1. Cíle předmětu, metody, vývoj muzikologie Flashcards
1
Q
VĚDA
A
- cílevědomé systematické studium nějaké oblasti přírodního nebo společenského dění
- (studium) založené na na vytvoření hypotézy nebo teorie
- jejich ověřování pozorováním a experimenty nebo zkoumáním bezespornosti výkonu
- vznikala: postupným vydělováním z původně nespecifikovaného poznání (z prvotní filozofie)
- věda je stejně jako umění otevřeným systémem (neustále se vyvíjí - přicházejí nové jevy, nové poznatky)
2
Q
MUZIKOLOGIE
A
- řadí se mezi okruh humanitních věd (do skupiny věd o umění - uměnovědy)
- uměnovědy - patří tam: výtvarné umění, literární, divadelní a filmové vědy
- v obecnější rovině ještě estetika a obecná teorie umění
- estetika → zabývá se širokou oblastí estetična
- obecná teorie umění → pouze estetično umělecké
- zařazení (muzikologie) není jednoznačné = některými výzkumy přesahuje do přírodních věd (akustika), některými nad rámec filozofického myšlení (hudební estetika)
3
Q
OZNAČENÍ HUDEBNÍ VĚDA
A
- objevilo se v 80. letech 19. stol.
- oficiálně ho zavedli Otakar Hostinský a Zdeněk Nejedlý (1905) = otevřením oboru na Univerzitě Karlově
- pojmy hudební věda a muzikologie fungují jako synonymum
- hudební vědu definoval Jiří Fukač (1964)
4
Q
DEFINICE HUDEBNÍ VĚDY - JIŘÍ FUKAČ
A
- složený vědní obor o hudebních jevech v nejširším slova smyslu
- zkoumá akustické a ostatní přírodní předpoklady hudebního umění
- tónové jevy estetické i mimoestetické povahy
- vlastní hudební projevy všech dob a kultur
- historické podmínky jejich existence vývoje i jejich nositele (společnost a individuality)
5
Q
CÍLE HUDEBNÍ VĚDY
A
- kognitivní
- praktické
- normativní
6
Q
KOGNITIVNÍ CÍLE HV
A
- poznání všech relevantních přírodních a společenských jevů
7
Q
PRAKTICKÉ CÍLE HV
A
- přispět ke zdokonalení hudební kultury a hudebního života, např. výchovou tvůrců i publika, prohlubování informovanosti
8
Q
NORMATIVNÍ CÍLE HV
A
- formulace norem, např. v oblasti výroby nástrojů, umělecko-technické, pedagogické atd.
9
Q
PŘEDMĚT HUDEBNÍ VĚDY
A
- předmětem je hudba (všechny jevy s hudbou související)
- spadá sem (podle Fukače a Poledňáka)
→ sféra samotné hudby
→ sféra předpokladů a realizace hudby
- společně tvoří „hudební univerzum“
- rozlišují se přitom na skupiny taxonů
10
Q
SFÉRA SAMOTNÉ HUDBY
A
- sféra specifických zvukových struktur
11
Q
SFÉRA PŘEDPOKLADŮ A REALIZACE HUDBY
A
- všechno, co hudbu umožňuje – fyzikální zákonitosti, instituce hudebního provozu
- a v co vyúsťuje – hudební prožitek
12
Q
TAXONY
A
- morfologicko-genetické (druh, forma, tektonika, žánr, styl)
- chronologicko-genetické (rok, dekáda, epocha)
- vztahující se k funkci a prostředí (filmová, koncertní hudba)
- axiologické (umění, kýč, triviální hudba).
13
Q
NEJSTARŠÍ ÚVAHY O HUDBĚ
A
- nejstarší projevy hudebního vědění = kognitivní reflexe → zárodky budoucích jednotlivých disciplín muzikologie
- prvotní poznatky = Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie
- nejsilněji se hudební teorie rozvinula v antickém Řecku (první koncepce spojen s mytologickými múzami, Pythagoras ze Samu,…)
- později v Římské říši = navázali na ni středověké výklady/traktáty (Aurelius Augustinus - musica, Böethius, Notker Balbulus ad.)
- stol. = reformace notového zápisu a praktické provozování hudby (Franko Kolínský, Petrus de Cruce)
- stol. - nástup humanismu = spisy Johanna Tinctorise
- stol. - projevují se vlivy reformace, do HV zasahují středoevropští teoretici (Václav Philomates, Pavel Žídek z Prahy,..)
- od roku 1600 = vývoj západoevropských kognitivních reflexí (za otce moderní hudební teorie považován Gioseffo Zarlino)
- vzniká novodobá filozofie
- objevuje se ještě několik pohledů, které spojují moderní koncepce se starými → poté začne “věk hudebně výzkumných aktivit”
14
Q
METODA
A
- cesta k dosažení cíle, poznání
- dílčí uplatnění metody je metodika (návod ke splnění úkolu)
15
Q
METODY MUZIKOLOGIE
A
- zprvu převažovalo pozorování a praktické manipulování
- s nástupem zájmu o hudební minulost = historiografické metody
- změny v hudebním životě = rozvoj aplikovaných metod sociologických výzkumů
- výpočetní technika umožnila uplatnění matematických metod analýzy hudby
16
Q
POJEM HUDBA
A
- pokusy o definici hudby lze shrnou jako označení pro výsledek specifické lidské zvukotvorné aktivity
- pro médium specifické mezilidské komunikace
- organizovaný systém zvuků produkovaný člověkem a určený pro lidské vnímání
- lidský zvukový projev, jehož specifičnost spočívá ve svébytné souvislosti s estetickým vnímáním člověka
- nelze říct, že je hudba tónovým uměním (nepoužívají se jen tóny, a ne všechna hudba je umění)
17
Q
DEFINICE HUDBY
A
- J. Fukač a I. Poledňák (Hudba a její pojmoslovný systém)
- Jaroslav Volek → požaduje, aby se definice hudby týkala pouze hudby, a ne jevů k ní vztažených (ne notový zápis)
→ O tom, co můžeme označit jako hudba podle něj rozhodují 2 vlastnosti (konotace) a jejich vzájemná souhra
K1 = tónovost K2 = melodie a rytmus (specifická strukturace v oblasti výšky a časové artikulace zvuku
18
Q
SLOVO HUDBA / MUZIKA
A
- nabylo v češtině dnešního významu na přelomu 18. a 19. stol.
- předtím se v daném významu používalo slovo muzika
- z latiny počeštěné, používané od středověku, původ v řeckém mousiké, pocházející od múz, označující jednotu zpěvu, nástrojové hry
- pro ustálení pojmu byla důležitá činnost autorit jako Cassiodorus, Isidor ze Sevilly nebo Boëthius
- ve 13. stol. se začíná výraz musica používat pro reálně znějící hudbu
- autoři zabývající se interpretací v českém prostředí (Jan Blahoslav, Václav Philomates a Jan Josquin)
- v češtině měla obě slova ale trochu odlišné významy a postupně si je zcela vyměnila
19
Q
VÝVOJ MUZIKOLOGIE
A
- STŘEDOVĚKÉ úvahy = problematika tónového systému, hudebního zápisu, dobové praxe v kompozici a interpretaci
- 17.-18. stol. = historie
- stol. = přírodní (akustické) předpoklady hudby
- stol. = hudební sociologie a etnomuzikologie
- v této době si muzikologie začíná uvědomovat šíři svého předmětu → zkoumající samotné dějiny muzikologie
20
Q
INSTITUCIONALIZACE OBORU
A
- 19 stol.
- pol. 19. stol. = sílí historismus (zaměřuje se na zkoumání jednotlivých národnostních kultur, hudebních forem a žánrů, biografickou problematiku
- HV se zachytila jako legitimní obor na univerzitách (hudba sice byla zastoupena už na středověkých univerzitách, ale postupně ztrácela na významu)
- na konci 18. stol. zařazoval v Göttingenu do svých přednášek hudební historii a další disciplíny Johann N. Forkel
- tzv. ředitelé hudby na univerzitách
21
Q
ŘEDITELÉ HUDBY NA UNIVERZITÁCH
A
- Berlín = (od 1832) Adolph B. Marx
- Vídeň (od 1861) Eduard Hanslick (hudební estetika, spis O hudebním krásnu)
- Praha (od 1861) August W. Ambros (teoretik, kritik, publicista, spisy k dějinám evropské i mimoevropské hudby)
22
Q
HUDBA NA KONZERVATOŘÍCH
A
- mimo univerzity se hudební věda pěstovala na konzervatořích
- sepjetí s pedagogikou a hudební praxí = Hugo Riemann – hudební teorie a analýza
23
Q
MUZIKOLOGICKÉ ŠKOLY SMĚR
A
- od přelomu století udávaly směr
- vídeňská (Guido Adler – zakladatel hudební vědy jako vědeckého oboru)
- berlínská (Arnold Schering, Curt Sachs, Carl Stumpf, Erich M. Hornbostel)
24
Q
MUZIKOLOGICKÉ DISCIPLÍNY
A
- systematické / komplexní
- dílčí / aspektové
- nově krystalizující
- prakticko-aplikační vyústění
25
Q
SYNTETICKÉ / KOMPLEXNÍ DISCIPLÍNY
A
- h. historiografie
- h. teorie
- etnomuzikologie
26
Q
DÍLČÍ / ASPEKTOVÉ DISCIPLÍNY
A
- h. sociologie
- h. psychologie
- h. pedagogika
- h. estetika
- organologie
- h. akustika
- teorie a dějiny notace
27
Q
NOVĚ KRYSTALIZUJÍCÍ DISCIPLÍNY
A
- teorie a dějiny NAH
- teorie a dějiny hudební interpretace
- hudební sémiotika
28
Q
PRAKTICKO-APLIKAČNÍ VYÚSTĚNÍ
A
- h. kritika
- h. popularizace
- h. praxeologie
- muzikoterapie
29
Q
HUDEBNÍ HISTORIOGRAFIE A HEURISTIKA
A
- zabírá mezi všemi disciplínami výraznější a dominantní postavení
- zaměřuje se na poznání toho, co se děje v časových a vývojových souvislostech s jevy, které zkoumá muzikologie → dějinný vývoj veškerých hudebních jevů
- patří pod ní: výklady dějin hudby, přehledy vývoje různých regionů, institucí spjatých s hudbou, profily hudebníků a skladatelů apod.
30
Q
PERIODIZACE
A
- souvisí s výkladem dějin
- uvedl filozof G. Vico na 17/18. stol.
- etapy a epochy jsou chápány jako periody
- různá kritéria vedou k různým periodizacím, např. hledisko mimohudební obecné umělecké slohovosti
31
Q
HISTORISMUS
A
- způsob nazírání na dějiny a z něho odvozovaný metodologický princip
- díky němu došlo k uznání rozdílnosti různých epoch, pochopení vývoje
32
Q
METODY
A
- dedukce, indukce
- komparace
- diachronní (po časové ose), synchronní (průřez dějinami) přístup
- rekonstrukce, kontextualizace
- heuristika (soubor metod získávání, shromažďování, třídění a zpracování historických pramenů a informací)
33
Q
PRAMEN
A
- jakákoliv stopa zanechaná v minulosti
- (vše, co slouží k objasnění historických událostí
- stává se jím ve chvíli, kdy ji subjekt pochopí jako zdroj informace
34
Q
POMOCNÉ VĚDY HISTORICKÉ
A
- paleografie (písmo)
- chronologie (měření času)
- genealogie (rodinné vazby)
- diplomatika (listinný materiál)
- kodikologie (písemnosti neúřední povahy)
- sfragistika (pečeť)
- heraldika (erby)
- atd.
