Otázky Flashcards
Vysvětlete podstatu majetkové struktury podniku a jednotlivé složky majetku.
AKTIVA
Dlouhodobá
-Hmotná - Movitá x Nemovitá
-Nehmotná - Software, knowhow, patenty
-Finanční - Cenné papíry
Krátkodobá (Oběžná)
-Peněžní - Finanční (Peníze)
- Pohledávky
-Věcný - Zásoby
PASIVA
Zdroje financování - vlastní - Základní kapitál, Kapitálové fond a fond ze zisku
- cizí - Úvěry, závazky
V čem spočívá význam rozvahy? Charakterizujte důležité vazby vrozvaze, popište.
Základní přehled o majetku a kapitálu nám zachycuje rozvaha (bilance).
Na straně aktiv zobrazuje majetek podle druhů - hovoříme o majetkové struktuře.
Na straně pasiv zobrazuje majetek podle zdrojů krytí - hovoříme o kapitálové struktuře podniku.
Podnikový výkaz ukazuje aktiva a pasiva podniku.
Hlavními položkami jsou:
Aktiva (majetek, který podnik vlastní a má v držení)
Stálá
Oběžná
Pasiva (kapitál neboli zdroje krytí majetku (z jakých zdrojů jsme majetek zaplatili)
Vlastní kapitál
Cizí krátkodobý kapitál
Cizí dlouhodobý kapitál
Mezi aktivy a pasivy by měla platit bilanční rovnice (aktiva a pasiva by se měla rovnat).
Charakterizujte pojmy náklady, výnosy, příjmy, výdaje, tržby. Uveďte příklady.
Náklady
Náklady představují spotřebu majetku a práce v peněžním vyjádření.(Náklady vznikají například provozem
automobilu nebo budovy).
Druhové členění nákladů:
Viz účetnictví.
Účelové členění nákladů:
Dle místa vzniku nákladové položky (dle středisek nebo útvarů, například výroba, marketing…)
Kalkulační členění nákladů:
Použití při stanovení nákladů na konkrétní výrobek či službu.
Přímé
Nepřímé
Dle objemu produkce:
Fixní
Variabilní
Výdaje
Vydej je reálný úbytek peněžních prostředků na bankovním účtu či pokladně.
Úbytek peněžních prostředků bez vazby na konkrétní výkony. (například zaplacení faktury, zaplacení za pohonné
hmoty na benzínové pumpě).
Výdaje se přeměňují v náklady jen tehdy, jestliže vynaložený majetek vstupuje bezprostředně do tvorby výrobku,
práce či služby.
Výnosy
Vyprodukované a prodané výstupy pro uspokojení lidských potřeb, vyjádřené v penězích.
Výnos vzniká v momentě vystavení faktury odběrateli.
Podle druhů lze výnosy dělit na:
Tržby z prodeje výrobků a služeb.
Prodej hmotného majetku.
Finanční – přijaté úroky, tržby z prodeje cenných papírů apod.
Mimořádné – přebytek zásob a peněz, náhrady od pojišťovny.
Příjmy
Příjem je reálný přírůstek peněžních prostředků na bankovním účtu či pokladně.
Příjem vzniká v momentě fyzické úhrady faktury odběratelem.
Tržby
Tržby jsou tsoučástí podnikových výnosů
Celkové tržby podniku vypočítáme, když cenu za jednotku produkce vynásobíme množstvím prodané produkce
Příjem x výnos
V momentě vystavení faktury vzniká výnos.
Fyzická úhrada faktury znamená příjem.
Mezi nimi logicky bývá časový nesoulad. Vznikají současně jen při platbě v hotovosti.
Výdaj x náklad
Výdaj vzniká při vystavení faktury.
Náklad vzniká při reálném zaplacení faktury.
Mezi nákladem a výdajům bývá často také časový nesoulad.
Tržby x výnosy:
Tržby vzniknou prodejem výrobků či služeb a jsou součástí výnosů.
Výnosy mohou být i v jiných podobách (například časté výnosy jsou z prodeje hmotného majetku)
Tržby se rovnají výnosům jen pokud firma nerealizuje jiné výnosy než z tržeb.
Členění nákladů vzávislosti na objemu prováděných výkonů (nakreslete průběh celkových nákladů). Uveďte příklady fixních a variabilních nákladů.
Náklady fixní FN (s vyráběným množství se tyto náklady nemění, musí se hradit ikdyž se nevyrábí) .
Náklady variabilní VN (s vyráběným množstvím se zvyšují).
Fixní náklady:
Nájem, provoz administrativy, splátky úvěrů, odpisy, pojištění majetku, majetkové daně.
Mzdy pouze administrativy (THP pracovníci = technicko-hospodářský pracovník, management)
Spotřeba energií na provoz administrativní budovy.
(Zálohy energií jsou výdaje x reálná spotřeba energií jsou náklady.)
Variabilní náklady:
Přímý materiál
Přímé mzdy (mzdy, zamětnanců, kteří se přímo podílí na výrobě)
Ostatní přímé náklady (spotřeba energií na výrobu)
Náklady na opravy strojů
V praxi jsme omezeni kapacitami, pokud jsou tyto využity na 100%, nelze už fixní náklady držet stejné, musím je
navýšit a dochází ke skokovému navýšení fixních nákladů (nastává v důsledku navýšení kapacit).
Nákladové funkce. Obecný tvar nákladové funkce. Rozdíl nákladové funkce pro homogenní a
nehomogenní produkci.
Parametry nákladové funkce se rozumí stanovení (kvantifikace) hodnot variabilních nákladů v (jednotkových) a
celkových fixních nákladů FN v nákladové funkci.
Platí vztah:
N = NV + FN
Dále platí:
NV = v ∙ Q
Obecná formulace nákladové funkce je tedy:
N = v · Q + F
v variabilní náklady vztažené na jednotku produkce [Kč/ks,m,kg…]
Q množství (objem, masa) produkce [ks,m,kg…]
F celková výše fixních nákladů za příslušné období [Kč]
Nákladové funkce při homogenní výrobě a lineárním průběhu nákladů
Nákladová funkce vyjadřuje vývoj celkových nákladů v závislosti na dosahovaném objemu výroby. Celkové náklady
přitom tvoří dvě složky - fixní (fixed cost) a variabilní náklady (variable cost). Z variabilní složky celkových nákladů
je možné vypočítat variabilní náklady na výrobu jednoho kusu produktů.
N = v · Q + F
Nákladové funkce při heterogenní produkci a lineárním vývoji nákladů
V případě, že firma vyrábí více druhů produktů, nákladová funkce je dána fixními a variabilními náklady a objemy
výroby pro jednotlivé produkty.
N = F+ va · Qa + vb * Qb…
Metody, které se používají pro vyjádření nákladové funkce v podniku. Krátce popište princip těchto
metod.
Klasifikační analýza (expertní analýza):
Metoda klasifikační analýzy (expertní) je založena na roztřídění jednotlivých nákladových položek do skupin
variabilních a fixních (konstantních) nákladů na základě posouzení jejich chování při měnícím se objemu produkce.
Metoda dvou období:
Metoda dvou období využívá ke konstrukci nákladové funkce pouze dva extremní body ve výrobě. Principem řešení
je sestavení rovnice přímky s využitím „souřadnic“ dvou extrémních bodů:
CN1 = FN + VNjq1
CN2 = FN + VNjq2
Řeší se jako soustava dvou rovnic o dvou neznámých.
Grafické řešení (bodový diagram):
Nákladová funkce je odvozena z tzv. bodového diagramu. Grafická metoda pomáhá odhalit extrémní hodnoty, popř.
skok ve fixních nákladech.
Na osu x je nanášen objem výroby, na osu y náklady. Každá dvojice hodnot je znázorněna bodem. Jsou-li body
roztroušeny těsně kolem přímky nebo křivky, kterou přibližně zakreslíme tak, aby byly od ní všechny body co
nejméně vzdáleny, pak existuje závislost nákladů na objemu výroby. Odhad fixních nákladů provedeme podle
průsečíku zakreslené čáry s osou y. Parametr b vypočteme z hodnot kteréhokoli bodu ležícího na čáře.
Regresní a korelační analýza:
Je považována za nejspolehlivější a umožňuje stanovit i nelineární nákladové funkce.
Je vhodná pro případný nadproporcionální nebo podproporcionální vývoj nákladů. Metoda umožňuje stanovit i
spolehlivost zjištěných funkcí pomocí měr korelace a provádět předběžné odhady chyb zjišťovaných hodnot pomocí
tzv. mezní spolehlivosti.
Technologická metoda:
Je pro stanovení nákladové funkce dílčích výrobních činitelů. Jednotlivé složky nákladů (jednicové a režijní) se vyčíslují
v kalkulačních položkách. Doporučené kalkulační položky obsahuje všeobecný kalkulační vzorec, který je používán
většinou podniků v České republice (není ale závazný a jeho struktura je věcí podnikatelského subjektu).
Vysvětlete význam příspěvku na úhradu fixních nákladů a tvorby zisku.
Příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku je rozdílem mezi tržbami (t) a celkovou výši variabilních nákladů.
Označuje se symbolem PÚ [kč]
Příspěvek na úhradu (na jednotku produkce), je rozdílem mezi cenou (p) a variabilními náklady na jednotku produkce
(v). Označuje se symbolem pú [kč/ks]
Z historického hlediska lze význam ukazatele příspěvek na úhradu spojovat s kritikou „tradičních“ kalkulací, kdy
výsledkem „kritiky“ byl vznik tzv. „kalkulací neúplných (variabilních, přímých) nákladů“.
V ekonomické praxi mnoha podnikatelských subjektů se stal ukazatel příspěvek na úhradu součástí rutinních
ekonomických propočtů.
Pro řadu rozhodovacích úloh manažerů podniků na všech úrovních řízení je zdrojem potřebných informací.
Ekonomická podstata ukazatele příspěvek na úhradu byla odvozena z analýzy bodu zvratu. Výchozím bodem analýzy
je rovnice, která vyjadřuje vztah mezi výnosy a náklady. Rozdíl mezi výnosy a náklady je označován jako „výsledek
hospodaření“ (zkratka HV).
HV = V - N
HV výsledek hospodaření,
V výnosy,
N náklady,
Následně s využitím dříve uvedených vztahů:
HV = T – (v .Q + F)
HV = p . Q – v . Q - F
HV = (p – v) . Q - F
(p – v) = pú příspěvek na úhradu na jednotku produkce [Kč/ks]
(p – v) ·Q = PÚ objem, množství příspěvku na úhradu [Kč]
Grafická interpretace zmíněné rovnice se označuje jako diagram bodu zvratu. Analýza diagramu bodu zvratu umožňuje
managementu firem orientaci v budoucím hospodaření jimi řízených podnikatelských subjektů, včetně postupů, které
povedou k jeho ovlivnění. Tuto orientaci
Matematicky odvoďte bod zvratu pro homogenní výrobu. Definujte bod zvratu pro výrobu různorodou.
Odvození bodu zvratu vychází z rovnosti celkových výnosů (V) a celkových nákladů (N), kdy zisk je nulový.
V = N, Z = O
Hlavními faktory, které ovlivňují výši výnosů, jsou ceny a výkony (objem objem produkce, objem prodeje).
V = p * Q
Celkové náklady se rozloží podle toho, jak se mění v závislosti na změně výkonů.
Matematicky vztah nákladů a výkonů zachycují nákladové funkce. Nejjednodušší je lineární nákladová funkce, která
zachycuje proporcionální růst nákladů. Tato funkce se používá pro průběh celkových nákladů.
N = FN + v * Q
Úpravou uvedené funkce lze jejím dělením množstvím výroby Q odvodit i náklady připadající na 1 jednotku objemu
výroby. Tyto náklady nazýváme průměrné (jednotkové) náklady.
Nj = FN/Q + b
Bodu zvratu je dosaženo, když výnosy se rovnají celkovým nákladům, neboli celkový zisk se rovná 0.
v * Q = FN + v * Q
Jestliže v bodě zvratu nevzniká zisk ani ztráta, znamená to, že výnosy pokrývají veškeré variabilní i fixní náklady.
Klasifikace nákladů na variabilní a fixní složku je základním východiskem této analýzy. V praxi to znamená, že pokud
se od ceny výkonu odečtou jednotkové variabilní náklady výkonu, získá se částka, která podniku po realizaci a prodeji
výkonu zůstane. Tato částka slouží v první fázi k úhradě existujících fixních nákladů, a až poté, kdy počet výkonů bude
dostatečný na to, aby pokryl celkové fixní náklady, začne tento zůstatek přispívat k tvorbě zisku.
Bod zvratu udává, kolik jednotkových příspěvků na úhradu musí podnik vygenerovat, aby pokryl své fixní náklady:
Qo = FN / (c- vj)
Analýza bodu zvratu pro prostředí s nehomogenní produkcí:
Ze zákonitosti nákladových funkcí pro oblast nehomogenní produkce vyplývá, že jednotkové variabilní náklady nelze
v rámci různorodé produkce vyjádřit v Kč/ks, ale vyjadřují se jako průměrné variabilní náklady připadající na Kč
objemu produkce, nebo-li, kolik činí variabilní složka z 1Kč tržeb. Označení v*.
Qo = FN / (1- v)
Proveďte grafické vyjádření bodu zvratu a vyznačte důležité oblasti pro rozhodování.
Nástroj krátkodobého rozhodování
Modeluje matematicky a graficky vztahy mezi náklady, výnosy, ziskem a objemem produkce.
Vychází z kapacitního členění nákladů na fixní a variabilní a slouží především ke zjištění:
Kolik má podnik vyrobit a prodat, aby se tržby a náklady rovnaly.
Kolik by měl podnik vyrobit a prodat, aby dosáhl plánovaného zisku (tzn. z tržeb musí být uhrazeny nejen náklady,
ale také zisk).
Analýza bodu zvratu pomáhá organizaci najít místo v čase, kdy bude výrobek či služba či nová technologie
rentabilní. Pomáhá například při volbe vhodného řešení či technologie v závislosti na výnosech a struktuře nákladů
v čase.
K čemu slouží kalkulační metody? Krátce popište princip základních kalkulačních metod, které se
používají pro stanovení nákladů na výrobek či službu.
Pojem kalkulace nákladů výkonů může označovat:
Kalkulaci jako činnost stanovení nákladů na výkon
Metodu kalkulace jako standardizovaný kalkulační postup
Výsledek kalkulační činnosti - kalkulované náklady
Metodou kalkulace se rozumí způsob stanovení výše nákladů , která je závislá:
Na vymezení předmětu kalkulace
Na způsobu přiřazování nákladů předmětu kalkulace
Na struktuře nákladů na kalkulační jednici.
Základní klasifikace kalkulací:
Podle časového horizontu:
Operativní - uplatňováno hledisko věcné souvislosti nákladů a od nich se odvíjejících výkonů
(výrobky,práce,služby)
Strategické - může jít o alokaci kapitálu, jeho návratnost a příští výnos
Z hlediska zahrnutých nákladů:
Absorpční (s plnými náklady)
S neúplnými náklady
Podle účelu:
Předběžná - pro operativní řízení a plánové rozpočtování
Výsledná - ke stanovení vlastních nákladů a stanovení konečné ceny
Následné (propočtové) a rozdílové (pro dodržení norem) metoda „Standardních nákladů“
Metoda kalkulace dělením prostým:
Použití v podnicích se stejnorodou výrobou např. doly, elektrárny.
Náklady na jednotku produkce lze zjistit přímo vydělením celkových nákladů N celkovou produkcí Q: v = N /Q
Metoda kalkulace dělením poměrovými čísly:
Použití při produkci technologicky podobných výrobků nebo při výrobě výrobků odstupňovaných v typové řadě
(vyrábí se několik druhů stejnorodých výrobků, lišících se např. jakostí, pracností, hmotností, velikostí), např.
tiskárny, sklárny, cihelny, hutnická výroba.
Náklady na jednotku produkce lze zjistit vydělením celkových nákladů sumou ekvivalentních jednotek výkonu Qe a
dopočtem nákladů na jednotlivý výkon pomocí příslušného ekvivalenčního čísla výkonu.
Metoda kalkulace přirážkové:
Použití v podnicích s různorodou výrobou a s různou technologií a množstvím nepřímých nákladů (vyrábí se několik
druhů různorodých výrobků (např. výroba nábytku - stoly, židle, skříně)
Při rozvrhování režijních nákladů na kalkulační jednici se volí rozvrhová základna, měří se poměry jednotlivých
faktorů, jednic k ní.
Popište typový kalkulační vzorec.
Struktura typového kalkulačního vzorce je následující:
1. Přímý materiál
2. Přímé mzdy
3. Ostatní přímé náklady
4. Výrobní (provozní) režie
Vlastní náklady výroby
5. Správní režie a zásobovací režie
Vlastní náklady výkonu
6. Odbytová režie
Úplné vlastní náklady výkonu
7. Zisk (ztráta)
Cena výkonu
Přímý materiál zahrnuje veškeré suroviny, základní materiál, pomocný a ostatní materiál, jehož spotřebu lze
zjišťovat. Svou povahou představují přímý materiál i nakupované polotovary a výrobní obaly.
Přímé mzdy - vykazují se základní mzdy a sociální náklady, dále příplatky, doplatky ke mzdám, prémie a odměny
pokud bezprostředně souvisí s kalkulovanými výkony.
Ostatní přímé náklady zahrnuje náklady na paliva a energie určené k technologickým účelům, platby za patenty a
licence (vytápění a osvětlení zde nepatří).
Výrobní (provozní) režie zahrnuje náklady spojené s řízením výrobního procesu a obsluhou výroby (například
odpisy výrobních zařízení).
Správní režie zahrnuje odpisy, opravy a údržbu správních budov, platy řídících pracovníků, cestovní náklady, režijní
palivo a energie, závodní stravování atd.
Odbytová režie představuje především náklady na skladování, manipulaci a expedici hotových výrobků.
Vysvětlete význam kalkulace variabilních nákladů, včetně základního kalkulačního vzorce této metody.
Důležitou roli má například při tvorbě plánových a rozpočtových rozhodnutí, při cenových simulacích nebo při simulaci
změny produkce a má zásadní důležitost při tvorbě manažerských rozhodnutích.
Může být informací pro externí uživatele:
Oceňování výkonů vytvořených vlastní činností pro externí uživatele
Obhajoba ceny při jednání se zákazníkem
Řešení rozhodovacích úloh:
Rozhodování o změnách v objemu a struktuře výkonů (rozhodování „na existující kapacitě“)
Rozhodování o dlouhodobé efektivnosti výkonů
Stanovení dolní hranice ceny výkonů
Dosažení žádoucí motivace manažerů a zaměstnanců (stanovení vnitropodnikových cen interních výkonů)
Struktura kalkulačního vzorce variabilních nákladů je následující:
CENA PO ÚPRAVÁCH
- VARIABILNÍ NÁKLADY VÝROBKU
Jednicové náklady
Variabilní režie
-MARŽE I
Fixní výrobkové náklady
-MARŽE II
Fixní náklady skupiny výrobků
-MARŽE III
Fixní náklady podniku
ZISK (ZTRÁTA) v průměru připadající na výrobek
Jaký je rozdíl mezi přímými fixními náklady a společnými fixními náklady? Uveďte příklady.
Přímé (jednicové) fixní náklady jsou náklady, které jsou přímo a jasně přiřaditelné k nákladovému objektu
(obvykle ke konkrétnímu výrobku nebo službě), tedy v případě výrobních firem náklady přímo spojené s výrobou.
Spotřeba přímého materiálu (hodnota surovin a základního materiálu, které tvoří podstatu výroby)
Přímé mzdy (mzdy výrobních dělníků za odpracovaný čas)
Ostatní přímé náklady (spotřeba technologické energie, odpisy speciálních jednoúčelových strojů, náklady na
přípravu a záběh výroby)
Nepřímé (režijní) fixní náklady jsou společně vynaložené na více druhů nebo na všechny výkony a na zajištění
chodu celého podniku. Jejich přímé sledování dle jednotlivých výkonů není možné, případně by jejich určování bylo
administrativně náročné a nehospodárné.
Výrobní režije (náklady na energie, odpisy, nájemné výrobního zařízení)
Správní režije (společné náklady vynaložené na vedení a správu podniku)
Odbytová režije (náklady spojené se skladováním a prodejem výrobku)
Přímé fixní náklady společně s náklady nepřímými (režijními) tvoří celkové náklady podniku.
Význam podnikatelského plánu. Pro jaké účely se podnikatelský plán zpracovává.
Podnikatelský plán (záměr) je a zůstane základním strategickým dokumentem, který komplexně reprezentuje ať již
stávající, tak i budoucí firmu pomocí čísel a slov.
Podnikatelský záměr by si měl sestavit i začínající malý podnikatelský subjekt hlavně proto, že při jeho sestavování si
podnikatel ujasní a utřídí své představy související s jeho podnikáním a inspiruje se novými myšlenkami. I z tohoto
důvodu by podnikatelský plán měl mít vždy písemnou podobu (po čase lze provést kontrolu výchozích předpokladů,
zjistit jak byly naplněny, v čem byl nadhodnoceny či podhodnoceny atd.).
Způsob zpracování podnikatelského plánu závisí na znalostech a zkušenostech zpracovatele, jeho rozsah pak na
podnikatelském subjektu, který prezentuje. Předkládaný podnikatelský plán musí však být natolik komplexní, aby
poskytl každému ucelenou představu o jeho cílech a že jich lze dosáhnout.
Doporučuje se přitažlivé textové zpracování a odpovídající forma celého materiálu. Údaje v něm uvedené musí být
prezentovány jasně, stručně, zajímavě a v několika variantách
Úkolem zpracovatelů podnikatelského plánu je provést analýzu minulosti (pokud nový podnik vychází z již existujícího
podnikatelského subjektu), současnosti a budoucnosti.
Podnikatelský plán musí zdůrazňovat silné stránky podniku a upozorňovat na slabé stránky ( případně navrhnout jejich
odstranění či zmírnění)
Důvody zpracování:
Založení podniku
Získání úvěru ,příspěvku či subvence
Pro vnitřní potřebu – pro formulaci strategie podniku
Získání investora
Pro vnitřní použití: k plánování, směřování podnikatelské činnosti a následnému vyhodnocování výsledků.
Pro vnější použití: k získání úvěru či půjčky, k získání podpory či dotace, k získání partnera pro podnikání či
kapitálové účasti (investor, jiný podnikatel).
Cíle:
Analyzovat výchozí stav
Ujasnit si základní postup dalšího rozvoje
Dokázat, že vymezené cíle lze dosáhnout
Dokázat, že výsledky uspokojí předpokládané potřeby společnosti,
Přesvědčit akcionáře, potencionální investory, podílníky, spoluvlastníky aj. jimž je podnikatelský plán určen, že
výsledky dané společnosti budou zajímavé i z jejich hlediska
Definujte obecnou strukturu podnikatelského plánu. V krátkosti popište jednotlivé části.
1 Popis předkladatele projektu:
Charakteristika předkladatele (odbornost, historie, právní forma, majetková struktura firmy)
Předmět podnikání, struktura a popis podnikatelských aktivit
Popis produktu a jeho přidaná hodnota, fáze vývoje
Definice cílů projektu
2 Tržní a obchodní analýzy:
Tržní potenciál (zákazníci, konkurence, poptávka, apod.)
Dodavatelé a odběratelé – současní, potenciální, klíčoví
3 Technologie a výroba, inovační činnost:
Popis výrobního procesu
Náročnost výroby na zdroje a jejich dostupnost (materiál, energie, lidé, technika, apod.)
Inovační činnost
4 SWOT analýza:
Silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby
5 Identifikace cílů v čase:
Návrh cílů (včetně jejich měřitelnosti)
6 Marketingová a organizační strategie (jak dosáhnout stanovených cílů):
Produkt, strategie a techniky prodeje
Ceny, cenová politika
Propagace, uvedení produktů na trh
Distribuce, zabezpečení odbytu
7 Personální a prostorové zajištění:
Personální otázky
Kancelářské, výrobní a další prostory
8 Harmonogram realizace projektu:
Časová osa projektu, jednotlivé aktivity, termíny
9 Finanční analýza (finanční plán):
Plánování investic a zdroje financování
Kalkulace očekávaných nákladů a výnosů v jednotlivých fázích podnikání (min. 3 roky)
Projekce hotovostních toků (min. 3 roky)
Citlivostní analýza
10 Identifikace faktorů úspěchu, riziková analýza
11 Shrnutí
Vysvětlete význam citlivostní analýzy jednotlivých parametrů. Na příkladech uveďte mezní stavy pro
rozhodování.
Analýza bodu zvratu umožňuje stanovit takovou výši změn veličin, které jsou předmětem analýzy, aby se podnik
nedostal do ztrátového pole. Jedná se o tzv. citlivost objemu výkonů (poptávky), celkových fixních a jednotkových
variabilních nákladů a ceny.
Citlivost se vyjadřuje procentem změny činitele, při níž bude zisk roven nule. Předmětem hodnocení jsou plánované
(předvídané, očekávané a jiné předem určené) veličiny.
Citlivost poptávky (objemu prodeje):
Je vyjadřovaná pomocí tzv. bezpečnostní marže, označované také jako koeficient jistoty bodu zvratu. Bezpečnostní
marže udává, jaký manévrovací prostor v objemu prodeje představuje stávající objem prodeje v daném období, aby
si podnik udržel zisk.
Sq = (Q – Qkrit / Q) * 100
Sq - bezpečnostní marže – koeficient jistoty bodu zvratu (%)
Q - stávající objem prodeje
Qkrit - kritický objem prodeje - objem prodeje v bodu zvratu
Citlivost ceny:
Udává, o kolik % je možno snížit stávající cenu na jednotku prodeje, aniž by se výroba stala ztrátovou:
Sp = (P - Pmin / P) * 100
Sp- citlivost prodejní ceny (%)
Pmin - minimální prodejní cena, která zajistí neztrátovou výrobu (Kč/jed. výkonu)
P - stávající prodejní cena (Kč/jed. Výkonu)
Citlivost jednotkových variabilních nákladů:
Udává, o kolik % se mohou zvýšit stávající variabilní náklady na jednotku produkce, aniž by se výroba stala
ztrátovou. Výpočtem citlivosti se tak zjistí manévrovací prostor pro rozsah objemu výkonů, i pro případné změny
ostatních výše uvedených veličin.
Nejcitlivější je ta zkoumaná veličina, jejíž procento citlivosti je nejnižší
Sv = (vmax – v / v) * 100
Sv - citlivost jednotkových variabilních nákladů (%)
vmax - maximální přípustné jednotkové variabilní náklady, které zajistí neztrátovou výrobu (Kč/jed. výkonu)
v - stávající jednotkové variabilní náklady
Citlivost fixních nákladů:
Udává, o kolik % se mohou zvýšit stávající celkové fixní náklady, aniž by se výroba stala ztrátovou
Sf = (Fmax – F / f) * 100
Sf - citlivost fixních nákladů (%)
Fmax - maximální přípustné fixní náklady, které zajistí neztrátovou výrobu (Kč)
F - stávající celkové fixní náklady (Kč)
Proti rozboru citlivostí existují výhrady, že posuzuje citlivost jednotlivých činitelů nezávisle na změně jiných činitelů.
Přesto praxe tento rozbor velmi často užívá, především proto, že jiné prostředky (počet pravděpodobností, simulační
techniky atd.) jsou pracnější.
Vysvětlete význam bezpečnostní marže pro plánované využití kapacity a ve vztahu k instalované
kapacitě. Na příkladech uveďte mezní stavy pro rozhodování.
Bezpečnostní marže k předpokládanému využití kapacity:
Dává odpověď na otázku, jaký je manévrovací prostor u poptávky, aniž bychom se dostali do ztráty. Říká, o kolik %
je skutečný (plánovaný) rozsah činnosti vyšší než minimálně přijatelný rozsah činnosti umožňující podniku uhradit
náklady, popř. dosáhnout stanoveného zisku.
Bezpečnostní marže k instalované kapacitě:
Dává odpověď na otázku na kolik musíme využít instalovanou kapacitu, abychom se nedostali do ztráty. Říká, o
kolik % je instalovaná kapacita vyšší než minimálně přijatelný rozsah činnosti.
Charakterizujte externí a interní zdroje financování.
Zdroje financování lze třídit podle více hledisek z nichž nejvýznamější je odkud se txto zdroje získávají.
Podle místa se rozlišují interní a externí zdroje financování.
Interní zdroje:
(Přicházejí v úvahu pouze v případě, že investiční projekt realizuje již existující firma)
zisk po zdanění
odpisy a přírůstky rezerv
příjmy z prodeje složek dlouhodobého majetku a snížení oběžných aktiv (především zásoby a pohledávky)
Externí zdroje:
původní vklady vlastníků
dlouhodobé bankovní / dodavatelské úvěry
dluhopisy (obligace)
dary (dotace)
Vysvětlete význam finanční analýzy podniku.
Finanční analýza představuje základní zdroj informací, díky kterým můžete posoudit stav finančního zdraví podniku
(tzn. hospodářské výsledky) a vytváří nezbytný předpoklad pro budoucí rozhodování o finanční stránce podniku.
Jakékoliv finanční rozhodnutí musí být podloženo finanční analýzou. Na jejíž výsledcích je založeno řízení majetkové i
finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení zásob a další.
Základ FA tvoří výpočet finančních poměrových ukazatelů a jejich porovnání (poměrová analýza). Poměrová analýza
vychází z dvou účetních výkazů – rozvahy a výkazu zisků a ztrát. V praxi se nejčastěji používá 5 skupin poměrových
ukazatelů – ukazatelé rentability (výnosnosti), likvidity, aktivity (řízení aktiv) a zadluženosti (struktury zdrojů).
Ukazatelé se porovnávají v rámci odvětví, v čase a hodnotí se jejich vzájemné vztahy.
Jaké znáte skupiny poměrových ukazatelů, které se používají pro realizaci finanční analýzy?
Vysvětlete význam jednotlivých skupin poměrových ukazatelů.
Ukazatelé rentability - přináší informace o efektivitě vašeho podnikání – hodnotí ziskovost podniku. Čím vyšší
hodnoty dosáhnou, tím lépe. Dokáží také říci, zda je efektivnější pracovat s vlastními prostředky nebo cizím
kapitálem. Prozradí, jak úspěšně jste zhodnotili svůj vlastní kapitál v podnikání a poukazuje na slabé stránky v
hospodaření.
Rentabilita aktiv (ROA) = (zisk / celková aktiva) * 100
Ukazuje, jak efektivně vytváříme zisk bez ohledu na to, z jakých zdrojů tento zisk tvoříme
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = (zisk / vlastní kapitál) * 100
Kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu
Rentabilita tržeb (ROS) = (zisk / tržby) * 100
Ukazuje podíl čistého zisku, který připadá na 1 Kč tržeb
Rentabilita dlouhodobého kapitálu (ROCE) = (zisk / dlouhodobé závazky + dlouhodobé bankovní úvěry +
vlastní kapitál) * 100
Ukazuje údaj, jak efektivně jsme do byznysu investovali z dlouhodobého hlediska. Ukazuje výnosnost
dlouhodobých zdrojů
Rentabilita nákladů = (zisk / celkové náklady) * 100
Ukazuje kolik Kč nákladů musíme vynaložit, abychom dosáhli 1 Kč zisku
Ukazatelé likvidity – viz otázka 21
Ukazatelé zadluženosti hodnotí úvěrové zatížení podniku, tzn. že udávají vztah mezi cizími a vlastními zdroji
financování podniku a měří rozsah, v jakém podnik používá k financování dluhy. Úvěrové zatížení je určité výše
žádoucí, nesmí ale podnik zatěžovat vysokými finančními náklady. Vyšší zadluženost je možná, ale jen za cenu vyšší
rentability.
Úrokové krytí = (zisk před zdaněním + nákladové úroky) / nákladové úroky
Míra zadluženosti = cizí zdroje / vlastní kapitál
Míra celkové zadluženosti = cizí zdroje / celková aktiva
Ukazatelé aktivity poskytují informace o tom, jak efektivně hospodaříte se svými aktivy (majetkem, pohledávkami,
zásobami atd.), tedy respektive, jak dlouho v nich máte vázány finanční prostředky. Sleduje se jak obrat (kolikrát
za rok se zásoby otočí), tak doba obratu (jak dlouho držíte peníze v podobě zásob), kdy obrat by měl být co
nejvyšší a doba obratu naopak co nejnižší.
Obrat aktiv = tržby / celková aktiva
Měří efektivnost využití veškerých aktiv ve firmě. Ukazuje, jak se zhodnocují naše aktiva ve výrobní činnosti
firmy bez ohledu na zdroje jejich krytí
Obrat zásob = tržby / zásoby
Ukazatel rychlosti obratu zásob udává, kolikrát se přemění zásoby v ostatní formy oběžného majetku až po
prodej hotových výrobků a opětovný nákup zásob
Obrat pohledávek = tržby / pohledávky
Doba obratu závazků = závazky / průměrné denní tržby
Doba obratu zásob = zásoby / průměrné denní tržby
Doba obratu pohledávek = pohledávky / průměrné denní tržby
Poměrové ukazatele likvidity. Popište.
Avizují, jak si na tom stojí firma ve vztahu ke svým krátkodobým závazkům. Tedy jak rychle je schopna tyto své
závazky splácet. Tato schopnost je vyjádřena solventností a likviditou podniku. Likvidita vyjadřuje míru obtížnosti
přeměny majetku do hotovostní formy. Je obecnou charakteristikou majetku. V závislosti na míře obtížnosti
jednotlivých složek aktiv přeměnit se na likvidní (peněžní) prostředky se rozlišuje likvidita běžná, pohotová a
hotovostní. Solventnost je vyjádřením schopnosti “podniku získat prostředky na úhradu svých závazků”.
Běžná likvidita = běžná aktiva / krátkodobé závazky + běžné bankovní úvěry
Říká, kolika korunami z našich celkových oběžných aktiv je pokryta 1 Kč našich krátkodobých závazků, neboli
kolikrát jsme schopni uspokojit naše věřitele, kdybychom v určitém momentě přeměnili tato oběžná aktiva na
hotovost. Doporučená hodnota je v rozmezí 1,5 – 2,5
Pohotová likvidita = (oběžná aktiva – zásoby) / krátkodobé závazky
Je “očištěna” o ne zrovna příliš likvidní položku - zásoby. Jinak řečeno, kolika korunami našich pohledávek a
hotovosti (pokladna či bankovní účet) je pokryta 1 Kč našich krátkodobých závazků. Doporučená hodnota je v
rozmezí 1 - 1,5
Hotovostní (okamžitá) likvidita = finanční majetek / (krátkodobé závazky + běžné bankovní úvěry)
Je právem považována za nejpřísnější likvidní ukazatel, neboť nám udává schopnost zaplatit své krátkodobé
závazky “ihned” - tedy pomocí hotovosti, peněz na bankovních účtech, šeky či krátkodobými cennými papíry.
Popište postup stanovení prodejní ceny výrobku či služby.
Na základě nákladů
Nákladově orientovaná tvorba cen je nejjednodušší metodou cenotvorby. Vychází z kalkulace úplných nákladů na
výrobu produktu či poskytnutí služby, k nimž se přičte žádoucí zisková přirážka (tzv. marže) podle rozhodnutí
vedení firmy.
Výhodou této cenové strategie je jednoduchost a přehlednost. Pravidla pro stanovení výše ceny jsou jasná, firma
může kalkulovat s konkrétním ziskem z každého prodaného kusu výrobku.
Problém cen příliš provázaných s náklady spočívá v tom, že jsou obrazem představ firmy o tom, kolik potřebuje z
daného produktu získat. A příliš už se nezabývají tím, zda jsou zákazníci ochotni tyto ceny za daný produkt také
zaplatit.
Na základě poptávky
U poptávkově orientované ceny se bere za základ ceny zákazníkem vnímanou hodnotu výrobku. Základem
úspěšného použití této metody je přesné zjištění názoru kupujícího na hodnotu nabízeného výrobku.
Na základě konkurence
Konkurenčně orientovaná je ta cena, u které se cena odvozuje od úrovně cen účtovaných konkurencí. Firma zjistí
průměr konkurenčních cen, vyhodnotí přednosti a slabiny vlastního výrobku a cenu stanoví buď nad, nebo pod
konkurenčním průměrem.
Při stanovení ceny je nejvhodnější uvedené přístupy kombinovat. Náklady jsou samozřejmě při řešení matematického
příkladu, jehož výsledkem je stanovení ceny, důležitou proměnnou.
Při tvorbě ceny za výrobek či službu je nutné si uvědomit, že jde o jediný zdroj zisku. Všechno ostatní, co s daným
produktem souvisí, jsou pouze náklady.
Ty jsou základem cenotvorby – přinejmenším v tom, že určují spodní hranici ceny, při které je výroba daného produktu
ještě rentabilní. Zároveň však nelze vazbu ceny na výši nákladů, které byly na výrobu určitého produktu vynaloženy,
přeceňovat. Mnohdy s nimi cena výrobku souvisí jen velmi volně. Přímá souvislost mezi náklady a cenou v tržní
ekonomice totiž nefunguje. Hlavním vztahem je tu vztah nabídky a poptávky.
Charakterizujete princip metody cenové tvorby na základě zákazníkem vnímané hodnoty a na základě
požadované návratnosti investovaného kapitálu.
Stanovení ceny na základě zákazníkem vnímané hodnoty:
Cena je stanovena dle hodnoty, kterou zákazník věci přiřazuje. Čím větší hodnota pro zákazníka, tím větší cenu je
ochoten zaplatit. Cena v takovém případě nemusí odpovídat nákladům na zhotovení výrobku nebo služby, ale
odpovídá reprezentační hodnotě věci pro jejího majitele. Stanovení výše takové ceny předpokládá schopnost
provádění marketingového průzkumu.
Firma se snaží na nabídnout výrobek nebo službu v požadované kvalitě přesně vymezenému segmentu zákazníků
za cenu, která je stanovena podle toho , jak trh vnímá nabízenou hodnotu. Způsob vnímání hodnoty zákazníkem je
možné ovlivnit např. prostřednictvím komunikační politiky, prostřednictvím značky, balení, servisu, na základě
znalostí psychologie spotřebitele.
Stanovení prodejní ceny na základě požadované návratnosti investice:
Cena je stanovena tak, aby při předpokládaném obratu zajistila předem určenou míru návratnosti investovaných
prostředků. Očekávaný počet zákazníků se odvozuje z analýzy mrtvého bodu. Metoda nepřihlíží k cenám
konkurence ani k cenové pružnosti poptávky.
Ke zjištěným jednicovým nákladům se připočítá požadovaná rentabilita z investovaného kapitálu vyjádřená na
jednotku.
Prodejní cena = nj + (ROI*IN)/Q
ROI – požadovaná rentabilita investovaného kapitálu (vyjádřená v %)
IN – investiční náklady
Význam rozpočetnictví. Co je velitelský rozpočet?
Předmětem činnosti rozpočetnictví je sestavení a vyhodnocování rozpočtů. Rozpočetnictví je hlavním nástrojem
finančního a vnitropodnikového řízení. Je zaměřeno na stanovení budoucích nákladů, výnosů, hospodářského výsledku,
příjmů, výdajů, které vyplývají z dlouhodobých i krátkodobých cílů podniku.
Primárním úkolem rozpočtů je co nejpřesněji kvantifikovat vývoj vybraných veličin, a to:
Pro stanovené období závisející na úrovni řízení, rozlišujeme rozpočet pro strategické, taktické či operativní řízení.
Pro stanovený objem a strukturu činnosti (tzn. přesně vymezený rozsah vyrobených a prodaných výkonů).
Pro podnik jako celek nebo střediska.
A při predikovaných změnách podmínek v procesu tvorby výkonů (hospodárnost) a také v procesu prodeje
(účinnost).
Mezi základní funkce rozpočtu patří:
Plánovací funkce: zpřesňuje plánování prováděných operací uvnitř i vně podniku
Koordinační funkce: koordinuje činnosti podnikových útvarů
Motivační funkce: motivuje vedoucí pracovníky podniku
Kontrolní funkce: pomáhá vedoucím pracovníkům řídit a kontrolovat činnosti, za které jsou odpovědní
Rozpočty můžeme členit z několika hledisek:
Podle období:
Dlouhodobé - sestavované na dobu delší než 1 rok (strategické)
Roční - rozpočty výnosů, nákladů a zisku
Krátkodobé - měsíční nebo čtvrtletní, rozpočty příjmů a výdajů (taktické)
Podle stupně řízení:
Za jednotlivá hospodářská střediska nebo výkony (základní)
Za vyšší stupně řízení (úseky, divize, sekce) (souhrnné)
Podle rozsahu zachycovaných nákladů a výnosů:
Zachycující všechny náklady a výnosy,
zachycující jen část nákladů a výnosů (např. režijní náklady, náklady pomocných výrob apod.)
Podle počtu variant plánu:
Pevné – určené pro jednu variantu plánu
Variantní, pohyblivé, pružné – pro více variant plánu nebo pro různé stupně využití výrobní kapacity
Velitelský rozpočet:
Zastřešením rozpočtů je tzv. podnikový rozpočet (Velitelský rozpočet), který kvantifikuje očekávaný budoucí
hospodářský výsledek v rozpočtové výsledovce, změnu peněžních toků v rozpočtu peněžních
toků a finanční pozice v rozpočtové rozvaze.
Kontrola velitelského rozpočtu:
Výsledovka se kontroluje měsíčně a čtvrtletně,
Rozvaha se kontroluje čtvrtletně až pololetně, i ročně.
