#3 - Aristotelés Flashcards
Naše myšlení probíhá v pojmech. Správné může být naše myšlení jen tehdy, když pracuje se správnými pojmy. Jasné pojmy získáme definicí. Aristotelovo ztotožňování věci, (významu) pojmu a slova (sémantický realismus)
- ontologické analýzy v rámci universálního jazykového horizontu x Aristotelovo rozlišování věci, pojmu a slova coby rozlišení reprezentace různých způsobů existence + vytvoření nástroje pro odhalování objektivních struktur prostřednictvím zavedení základních ontologických pojmů - tázání se po možnosti struktury řeči dopomoci k pochopení jsoucího jakožto jsoucího
- odpoutání pojmu bytí od veritativního významu v důsledku pravdivosti jako prvku myšlení, nikoliv bytí
a) Slovo a věc
- Aristotelovo přiznávání věcem existenci nezávislou na vědomí - předpoklad původu psaných znaků a artikulovaných zvuků v duševních afekcích jako obrazu skutečných věcí
- rozlišování skutečných věcí [pragmata] podle měřítka jejich predikovatelnosti (obecniny x jednotliviny) -> možnost vystupování jmen jednotlivin pouze na místě subjektu (třída jednotlivin) x možnost vystupování jmen pouze na místě predikátů (třída kategorií) x možnost prvků vystupovat na obou místech (v pravdivé větě) (třída vlastních pojmů)
- připouštění významu, významovosti nejsoucna
- nevypovídatelnost sloves o existenci subjektu (nehledě na jejich jmennou funkci) -
-pojetí obecnin jako platonských podstat x pojetí jednotlivin (postrádajících ráz podstat) jako obsažených v subjektu, jako existenčně určených věcmi majícími ráz podstat
připisování existence (jako neomezené přítomnosti) pouze čistým jednotlivinám, věcem s jmény nevystupovatelnými na místě predikátu v predikativních větách -> předpoklad čistých jednotlivn jako podstat v nejvlastnějším smyslu + předpoklad existence vlastnosti jako parazitního způsobu existence
pozdější charakterizace jednotlivin jako celků z látky a formy majících důvod své existence v sobě samých + chápání tvaru jako pojmově odlučitelné podstaty coby vlastního reprezentant podstaty
předpoklad rovnocenné pravdivosti vět [logoi] i věcí [pragmata] - závislost (ne)pravdivosti věty na (ne)bytí věci (Kategorie) -> (předběžně vnímaná) potřeba chápat bytí věci jako existenci faktu x ztráta původních podmínek faktu s pouhou změnou věci - větší přiměřenost sepětí faktu se situací
b) Kategorie
Aristotelovo užívání výrazu kategorie ve smyslu predikace, ve smyslu způsobu predikace, jako kategorie v technickém smyslu a jako druhy predikátů
Aristotelův předpoklad významu každého jména, zastupování sémantického vztahu každým jménem - předpoklad definovatelnosti významu každého výrazu -> zavedení kategorií jako tříd věcných významů, významů vystihujících věci
nejednoznačná určenost výrazů vypovídání a výrazů ,,mimo spojení, souvislost” + splývání výrazů označujícího věc a věci samé v případě vypovídání
význam coby sémantický vztah v případě vypovídání jazykových znaků jako nositelů významu (?) x význam coby poukaz k ontologické klasifikaci v případě vypovídání věcí jako nositelů významu (?) -> objektový pól vztahu vypovídání coby předmět užití výrazu
označování pouze jednoho předmětu v jedné kategorii ve větě coby myslitelné určení nespojitosti výrazu
možnost otázky ,,co?” označovat podstatu nebo kvalitu, myslitelnost definovatelnosti různých druhů věcí v daném rozmezí - bližší určení vzájemnými nutnými vztahy -> kategorie coby třída referencí významových výrazů a přirozené klasifikace věcí, prostředek k odhalování víceznačností především pojmu být
c) K funkci kategorií
Aristotelovo chápání řeči jako řeči bytí - chápání rozčlenění kategorií jako klasifikaci věcí v míře jejich smysluplné vypovídatelnosti (v souladu s předpoklady sémantického realismu) -> rovnocenná relevance kategorií k řeči i skutečnosti
Airstotelův postřeh všeobecného sklonu zpředmětňovat (zpodstatňovat (?)) vše vypovídatelné (včetně významů
ne-podstatných termínů) a brát je jako individualizované entity, jednotliviny [tode ti] x zabraňující funkce kategorií
Aristotelovo popření obecnosti, jedinosti a společnosti platonského universálního dobra v důsledku jeho vypovídání se jako jsoucna ve více kategoriích - nedostatečnost definitoricky odlišných významů dobra -> povinnost funkce kategorií nacházet v každém případu podnět, zdůvodnění pro příslušnou výpověď (?)
selhání kategoriálního rozlišování např. v případě zjevné víceznačnosti v rámci jedné a téže kategorie
slovo být či jsoucí je víceznačné
posuzování této skutečnosti u Aristotela je různé – např. kategorie jako nástroj rozlišování více významů kopulativního „jest“; nauka o kategoriích jako teorém až společně s víceznačností „jest“…
být podle kategorií je ovšem jen jeden z významů; co další?
být v běžném smyslu – per accidens
být ve vlastním smyslu – per se (resp. podle kategorií)
být pravdivý
být ve smyslu být podle skutečnosti/ podle možnosti
být podle kategorií je do té míry základní, že každá věc existují per se je něčím
= být per se je relevantní u všech případů, kdy se ptáme „co je X?“
kdyby nebylo nic jako substance, neexistovalo by vůbec nic
e) Ontologické struktury
jsoucno coby společné označení všech smysluplně vypovídatelných věcí x přílišná rozdílnost mezi jsoucny zastupujícími kategorii podstaty (nositeli vlastností) a jsoucny zatupujícími jiné kategorie (vlastnostmi) - ontologická nesamostatnost momentů nesubstanciálních kategorií (kvality, kvantity atd.)
předpoklad vztahu výrazu (ontologické) samostatnosti [choristón] pouze na pojmově izolovatelnou podstatu - ontologická samostatnost jednotlivého individua i podstaty jednotlivého individua
problematika bytí v subjektu, předpokládané existence nesamostatných, neoddělitelných entit (atributů, vlastností) vůči jednotlivým individuím nikoliv jako jejich části (Kategorie) - otázka způsobu příslušnosti vlastností k subjektu v důsledku faktické absence vlastní substanciality u vlastností; akcidentálnost, nevlastnost vlastnost subjektu (Metafyzika) x nutnost vlastností jakožto predikátu nebýt součástí věci samé (?) (,,to, co věc jest, není v této věci, nýbrž se o ní vypovídá jako o subjektu” (Kategorie)) - platnost veškerých rozlišení predikátu i pro subjekt -> bytí vypovídaným o subjektu coby bytí per se - bytí per se coby predikace per se x predikace per accidens, prostřednictví připsání předmětu vlastností nevyskytujcíích se v definici podstaty
možnost převést výpověď “B se vypovídá o A” na ,,A je B” x nemožnost převést výpověď ,,B je v A” - možnost Sokrata být bílým, nikoliv bělostí
Aristotelův předpoklad věcí jsoucích v subjektu A a současně vypovídajících o subjektu B - různost statutu subjektového označení
závislost existence všeho na existenci věcí typu jednotlivích individuí (Kategorie) -> závislost existence predikátu subjektu na existenci jednotlivého individua x absence nutnosti takového predikátu být v subjektu
(ne)bytí v subjektu jako část coby (ne)bytí částí definice subjektu (ne)mající obecný ráz podstaty
f) Substancialita [úsia]
samostatnost a podstatnost coby rys podstat, skutečností, bytostí
původní užívání podstatnosti jako vlastnictví, majetku, skutečné jsoucnosti x novoplatonské ustanovení podstatnosti jako samostatnosti, svébytnosti -> významový potenciál podstatnosti jako přetrvávající skutečnosti, bytí v protikladu ke zdání
aktuální význam podstat (Y jako nějaká podstata) x faktický význam podstaty (Y jako podstata nějakého X)
nerozlišováná podstatnost konkrétního trvajícího individua a neprocesuální nepomíjivé entitiy
časoprostorové entity, konkrétní jednotliviny jako první podstaty, rod a druh konkrétních jednotlivin jako druhé podstaty (Kategorie) x pojmové podstaty, obecné definice jednotlivých věcí jako první podstaty (Metafyzika) - snaha vyhnout se existenci universálií x potřeba zohlednit požadavek (nedílně obecné) definovatelnosti podstat x předpoklady Aristotelova chápání pojmové, definitorické podstaty jako jednotlivé, nikoliv obecné - odlišnost exemplářů na základě své individuální formy nehledě na podřízenost pod tutéž definující formuli
věc, konkrétní jednotlivina coby podstata z důvodu jejich nebytí v podmětu a nevypovídání o podmětu (Kategorie) - případ nemožnosti zastupujícího jména zaujmout pozici predikátu v predikativní větě x podoba, forma každé konkrétní jednotliviny coby podstata (Metafyzika) - jakožto podstata něčeho implikující možnosti další (finální) predikace -> tvar coby podstata subjektu, myslitelná vlastní substance x určení podstaty subjektu subjektem samým -> asimilace podstaty jako jednotliviny s pojmovým statutem podstaty jako formy
nebytí v subjektu (nebytí atributem) a nevypovídání o subjektu (nebytí predikátem) coby podmíněné kritérium pro existenci věci jako určitého něčeho [tode ti] -> reprezentace pojmu určitého něčeho jen tou pojmově izolovatelnou věcí samotnou teprve činící jinou věc odpovídajícím určitým něčím
