něm do značné míry nezávisle.
- Klíčový význam má v tomto relativní stabilita práva - stabilní právní úprava v řadě případů přežíví svého normotvůrce, není závislá na svém tvůrci.
- Právo jako systém norem lze chápat jako část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty vstupují.
Rozdíl mezi subjektivním právem a výkonem práva
- Subjektivní právo je možnost nějak se chovat zatímco vlastní chování v mezích subjektivního práva je výkonem práva.
- Předmět subjektivních práv = možnost nějakého chování x výkon subjektivních práv = uskutečňování nějakého chování.
- Výkon chování: aktivní (dare, facere) a pasivní (omitere, pati)
Co je právní jednání?
Zvláštní druh právního chování a jeden ze způsobů, jímž se subjektivní práva a povinnosti zakládají, mění nebo ruší.
Co je právní nárok?
Jedná se o realizaci subjektivního práva, ve kterém lze vymáhat a vynutit plnění odpovídající právní povinnosti.
O právních nárocích můžeme mluvit jen v souvislosti práv relativních, nikoli absolutních
Co znamená pojem relativní subjektivní právo?
Specifikum relativního subjektivního práva spočívá v tom, že tomuto právu odpovídá vždy povinnost individuálně určeného subjektu něco určitého dát či konat, zdržet se určitého konání nebo strpět určité konání oprávěného.
Co je subjektivní povinnost?
Obecná povinnost (povinnost každého) nerušit práva druhého.
Povinnost určitého právního subjektu chovat se určitým způsobem, vymezeným subjektivním právem (povinnost kupujícího zaplatit prodávajícímu v určitý čas na určitém místě kupní cenu).
Míra určitého chování, k jehož uskutečnění, nebylo-li uskutečněno dobrovolně, na návrh oprávněného nebo i bez návrhu, použije příslušný orgán státní donucovací moc.
