Teorie literatury Flashcards
Neosobní vypravěč
= externí, vypráví příběh, ve kterém sám není tělesně přítomen
- er- formě, je jakoby vševědoucí (vidí i do zákulisí, do nitra postav, zná jejich historii nebo budoucnost
- nevyjadřuje osobní pocity a hodnotící komentáře → vzniká dojem maximálně objektivního vyprávění
Oko kamery
= ruší tradiční konstrukt vševědoucnosti a objektivity.
- informace redukuje jako videokamera
- na rozdíl od autorského vypravěče nevyjadřuje žádné osobní pocity
- postavy jsou charakterizovány nepřímo, nevidí do jejich nitra.
Nespolehlivý vypravěč
= vypráví blázen, prosťáček, idiot, zločinec, dítě, zvíře
např.: Bylo nás pět.
Reflektor
= kombinace externí pozice a er-formy
- vnímá, hodnotí a prezentuje události z vnitřní perspektivy konkrétní postavy, ale vlivem er-formy signalizuje jakýsi odstup od příběhu
např.: Theodor Mundstock
Personální vypravěč
= osobní vypravěč, interní pozice s ich-formou
- je součástí příběhu, který vypráví, a má tedy podobu hlavní postavy, případně postavy vedlejší
- vnímá události ze své subjektivní perspektivy, na základě limitovaných informací
Autorský vypravěč
= zachovává externí pozici, ich forma
- hodnotí i reflektuje tvůrčí akt, slouží k autentifikaci vyprávění → vypadá to, že autor je i vypravěčem (jen vypadá, není pravda)
Lyrika
druhy:
- Přírodní lyrika
- Milostná, intimní lyrika
- Společenská lyrika
- Náboženská lyrika
- Meditativní lyrika- lyrika nad něčím uvažující (Halas)
- Reflexivní lyrika- lyrika na něco reagující
žánry:
píseň, óda, hymnus, elegie, epigram (satirická báseň), epitaf (náhrobní nápis), pásmo, kaligram (grafická báseň uspořádaná do obrazce)
Píseň x báseň
= stejně staré
píseň = k zhudebnění
báseň = k přednesu
Narativní postupy
= postup vyprávění
1) Abstrakt- vypravěč uvádí čtenáře do děje
2) Orientace- vytváří pozadí celého příběhu. Nastíněno prostředí, ve kterém se děj odehrává
3) Komplikace- klíčová fáze narativu. Může obsahovat jednu nebo více zápletek
4) Evaluace- vypravěč objasňuje čtenáři důvod vyprávění
5) Vyřešení- vyřešení zápletky
6) Kóda- ukončení příběhu. Může přinášet i ponaučení. Končí obecnou větou, která vrací čtenáře do reality.
Typ vypravěče
- neosobní
- personální vypravěč
- oko kamery
- nespolehlivý vypravěč
- reflektor
- autorský vypravěč
Roviny jazykového systému
- fonologická (zvuková)
- lexikální (slova)
- syntaktická (věty)
- kompoziční (výstavba, uspořádání textu)
- stylistická (funkční styl)
Fonologická rovina
= zvukové odlišení (rytmu; organizace slabik)
- hlásková instrumentace = využití zvukových kvalit hlásky (hromadění, organizace)
- intonace = melodie; síla, výška hlasu
→ splývavá/přerývaná (střídání hlasů, otázek,..) - eufonie
- kakofonie
- onomatopoie = zvukomalba
- paronomázie = hromadění; stejný základ/podobně zní
- aliterace = opakování hlásek na začátku slov
- vokální paralelismus = čím jsou vody kalnější, tím jsou lovy valnější
- nepravá etymologie = náznak příbuznosti u různých slov ( roští - rošťáci)
- slovní hříčky (přeřeky; skrývání slov; jazykolam)
Lexikální rovina
= slovní zásoba
- neologismy
- synonyma
- konkréta = konkrétní pod.jm. (fyzicky reálné)
- slovesa
- jmenné vyjadřování = eliminace sloves
- důraz na slovesa
- expresivita = zdrobněliny, …
- nespisovnost = vulgárnost, slang, argot
- dialektismy
- archaismy = zastaralé
- historismy = zaniklé
- homonyma = oko (punčocha, lidské)
- metafora = vnější podobnost
Syntaktická rovina
= slovosled → vliv na rychlost četby, srozumitelnosti
- jednoduchá/složená souvětí
- souřadnost (2 věty hlavní)/podřadnost (1 věta hlavní)
- jednočlenné (prší)/dvojčlenné(podmět a přísudek)
- inverze = nepřirozený slovosled
- hyperbola = nadsázka
- kontrast
- anafora = opakování slov na začátku vět/veršů
- epifora = opakování na konci vět/veršů
- řečnická otázka
- apostrofa = oslovení neživého/nepřítomného adresáta
- exklamace = zvolání
- epizeuxis = opakování slova
- enumerace = výčet
- klimax = stupňování, gradace
- paralelismus
- antiteze = popření tvrzení
- paradox = protimluv
- apoziopeze = nedokončení
- elipsa = neúplná syntaktická konstrukce (ale logicky domyslíme)
- polysyndeto = nadměrné užití spojek
Druhy řeči
Ich forma → subjektivizace
Er forma → objektivizace
Du forma → adresnost
Přímá řeč → “”
Nepřímá řeč → výpověď parafrázuje
Polopřímá řeč → formální rysy nepřímé, ale jendá s eo přímou
Řeč pronesená
Řeč myšlená → vnitřní monolog, dialog
Řeč zapsaná → ve fikčním světě někdo píše
monolog x dialog
