Bezpečnost v OS Flashcards
O čem je bezpečnost v OS?
Dohady o tom, jestli je bezpečnější Linux, Windows nebo MAC jsou asi nekonečné, navíc největším bezpečnostním rizikem je stále, už od pravěku počítačů, sám uživatel
Jak mít bezpečný OS?
nemít přístup k internetu a nepřipojovat k PC žádné datové nosiče
Udržovat váš OS aktuální (instalace aktualizací na váš OS)
Používat kvalitní antivir (freeware antiviry jsou často nefunkční a velmi zpomalují PC)
Chodit na ověřené stránky (stránky z pochybným obsahem jsou častým útočištěm virů)
Stahovat pouze z ověřených zdrojů (viry jsou často na torrentech, keygeny - i když nemusí)
Zobrazení známých koncovek v OS (zamezí se tím tak podvodným „image.jpg.exe“)
K bezpečnosti napomáhají
Autorizace
Autentizace
Autorizace
následuje často před autentizaci (identita uživatele nemusí hrát vždy roli), je to proces získávání souhlasu s provedením nějaké operace (mazání souborů, spouštění programů)
Autentizace
ověření identity uživatele - id, heslo, pin, biometrika (obličej, snímek oční duhovky či sítnice, otisk prstu), kontrolní otázka a kombinace všeho
Počítačové viry
Je to nebezpečný program, který pracuje bez vědomí uživatele s úmyslem se šířit a potencionálně škodit (odesílat data o uživateli, zabraňovat uživateli v běžných činnostech, mazat data…)
Počítačový vir není nic jiného než „pouhý“ program. Na rozdíl od většiny programů, které se snaží uživatelům zjednodušovat a ulehčovat práci, počítačový vir se snaží o opak – zmást uživatele, způsobit nefunkčnost vybraných programů a v tom nejhorším případě smazat cenná data nebo rovnou celý disk. Hlavní charakteristikou počítačového viru je však jeho snaha se šířit, nejlépe bez vědomí uživatele. Vytvářet další svoje kopie a šířit se jak mezi počítači, tak i případně v rámci jednoho PC. Virus musí sám sebe replikovat a provádět další svoji činnost. Pravé viry tvoří jen jednu z mnoha podkategorií spadajících pod pojem „Malware“ (Malicious Software - zákeřný, škodlivý, …. software).
Jak se viry šíří
Pro své šíření potřebuje vir jednak prostředí, které zná - operační systém - a pak takové typy souborů, které mu šíření dovolují – většinou spustitelné programy. Viry se mohou šířit prostřednictvím následujících metod: Spustitelné soubory (programy) Dokumenty - makroviry. Elektronická pošta (e-mail) WWW stránky
Spustitelné soubory (programy)
bezesporu jeden z nejčastějších případů šíření virů. Vir se při spuštění programu nahraje do paměti a poté provádí svou ,,nekalou“ činnost (šíří se a ničí). Nákaza hrozí u souborů s koncovkou EXE, COM, SYS, DLL, SRC, a spousty další. Virus je buď celý samotný soubor, nebo jen část kódu souboru. V tomto druhém případě dojde k přepsání kódu ,,běžného” souboru kódem viru.
Dokumenty - makroviry.
Vir se uloží přímo do dokumentu, který může obsahovat makra (např. Word nebo Excel). Makro se pak spustí při otevření souboru a vir může začít provádět svoji činnost. V zásadě tak může být virus í v jiných typech souborů, které neobsahují pouze data, ale i aktivní kód
Elektronická pošta (e-mail)
velmi moderní a v poslední době bohužel častý případ virových „invazí’. Vir je přenášen jako (samospustitelná) příloha e-mailu, takže jakmile dojde nová zpráva, stačí ji pouze otevřít a vir se aktivuje.
WWW stránky
s aktivním obsahem (skripty apod.) mohou také být zdrojem virů. Systémové oblasti - cílem viru v tomto případě je bootsektor nebo partition tabulka. Jedná se o oblastí, do kterých za normálních okolností nemá uživatel přístup a které slouží pouze systému Virus tak i po odstranění napadených souborů v PC zůstává a při načtení systému se může opět začít šířit.
Typy virů
Podle toho, jakým způsobem viry pracují a jak se projevují, je lze rozčlenit do několika základních skupin: Bootviry Souborové viry Makroviry Trojský kůň a červ
Bootviry
Jak již sám název kategorie virů napovídá, jedná se o viry, které mají spojitost se zaváděním systému (bootováním). Vir napadne bootsektor (většinou 1. sektor na disku) nebo partition tabulku pevného disku či diskety. Při zavádění systému je pak pohodlně aktivován a převezme kontrolu nad funkcemi systému. Jestliže vir obsadil partition tabulku, následně její obsah bezpečně uloží a vzhledem k systému, resp. požadavkům softwaru se partition tabulka jeví v pořádku.
Souborové viry
Souborové viry Souborové viry napadají pouze soubory. Jedná se o kapitolu virů, které se projevují nejrozmanitějším způsobem. Podle toho se dále dělí:
Přepisující vir — přepíše část programu, který napadl vlastním kódem. Díky tomu je velmi nápadný, a proto nemá mnoho šancí se rozmnožit
Doprovodný vir — zkopíruje napadený soubor do souboru se stejným jménem, ale typu COM, a k tornu se připojí (vzniknou dva soubory, kde COM je nakažený). Vir využívá vlastnosti OS MS-DOS, jenž nejprve spouští COM soubory.
Vir přímé akce — provede destrukční akci a tím skončí. Například smaže celý disk a tím „zabije” sám sebe.
Rezidentní vir — načte se a drží v paměti a tím snadno napadne soubory, se kterými se pracuje.
Polymorfní vir — Pro každý napadený soubor se kóduje jinak a vytváří i jinou dekódovací funkci. Takový vir nemá v žádném okamžiku v žádném z napadených souborů stejnou sekvenci svého kódu.
Metamorfní vir - obsahuje funkci, která při kopírování sebe sama kompletně přepíše a vir tak vypadá úplně jinak. Tento mechanismus je poměrně složitý a celá replikační funkce zabírá až 90 procent kódu viru.
Makroviry
Makroviry se objevily až s příchodem makrojazyků především v textových editorech a tabulkových procesorech. Zákeřnost makroviru spočívá vtom, že vir je přenášen a uložen v dokumentu. Nebezpečí makroviru spočívá vtom, že ovládne program i šablony a poté při určité operaci (například uložení souboru) bude spuštěno makro s destrukčními účinky (např. vymazání dokumentů).
